Jak se v rychlosti zorientovat na webu Kamevéda ?

V české verzi má dvě části - veřejnou a pro členy klubu.

Veřejná část

Volně přístupné jsou krátké články v rubrice "AKTUALITY"  a menší část kratších a méně hodnotných článků v ostatních rubrikách. Tato část webu slouží k tomu, aby si příchozí mohli udělat obrázek o tom, jak web provozující Univerzitu rodičovství funguje, čemu se tematicky věnuje a v čem se vás snaží podporovat. Součástí je možnost objednat si vydané knihy pro hlubší pochopení metod a principů Kamevédy, případně tělocvičnu pro rozvoj pohybové inteligence nejmenších dětí nebo osobní konzultace. Veřejná část může trvale uspokojit návštěvníky s pouze povrchnějším zájmem o výchovu a cílené směrování dětí k nějaké formě osobního rozvoje. 

Placená část

Hodnotné a obsáhlejší články nacházející se v jednotlivých rubrikách, které jsou maximálně otevřeně a zabíhají více do hloubky jednotlivých témat, jsou přístupné pouze členům klubu Kamevéda a Univerzity rodičovství. Po zaplacení vstupního poplatku (v prvním roce činí 1070 Kč, ve druhém roce 800 Kč a v dalších letech 500 Kč) je členům poskytnut přístup k veškerému obsahu webu Kamevéda, dále certifikát a odznak člena klubu.

Klub Kamevéda je určen rodičům a pedagogům s opravdovým a hlubokým zájmem o veškeré otázky spojené s úspěšnou, moderní  a komplexní výchovou, která může mít podtext ve snaze podporovat dítě v úspěšné kariéře v oblasti, ve které se u něho podařilo dosáhnout už v útlém mládí největší progrese a ke které si dítě dokázalo vytvořit nejsilnější vztah.

Zde mohou uspokojit svůj hlad po kvalitních informacích všichni ti, jejichž zájem o oblast výchovy je skutečný a hluboký.

Klub je vhodný pro rodiče, kteří si uvědomují jak náročnou, složitou a přitom životně důležitou disciplínou je dnešní praktická výchova dítěte a jak významným pomocníkem a rádcem pro ně může být tento soubor informací o komplexní výchově.

Klub je určen hlavně těm rodičům, kteří už na samém počátku své významné životní role dokážou vnímat, jak nesmírně se vyplácí být vzdělanými, obětavými a dobrými matkami a otci svých dětí.

Muži se ve 21. století musí změnit!

Svět se mění v současné éře téměř skokově a spolu s ním jsou nuceni ke stejně rychlé změně svého založení, schopností a postojů i muži. Moderní svět potřebuje vyzrálé, komunikativní a plně lidské osobnosti, žádné roboty na "práci a válku". Jde nám o svobodomyslné, kreativní  a zvídavé lidi s čistou myslí a odvážným srdcem.

První generace novodobých mužů už se přizpůsobují, jsou radostnější, otevřenější, sebejistější a vyrovnanější, než byli jejich předchůdci. Daří se jim být univerzální  a flexibilní, dokážou otevřeně mluvit o svých pocitech, umí vařit, hrají si se svými dětmi, angažují se pro nadčasové aktivity a odmítají být pouhou chodící peněženkou, jak se to od nich dříve očekávalo. Mezi tím, jak zvládají dnes žít, a tím, jak viděli kdysi fungovat své otce, je propastný rozdíl.

Většinu můžů ale stále ovládá stereotyp minulosti.

Současně existuje početná skupina mladých mužů, kteří mnoho z uvedeného stále nezvládají a ocitají se ve stále větší společenské izolaci. Klíčem k jejich lepší adaptabilitě a snadnějšímu zařazení do různých společenských komunit je ale opět už výchova v rodině, která by měla umět reagovat na chlapecké zvláštnosti a stimulovat jejich silné stránky, současně ale musí splnit nároky na to, aby byla výrazně univerzálnější a komplexnější, než bylo dřív běžné. I velice úspěšné osobnosti, které excelkentně ovládají nějaký obor, nemusí provázet aura naprosté nekompetentnosti mimo jejich hlavní záběr, která jim dokáže trvale komplikovat život. Pro budoucí společnost budou typické vysoké požadavky na flexibilitu, kreativitu a komunikační schopnosti. A to vše lze nejlépe rozvíjet ještě v útlém věku.

Pro rodiče z toho plyne jediné. Je nutné o výchově přemýšlet a už do her s nejmenšími dětmi přinášet stimuly, které budou tyto potřebné schopnosti rozvíjet a postupně budovat jako stabilní součást komplexní osobnosti.  

Chovat čmeláky může každý, dětem usnadní návrat k přírodě.

Kamevéda je kromě jiného spojena s návratem k přírodě a k našim původním kořenům, od kterých se západní civilizace odklání stále víc se všemi z toho plynoucími neblahými důsledky. Aby se děti mohly lépe propojit s přírodou, poznat ji, lépe pochopit její cykly a zákonitosti, k tomu potřebují dostatek příležitostí.

V elitní světoznámé švýcarské střední škole Le Rosey to řeší tak, že pěstují včely a pomocí speciálních studijních chovných panelů umožňují studentům včelstvo pozorovat při jeho každodenním počínání, pečovat o něj a nakonec i zpracovat některé včelí produkty, hlavně med. Je to způsob výuky, který děti nesmírně interesuje, umožňuje vytvoření celoživotních, hlubokých a vlastní praxí potvrzených znalostí a vytvoření skutečně blízkého vztahu k přírodě. Uznávám, že pěstovat včely je náročné, vyžaduje to hodně zkušeností, znalostí a vybavení. Je k tomu vhodné vlastnit velkou zahradu, a to nemá k dispozici každý.

Pěstovat čmeláky je oproti tomu mnohem snadnější a jednodušší, vlastně mohou žít i ve městě na balkoně paneláku, a z hlediska výchovy a zábavy nám to splní stejný účel. Na počátku dubna je nejlepší termín k založení vlastní čmeláčí kolonie, vyrobení úlku a jeho umístění na vhodném místě tak, abychom se pokusili přimět čmeláčí matku k usídlení.  Děti se mohou na celé té proceduře podílet od výroby úlu, po jeho umístění na vhodném místě, až po pozorování a péči o čmeláky, pokud jsme byli úspěšní.

Věřím, že tento námět může rodiče a hlavně děti zaujmout. Čmeláci jsou svým způsobem přírodě a plodinám ještě prospěšnější, než včely, protože umí opylovat už od teploty 5 stupňů Celsia, nevadí jim ani větrné počasí dokonce nad 70 km/hod., při opylování květů jsou výkonnější, než včely a díky dlouhému sosáčku dokážou opylovat i květy s dlouhými květními  trubkami, což včely nezvládnou. A dokonce jim nevadí ani pobyt v uzavřeném prostoru většího skleníku, který včely stresuje.

Pěstováním čmeláků můžeme podpořit naši přírodu, svoji zahrádku, produkci ve skleníku i přirozenou výchovu dětí.

zdroje

http://zahrada.bydleniprokazdeho.cz/zahrada/pomozte-prirode-a-postavte-si-na-balkone-nebo-na-zahrade-cmelin.php

https://hobby.idnes.cz/cmelak-cmelin-chov-cmelaku-na-zahrade-dv9-/hobby-zahrada.aspx?c=A130426_130247_hobby-zahrada_mcezdroje

http://www.ceskycmelak.cz/jak-zacit-chovat-cmelaky-na-zahrade-2/

https://www.rosey.ch/

Buď fit s Arnoldem

Toto je kniha knih pro všechny rodiče mého vyznání. Bez obalu mohu prozradit, že mě při vlastní výchovné praxi a postupné tvorbě Kamevédy nejvíc ovlivnila, vždy znovu a znovu jsem z ní čerpal energii, argumenty i inspiraci. Také jsem ji mnohokrát zapůjčil ostatním rodičům, až jsem o ni nakonec přišel. Ale pátral jsem po ní na internetu a dnes mi konečně tato nesmírně hodnotná knížka došla s ranní poštou. Jsem nevýslovně rád, že tento pevný žulový kvádr ze základu Kamevédy mám opět ve svém držení, mohu v knize znovu listovat, připomenout si některé její důležité pasáže a ty pak poskytnout také Vám.

Nejprve mi tedy dovolte naservírovat krátký úryvek z úvodního poselství  z knihy Arnolda Schwarzeneggera, která sice vyšla už v roce 1993, ale stále i po těch letech se jí málo co vyrovná. Arnold ji napsal v době, kdy pracoval jako předseda rady amerického prezidenta pro tělovýchovu a sporty - President´s Council on Physical Fitness and Sports.

Rodiče se Schwarzeneggera v té době často ptali, proč je tak důležité, aby děti, zvláště pak malé, byly tělesně zdatné.

A on odpovídat takto:

"Zdatné dítě častěji konzumuje vhodnou stravu, lépe zvládá stresové situace a později nepropadá drogám, alkoholu ani nikotinu. Zdatné děti jsou zdravější a šťastnější. Jsou celkově v dokonalejší formě, lépe spí, rychleji se zotavují z nemocí a poranění a zůstávají vůči nim odolnější, mají větší vytrvalost a výdrž a dokážou se poprat s tělesnými krizemi mnohem lépe než děti méně zdatné. Líp se pohybují a daleko víc se z pohybu těší - a to z jakéhokoli, počínaje sportem a tancem a konče chůzí do školy a z ní. Jsou duševně bystřejší, snáze se soustřeďují a podle četných průzkumů lépe prospívají v teoretických předmětech.

A konečně: odolné, tělesně schopné děti se daleko spíš stanou a zůstanou zdatnými dospěláky, což působí na prodloužení znamenité kondice i života. Ale pokud mám tento dotaz zodpovědět ještě jinak, dovolte, abych na oplátku položil otázku já vám.

Kdyby existovala věc, kterou byste mohli opatřit svému dítěti, abyste je učinili zdravějším, šťastnějším a lépe vybaveným na střet se životem, než by bylo bez oné věci, neprodali byste vše, co máte, neudělali byste vše, co musíte, abyste tu věc pro ně získali?

A vidíte: takový dar existuje - fyzická zdatnost. Myslím, že je to nejcennější a nejvýznamnější dar, jaký svému dítěti můžete dát.   

Fyzická zdatnost dítěte, a to od narození až hluboko do pubertálního věku, je de facto záležitostí rodiny. Nejlepší a nejjednodušší věc, kterou můžete udělat, abyste ve svém dítěti vyvolali zájem o dobrou formu, zájem, který by měl vydržet po celé jeho bytí, je učinit z cvičení, tělesné aktivity a zdravého jídla běžnou a nepostradatelnou součást vašeho rodinného života od chvíle, kdy novorozeně přijde na svět. Dítě vychovávané od zrodu v těchto návycích je snáze vstřebá a bude v nich pokračovat i v dospělosti s větší pravděpodobností než jedinec, který je nepoznal.

zdroj

Arnold Schwarzenegger & Charles Gaies, Buď fit s Arnoldem. Pohyb, zdravá výživa a hry pro děti od narození do 6ti let, z anglického originálu "Arnold´s Fitness for Kids", ISBN 80-85395-35-5  

Názor sportovního motivátora Víta Schlesingera na roli rodičů při výchově sportovců.

Podařilo se mi získat dílčí reakci Víta Schlesingera k problematice komplexní výchovy Kamevéda a obecně k roli rodičů, kteří se snaží podporovat své sportující děti. Pan Schlesinger má nyní u sebe všechny knihy o Kamevédě, takže na skutečně fundovanou reakci si budeme muset počkat do chvíle, kdy je bude mít přečtené a bude schopen se k této filozofii výchovy blíž vyjádřit.

Tentokrát jsem mu položil jednu konkrétní otázku, kterou s rodiči poměrně často v některých souvislostech řešíme.

Otázka: Jak se díváte na řešení momentu, kdy dítě po první fázi dětství, tedy předškolního věku, a zvládnutí základů různých sportů, stojí před nutností vybrat si nějaký svůj hlavní sport, maximálně se mu věnovat a pravidelně se zlepšovat v dovednostech, což si žádá trénovat více hodin týdně. Současně přichází na řadu zvýšení intenzity tréninku. V ten moment se ze hry a zábavy stává práce, kvalitu zvládnutí tréninků pak určuje úroveň motivace. V těchto fázích kariéry se ukazuje, zda je dítě schopno na sobě takovým cílevědomým způsobem pracovat a směřovat ke sportovnímu úspěchu, nebo není příliš vhodným typem pro výkonnostní sport a bude ho tento faktor limitovat pouze pro nižší výkonnostní úrovně.

Existuje podle Vás nějaký návod, jak v tomto období postupovat a čeho se naopak vyvarovat?

Odpovědět na takovou otázku by bylo poměrně složité a zabralo by to dost času. Nejsem úplným expertem na toto téma. Nicméně si troufám říci, že zde největší a nejdůležitější roli sehrávají rodiče. Respektivě "Umění odstoupit", to znamená dát dítěti podmínky, ale dávat mu pomalu najevo, že je to hlavně na něm. Je strašně důležité, aby se do toho rodiče postupně přestali tolik vměšovat. Tohle je myslím největší problém rodičů. S tím se nejčastěji setkávám ve své praxi u top sportovců ve věkovém rozmezí 14-16 let, kdy rodiče chtějí dělat to samé, co s dětmi dělali odmala, ale už to nedovedou...je to práce a umění!!!

Mgr. Vít Schlesinger

spolupracuje se sportovci, hokejisty a s nejlepšími českými tenisty, včetně Tomáše Berdycha. 

Sporthacker

komplexní příprava vrcholových sportovců

www.schlesinger.cz

........................................

Pavel Zacha:

S tímto názorem Víta Schlesingera nezbývá, než souhlasit. Kamevéda by v ideálním případě měla fungovat tak, že rodiče správně nastaví prostředí v rodině a vytvoří s vynaložením všech sil podmínky pro ideální komplexní rozvoj dítěte v předškolním věku, kdy je jejich pozice naprosto dominantní. Jejich role by ale měla v dalších letech pomalu ustupovat do pozadí a mělo by dojít k předávání rolí a kompetencí dítěti tak, aby kolem 15-16 roku bylo v tomto ohledu téměř samostatné. Jakmile rodiče tuto roli správně neuchopí, začne docházet ke stagnaci a konfliktům, které ohrožují jak kariéru, tak i vzájemné vztahy dítě - rodič.

Když dítě procvičuje své dovednosti, nikdy mu neříkej: "Už to stačí, jdeme dělat zase něco jiného!"

Úkol číslo 1

Ten největší, nejdůležitější a také nejnáročnější úkol rodiče v počátcích Kamevédy představuje první stupínek k budoucímu úspěchu. Jde při něm o organizování situací, ve kterých si dítě dokáže silně oblíbit některé žádoucí činnosti, získat k nim pevnou a trvalou vazbu přecházející někdy až v posedlost. To je jediný způsob, jak mu umožnit nadprůměrnou myelinizaci mozku pomocí procesu zdokonalování dovedností. Aby byl tento proces maximálně úspěšný, je nutné provádět desetitisíce, lépe statisíce opakování, aby dítě mohlo zdokonalovat a fixovat pohybové stereotypy. Během těchto procesů dochází postupně k obalování nejvyužívanějších spojení v mozku vrstvami myelinu, což dítě den po dnu kvalitativně posouvá do vyšších výkonnostních kategorií. Kvalitní rodič dokáže dítě tímto způsobem citlivě směrovat k dovednostem, které bude schopno v životě nejlépe využít.

Úkol číslo 2

Jakmile k tomuto prvnímu, základnímu a velice důležitému výchovnému úspěchu dojde, soustředíme se na vytváření co nejdostupnějších podmínek pro permanentní trénink a na posilování motivace dítěte k tomuto tréninku. K tomu využíváme širokou škálu  prostředků. Ve věku od dvou do šesti let je nejvhodnějším sparingem pro tyto formy systematického rozvoje někdo blízký, nejčastěji rodič nebo prarodič. Je - nebo měl by být, vždy a okamžitě dítěti k dispozici, bdít nad jeho bezpečností a měl by současně být schopen zajistit ostatní servis, jako je neustálá dostupnost tréninkového prostoru, vhodná teplota, vybavení, čistota a bezpečí. Ale zřejmě největší výzvou postavenou před rodiče je míra odhodlání, trpělivosti, vytrvalosti a výborné fyzické kondice, aby byli schopni držet krok s nároky dítěte. To má někdy až nevyčerpatelnou zásobu energie, je takto geneticky naprogramováno. Kromě toho se opakováním zdokonaluje a posiluje, rychle roste a sílí, dokáže progresivně zvyšovat intenzitu i čas provádění své výukové praxe. Pro rodiče je velice náročné těmto nárokům stačit, a to už v předškolním věku dítěte.

Vlastní zkušenost

Aktuálně to dokážu posoudit, protože teď při pobytu vnuka Noa Gebre Selassie u nás doma provádíme tréninky v domácí tělocvičně v počtu 3 - 6 krát denně. Je ve věku 3 roky a 9 měsíců. Není výjimkou, že délka těchto tréninků přesahuje hodinu a většinou převažuje fotbal. Musím říct, že při snaze ze své strany hru nedegradovat, ale naopak podněcovat kvalitu a přinášet nové prvky je to tak fyzicky náročné, že kolikrát sotva pletu nohama. Ale nikdy nechci být ten, kdo trénink ukončí jako první. Když si uvědomím, jak je to nesmírně náročná činnost, a kolikrát mi přitom bleskne hlavou myšlenka jak by bylo příjemné si odpočinout, uvědomuji si, že toto musí být slabé místo v přístupu většiny rodičů. Stejné pocity jsem zažíval při lekcích se synem Pavlem, které někdy bývaly naprosto vyčerpávající. Často venku někde na hřišti mohu sledovat, jak dnešní rodiče končí hry s dětmi sotva s nimi začnou. Dítě nikam neposune sebelepší epizodní zkušenost, ale pouze systematická mnoihočetně opakovaná činnost, ke které si může vybudovat vztah a ve které může pokračovat neomezeně dlouho, jak samo uzná za vhodné.

Protilátka proti chaosu

Jordan Peterson je kanadský psycholog, spisovatel a celebrita světového významu. Ve své knize "12 pravidel pro život: Protilátka proti chaosu, ilustruje vtipnou formou kam až může lidi zavést neautentický bezcharakterní život.

Autentičtí lidé si podle Petersona uvědomují, že mají život ve vlastních rukou, a chtějí proto žít čestně. Nedosáhnou-li, čeho by dosáhnout chtěli, přičítají to svým neadekvátním ambicím nebo tomu, že toho o okolním světě věděli málo, a podlehli proto iluzím. Své selhání berou jako příležitost k poučení. Tito jedinci jsou kromě jiného také ideálními rodiči pro Kamevédu.

Neautentičtí lidé vidí naopak chybu v tom, že svět není takový, jaký by být měl. Úspěch druhých vnímají jako jejich nezaslouženou výhodu. V jejich myslích vládne světu nespravedlnost.

Podle Petersona si nikdy nebudeme dokonale rovni. Nebudeme mít srovnatelnou inteligenci, půvab, výchovu či štěstí. Měli bychom to ale přijmout jako fakt a snažit se překonat  sebe sama (tedy své slabé stránky), nikoliv druhé. Kdo tohle nedokáže, snadno se utopí v závisti. A společnost závistivých je doslova peklem, varuje Peterson.

Britský ekonom Andrew Oswald naopak zkoumal, zda závist není tím hybatelem, který nás motivuje k úsilí být lepší. Výsledek jeho zkoumání byl ale záporný. Ukázal, že muži závidí trochu víc, než ženy, a že s věkem závistivost klesá. Tato vlastnost se podle očekávání pojí s nízkou životní spokojeností a horším psychickým stavem. A to hlavní nakonec - závist není motivem pro větší úsilí! Ukázalo se, že silně závistivým lidem se i v dalších letech žilo hůře. I z toho důvodu nazval britský filozof Bertrand Russel závistivé lidi jako pacienty postižené "nejnešťastnější nemocí".

Poučení pro rodiče: neutápějme se v závisti, ale pojďme tvořit budoucnost svoji a své rodiny smysluplnou prací s dětmi. To je cesta, která nám dodá nekonečnou energii, je to fenomén, který poskytne opravdový smysl našim životům.

Anekdota na závěr

Američan vstupuje do pekla a Satan jej vezme na prohlídku. Nejprve narazí na velký kotel, ve kterém se vaří plno trpících duší. Když se snaží dostat ven, čerti je vidlemi shazují zpět. "To jsou hříšní Angličané," říká Satan. Obchůzka pokračuje k druhému, ještě většímu a žhavějšímu kotli. Uvnitř se vaří zástupy duší s barety. Čerti hlídají, aby žádná neunikla. "Sem dáváme Francouze," vysvětluje Satan. V dálce je vidět třetí, nejžhavější kotel. Stěží se k němu dá i jen přiblížit. Američan se překoná a nahlédne. V kotli vřou  duše a sotva se nějaká objeví nad hladinou, hned zmizí. "Sem dáváme Čechy. Hlídat se nemusejí. Když se některý snaží utéct, stáhnou ho ostatní zpátky," směje se Satan.