Petr Novotný: knihu by měli přečíst všichni rodiče

Když jsem četl první díl Kamevédy, působil na mě místy až příliš filozoficky. Občas mi dokonce přišlo, že se v něm autor Pavel Zacha snaží přesvědčit čtenáře o správnosti své výchovy. Ve druhém dílu už nikoho nepřesvědčuje. Vypráví, vzpomíná a popisuje nejdůležitější okamžiky výchovy svého syna. A tak zatímco při čtení první knihy jsem se několikrát přistihl, že se v duchu snažím s autorem polemizovat, tentokrát jsem text „přijal za svůj“ snad bezezbytku. Pavel Zacha v této knize píše, že si uvědomuje, že Kamevéda není pro všechny.

Souhlasím s ním, že ne všichni rodiče by zvládli projít celým procesem Kamevédy, ale přimlouval bych se za to, aby si všichni nastávající rodiče tuto knihu přečetli. Podle mě i ten nejvíce do sebe zahleděný jedinec by se pak zamyslel, jestli skutečně musí absolvovat všechny své aktivity, nebo jestli některé z nich obětuje ve prospěch svého dítěte. Jeho výchova by s Kamevédou samozřejmě stále neměla nic společného, přesto by tato filozofie přinesla jeho dítěti o pár zážitků a radostnějších momentů více.

Jsem otcem dvou dětí a Kamevéda mi otevřela oči mnohem více než cokoliv jiného, co jsem si o rodičovství dosud četl. Například jsem se při veškerých činnostech začal ptát – když to budu dělat, jak to prospěje mým dětem? Pomůže jim to při studiu, při sportu, obohatí je to něčím? Až mě zarazilo, kolikrát jsem musel odpovědět záporně. A pokud to jen trochu šlo, onu aktivitu jsem změnil nebo zrušil.

Možná, že většina rodičů je natolik uvědomělých, že se takto chová i bez jakéhokoliv povědomí o Kamevédě, ale obávám se, že tomu tak není. Proto jsem přesvědčený, že i kdyby se nastávající rodiče nerozhodli podstoupit celý proces, všechny děti by ocenily, kdyby si jejich rodiče v této knize občas zalistovali. Až takovou může mít tato publikace moc.