Většině českých rodičů hrozí, že se jejich děti stanou jen pomocnou pracovní silou.
Kamevéda oslovuje pouze malou část rodičovské populace. Především ty prozíravé, odpovědné a pracovité matky a otce, kteří reálně vnímají, kam svět směřuje a kde se bude nacházet za několik desítek let, až oni zestárnou a jejich děti budou živit své rodiny a budou na vrcholu životních sil. Většině ostatních nároky spojené s takovou výchovu nevoní.
Matky a otcové, kteří se zamýšlí nad svojí výchovou, nad jednotlivými postoji a rozhodnutími, postupem času dochází ke stále zralejším postojům a rozhodnutím. Pokud si najdeme čas přemýšlet a stojí nám za to, abychom se svým dítětem zabývali, jsme na nejlepší cestě postupovat mnohem efektivněji a účelněji.
Česká republika se stále řadí mezi země, kde jsou fyzické tresty při výchově tolerovány. Už před šestnácti roky jsme se jako člen EU zavázali právně odmítnout používání fyzických trestů jako zakázaného prostředku, ale dosud jsme tento závazek nesplnili. Nápravu by měla přinést novela zákona určená k projednání na podzim 2023.
Dnes si můžeme procvičit reakci na situace a na argumenty, se kterými se rodiče setkají v momentě, kdy na sebe jejich dítě začne výrazněji upozorňovat. Pokud chcete už od počátku oslovit silné partnery a sponzory, aby vám s náklady na kariéru pomohli, je třeba úspěchy nějakou formou prezentovat. V době sociálních sítí je to mnohem snadnější, než v dobách dřívějších. Současně se vstupem do veřejného prostoru se dítě seznamuje s pozorností okolí, učí se zvládat úspěch, pozitivní i negativní reakce.
Umět se pohybovat v mediálním prostoru je velice důležitá součást sociální inteligence a s jejím rozvojem je vhodné začít brzy. Čím dříve s tím začne, tím přirozeněji a snadněji to později bude zvládat a nebude ztrácet energii zvládáním stresu nebo strachu z vystoupení před publikem.
Na druhé straně si tím zaděláváme na problémem. Část ostatních rodičů totiž považuje své dítě za minimálně stejně dobré. Prezentací pokroků svého dítěte provokujeme závistivé reakce a jste nuceni překonat první zákeřné překážky.
Jakmile se o své dítě víc staráte, rozvíjíte ho, trénujete a učíte nad rámec obecných zvyklostí, svým způsobem se tím vyčleníte z okolní komunity. Ostatní rodiče, lékaři, učitelé, kamarádi, sourozenci nebo trenéři k vám začnou zaujímat postoj adekvátní tomu, jaký je jejich vlastní výchovný koncept, vzdělání a pedagogické znalosti. Situace se dále mění a vyvíjí podle toho jak výrazně dítě své vrstevníky převyšuje. Tento proces můžete sledovat ve své rodině, ve školce a později ve škole. Ale hlavně v těch sférách, na které se společně soustředíte.
Osud dítěte částečně předurčuje pokora a intelekt obou rodičů, především pak jejich schopnost potlačit své ego v tu pravou chvíli. Zejména u otců. Proč tomu tak je?
"Malé děti jsou velcí narcisti", říká Gabor Maté, uznávaný psycholog. Myslí to však v dobrém slova smyslu. Ne v takovém, jako se uvádí v knížkách.
Malé děti vnímají svět jinak než dospělí - myslí si, že všechno je hlavně o nich, všechno si berou osobně. Dávají své okolí do souvislosti hlavně se sebou, všechno se teprve učí vnímat. Pokud je tedy v jejich okolí všechno v pořádku, vnímají i sami sebe v pořádku. Pokud je kolem nich všechno špatné, těžké, náročné - aha, pozor, to znamená, že i se mnou bude nejspíš něco v nepořádku.
Schopnost vyjádřit svůj názor, umění postavit se za své myšlenky, podělit se s okolím o svůj postoj. I to je dovednost, která patří k přirozené výchově. Je do života potřebná, třeba už jen pro budoucí vyjednávání o pracovních podmínkách, o smlouvě, je to i základ dobrých mezilidských vztahů.
© Copyright 2024 Kamevéda
Vytvořeno v XART.CZ