Basketbal jako skvělý cílový sport pro Kamevédu

Basketbal jsem nikdy jako snad jediný míčový sport závodně nehrál a v mládí jsem jej vůbec nevyhledával. Pokud někdo uměl házet z dálky na koš a trefoval se, spoluhráče podle mého soudu nepotřeboval. Jevilo se mi to příliš jednoduché a oproti fotbalu nebo odbíjené méně zábavné.

Syn Pavel si naopak tento sport zamiloval a má jej v pořadí oblíbenosti jako č. 2 hned za hokejem. Dnes vím, jak toto pouto vzniklo a kde hledat příčiny.

Bezprostředním impulsem pro tento článek byla moje včerejší návštěva zápasu americké NBA mezi týmy Boston Celtics a Cleveland Cavaliers. Shodou okolností šlo o výjimečný studijní materiál, protože na palubovku nastoupil Boston jako loňský vítěz ligy operující aktuálně na druhé příčce tabulky a Cleveland jako současný lídr celé NBA. Jako většina lidí postižených svou profesí jsem se tolik nesoustředil na průběh a výsledek zápasu ale zabýval jsem se víceméně jediným problémem. Upínal jsem pohled na nejlepší hráče obou týmů (jejichž roční plat se pohybuje v přepočtu mezi jednou a dvěma miliardami korun) a snažil se najít odpověď na základní výchovnou otázku:

Bylo by možné s využitím filozofie a metodiky Kamevédy vychovat hráče, kteří by jednou mohli hrát důstojnou roli v soutěži formátu NBA?

Nebo jsou tyto hvězdy natolik obdařeny nadpozemskými schopnostmi, že je jejich dosažení v rámci našich možností nemyslitelné? Odpověď naleznete v dalším textu.

Ale pojďme hezky od začátku.

Při rozhovorech s rodiči řešíme pravidelně seznamy vhodných sportů pro děti.

Co vlastně musí nabízet sport pro rodiče Kamevédy, aby jej bylo možno označit jako atraktivní?

V prvé řadě by se mělo jednat o globální sport, kterému vládnou prestižní profesionální soutěže v bohatých zemích. Měl by být mediálně sledovaný a měla by v něm vládnout silná konkurence. A co je nesmírně důležité, musí těm nejlepším nabízet celoživotní finanční zajištění.
Ve své počáteční fázi, tedy v předškolním a mladším školním věku, by se mělo jednat o sport snadno dostupný. Aby nejbližší hřiště nebylo 50 kilometrů daleko a šlo jej provozovat i několikrát každý den. V ideálním případě můžete mít hřiště nebo jeho část přímo doma.
V prostředí by měla fungovat dostatečně hustá síť kvalitních trenérů, klubů a soutěží, měla by být dostupná všeobecná metodika i postupy pro svépomocný rozvoj nejdůležitějších schopností a dovedností.
Sport by měl být finančně únosný z hlediska možností konkrétní rodiny.
Dítě by s ohledem na svůj genofond a dosavadní vývoj mělo být nositelem somatotypu a dalších fyzických předpokladů pro konkrétní sport. Zvlášť to platí u basketbalu nebo volejbalu, kde tělesná výška kolem dvou metrů představuje průměr.