Roman Staša: Kamevéda dvěma pohledy

Na Kamevédu pohlížím dvěma pohledy. Očima profesionálního kondičního trenéra i mladého člověka, který ještě nemá děti, ale jednou by chtěl rodinu založit.
Z profesionálního hlediska pro mě má tato pedagogická věda určité kouzlo, neboť vytváří z malých kluků a holek téměř dokonalé jedince. Děti se specializují na to, co je nejvíc baví a čemu se chtějí aktivně věnovat. Jako trenér obdivuji rozmanitost jednotlivých zaměření - ať už na sport, či na uměleckou dovednost nebo intelektuální rozvoj.

Práce s jedinci, kteří prošli touto výchovou, je pro nás trenéry hodně ulehčena, protože se můžeme zaměřit na zdokonalování těla a mysli v oblasti, kterou si dítě vybere, a nemusíme se zdržovat s učením základních návyků a prvků ve sportu. Děti tudíž mají již na startu své profesionální kariéry opravdu velký náskok a za dřinu jsou odměněny.
Z pohledu člověka myslícího na své budoucí potomky se na Kamevédu dívám velice pozitivně z prostého důvodu. V dnešní zrychlené době mám pocit, že si lidé pořizují děti z nějaké nutnosti nebo tradice. Záhy bojují s nedostatkem času ve výchově. Chtějí se věnovat hlavně sobě nebo své kariéře. A co udělají? Zvolí pro své děti jesle či školku a tráví s nimi minimum času. Když už se večer všichni sejdou doma a dítě si s nimi chce hrát a povídat si, „předají" je tabletu, televizi, počítači.
Proto říkám Kamevédě jednoznačně ano! Pojďme se naší budoucnosti věnovat více a vychovejme takové děti, na které pak můžeme být pyšní. Nemusí se nutně stát nejlepšími sportovci, ale díky tomu, že s nimi budeme trávit více času, budou přinejmenším lepšími lidmi a posléze i lepšími rodiči.