Děti jako investice

Mnohé rodiče při čtení článků na našem webu zřejmě napadá naléhavá otázka: "Proboha, kde na tu Kamevédu vzít peníze?" Na následujících řádcích bych celou tu závažnou problematiku chtěl pojmout trošičku z jiného pohledu.

Při dnešním pravidelném monitoringu tisku jsem v Hospodářských novinách narazil na pojednání, kterých jsou v posledních měsících publikovány stovky. Jejich krédem je řešení problému spojeného se současnou situací v ekonomické a zvlášť finanční oblasti od Evropy po USA. Zní asi takto: "Peněz a volných prostředků dnes leží všude víc než dost. To co dnes všem zoufale chybí, jsou možnosti, kam účelně a úspěšně tyto peníze investovat."

A asi už správně tušíte, že bude řeč o investici zaručeně účelné, na které nelze prodělat. Na investici do dětí. Přesněji řečeno, na investici rodičů do svých dětí. Lze to ale pojmout trochu jinak. Ze stovky článků publikovaných na toto téma by v devadesáti devíti z nich byla umístěna otevřená nebo skrytá reklama vybízející k využití nějakého bankovního nebo pojišťovacího produktu, jehož hlavním smyslem je přinést zisk nabízející organizaci. Většinou se jedná o to, aby rodiče v mládí dítěte vytvořili jakousi postradatelnou finanční nadhodnotu, pomocí které mu později budou schopni přispět na studium, byt nebo auto. Jistě záslužné, prozíravé a bohulibé - dokonale zrcadlící tradiční konzervativní rodičovské myšlení. Z pohledu Kamevédy se ale jedná o naprostý nesmysl. Proč?

Investování z pohledu Kamevédy

Pojďme si celý tento typický děj rozkrýt, abychom tu kontraproduktivitu snadněji rozpoznali. Otec i matka v průměrné české rodině se musí dost ohánět, aby dokázali vydělat peníze na pokrytí všech přicházejících složenek. Pokud by kývli na výzvy bankéřů nebo pojišťováků a nechali se přesvědčit k rozhodnutí, že dejme tomu pro svoje dvě děti udělají do budoucna nejlépe, když každému ušetří k osmnáctinám půl milionu na studia, vyžaduje to ušetřit milion korun v tomto období nad limit všech ostatních potřeb rodiny. Ty peníze nespadnou jen tak z nebe, je třeba je vydělat. A každý rodič má dvě možnosti. Vydělávat peníze - nebo být se svým dítětem a rozvíjet jeho potenciál. Obojí najednou zvládne málokdo.

Když se rozhodnu našetřit dítěti půl milionu korun na budoucí potřeby, je to hodno respektu. Současně s tím ale říkám, že musím pracovat více, usilovněji, déle. Prodávám svůj čas, protože o co víc chci vydělat peněz, o to méně času mohu trávit s rodinou. V tom případě ale promarním obrovskou část potenciálu, který jsem svým přičiněním u dítěte mohl vytvořit, protože můj rodičovský podíl na tomto procesu nedokáže nikdo jiný plnohodnotně zastoupit. Vytvářím jakýsi obnos ve jménu budoucnosti svého dítěte, ze kterého ale v prvé řadě profituje bankovní ústav, další část si ukrojí inflace. V období raného mládí, kdy je dítě nejvíce závislé na svých rodičích a na rozvoji, který mu umožní, kdy po nich požaduje nejvíc informací, kdy může překotně myelinizovat svůj mozek, kdy dítě nasává jako žíznivá houba každé slovo, informaci a příklad své matky a otce, tak v té době je ten okolní substrát dramaticky ochuzen o účast těch, které potřebuje nejvíc - o rodiče. A to z důvodu, že oni se rozhodli dát přednost čemusi jinému - "důležitějšímu", vytvářet nějaké budoucí hodnoty, které dítě už ale nikdy tak dobře nevyužije, jako onu zmíněnou pomoc a stimulaci rozvoje od rodičů v útlém mládí. Takové počínání se zjevně protiví veškeré logice ve světle úrovně dnešního poznání procesů probíhajících v mozku dítěte.
Místo toho, aby dítě v osmnácti letech mocně expandovalo do světa a budovalo potenciál, který byl rodiči správně založen a mohutně podporován v mládí, a díky kterému bude v budoucnu schopno vytvořit stokrát více hodnot, než kdy byli schopni nashromáždit oba jeho rodiče, bude závislé na jejich finanční podpoře, potom na další, a pak zase na další.

Pojďme se na to podívat ještě trochu jinak.

Co je větším dobrodiním pro dítě?

Buď:
půl milionu korun v osmnácti, ale s průměrným potenciálem osobnosti
a nebo:
vytvoření talentu, který dítěti otevře cestu do světa, přivane mu sponzory, agentury a životní perspektivu, nebo třeba "jenom" stipendium na zahraniční univerzitě s možností nastartovat výborně svůj budoucí život?

Otázka v případě šetření finančního obnosu naopak zní: Do jaké míry účelně bude s těmito prostředky v budoucnu naloženo a jak adekvátní tento přínos bude ve srovnání se ztrátami, které orientace rodičů trávit čas mimo rodinu způsobila?

V tomto srovnání se nikdy nemůžeme omezit na pouhou matematiku, ale musíme sem zahrnout veškerá rizika, která s sebou taková volba přináší. V době, kdy otec dítěte vytváří hodnoty mimo svůj domov nad rámec reálných aktuálních potřeb rodiny, je při tom procesu vystaven celému spektru nejrůznějších rizik. Například se může stát účastníkem autohavárie, může se mu přihodit pracovní úraz nebo také během odloučení naváže vztah s jinou ženou, který proti jeho záměru na počátku vztahu může přerůst až do rozvodu manželství. V tom případě už tento šetřený obnos nemusí skončit na účtu dítěte a celý ten depresivní proces destrukce rodiny vytvářející obrovský stres pro dítě se na jeho vývoji i budoucích možnostech tvrdě podepíše. Stejně tak, jako zanedbávaná matka jeho dětí může navázat vztah s jiným mužem a onen odstředivý proces může být zažehnut z její strany. Často to nemusí být vlivem toho, že by jeden s druhým nemohli žít, ale důsledkem stavu, kdy množství času tráveného v odloučení od své rodiny vytváří automaticky bližší vazby s ostatními lidmi. Těch rizik hrozících odstředivými tendencemi v procesu získávání prostředků pro obživu je celá řada a nemá smysl je všechny prezentovat.

Cílem článku je poukázat na možnost, kterou dost nelogicky většina rodin nevyužívá. Tou možností je ochota žít v období po narození dětí skromně a neokázale. Snažit se věnovat co nejvíc toho nejcennějšího, tedy nikoliv peněz ale času, svým dětem i svému partnerovi. Soustředit veškerou energii na to nejpodstatnější, tedy na vytvoření maximálního potenciálu u svých dětí. Potlačit na čas svoje ego a sloužit po dobu několika let svým dětem s cílem maximalizovat jejich šance na budoucí životní perspektivu.

Jde o to změnit myšlení alespoň určité části dnešních rodičů a naučit je pohlížet na svoje dítě a na svoji rodinu jako na:

neopakovatelnou životní příležitost
výzvu k mobilizaci motivace a potenciálu
nutnost předat veškeré nashromážděné dovednosti, znalosti a informace svým dětem v období, kdy je mohou nejlépe využít
tu nejsmysluplnější životní investici, která nikdy nemůže zkrachovat

Často jsem se v posledních letech setkal s úspěšnými a vlivnými lidmi, kteří projevovali obavy o svoje peníze, o své investice, současně zrovna neměli moc potuchy o tom, kde se jejich děti právě toulají a jak smysluplně využívají svůj čas. Starali se o svá aktiva, vydělávali velké peníze. Samozřejmě svoji práci obhajovali slovy, že to přece dělají jen pro rodinu a své děti. Přitom jim vůbec nedocházelo, že nastaveným režimem vztahů a minimální výchovné péče o své děti naopak přicházejí.
Abych nemluvil jet tak obecně - před pár dny se mi svěřil člověk, který ještě loni tvrdil, že vydělávat u nás sto milionů ročně není nic nemožného nebo výjimečného a člověk nemusí být jen hokejista NHL nebo špičkový fotbalista či tenista. Tím chtěl říct, že on k těmto lidem roky náleží. Od toho okamžiku uběhlo několik měsíců. Odešla od něj žena i děti, svoje firmy má najednou v problémech. Vše bylo společné a rázem je budoucnost veškerého podnikání nejistá. Je to potvrzení přesně těch rizikových procesů, kterým se tento článek věnuje.

Jak mít na Kamevédu a přitom neošidit děti?

Investice, prospěch, výdělek, okázalost, bohatství. To jsou pro dnešní mladé lidi občas velice atraktivní kategorie. Ty největší životní hodnoty ale nelze uchopit. Ne vše, co se v životě opravdu počítá, lze přesně spočítat jako korunky či dolary.

Přimlouvám se za enormní nasazení mladých lidí před založením rodiny s cílem vytvoření rezervy, která jim pak po založení rodiny umožní zvolnit, náležitě si vychutnat a splnit svoji rodičovskou misi moderním sofistikovaným způsobem - tedy tak, že postaví dítě na první místo a budou se mu maximálně věnovat. Možná potom nebudou pobírat dividendy a nebudou v cenných papírech tratit či vydělávat velké peníze, ale možná prožijí hodnotnější a plnější život a nakonec je ani ta chudoba nebude příliš ohrožovat. Ta duševní chudoba určitě ne.

Zdroje:

http://www.mojeinvestice.cz/Introduction/Student
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10396240499-svet-zazraku/6726-reportaz/15958-vzdelani-nasich-deti-je-nejlepsi-investice/
http://investice.forbes.cz/studia-pro-deti-na-stanfordu/
http://karvinsky.denik.cz/zpravy_region/nejlepsi-investice-do-deti-20160601.html

Článek z 13. listopadu 2016