S francúzštinou sme začali, eště keď bola dcéra v brušku

Miroslav Kubík je jedním z rodičů, kteří dokázali už před více než deseti roky důsledně a precizně aplikovat vícejazyčnou výchovu u obou dětí ve své rodině podle principu:

Jeden rodič - jeden jazyk

Díky tomuto odvážnému rozhodnutí vytvořili svým dětem velkou výhodu do života. Už v dětském věku totiž nejen že o nich můžeme říct, že umí francouzsky, oni hovoří naprosto perfektně cizím jazykem. Tak dokonale, že ani rodilí mluvčí nevěří, že se nenarodily ve Francii. To je informace, která by mohla některé rodiče minimálně zaujmout. Ne každý si může dovolit něco podobného už jen z důvodu, že cizím jazykem tak dobře nevládne. Ale pokud tomu tak je a dokáže tolik energie do svého dítěte investovat, může si být jistý, že tato metoda skutečně perfektně funguje.

O své zkušenosti se pan Kubík podělil také s Kamevédou

O dvojjazyčnej výchove sme sa vlastne rozhodli ešte pred narodením prvého dieťaťa . Na základe článku v novinách. Zapamätal som si pravidlo jeden rodič - jeden jazyk a išlo sa na to ... no také jednoduché to zase nebolo :)

Cudzí jazyk, ktorý chce rodič predať dieťaťu, nesmie rodič ovládať len dobre, ale výborne. Tak som prišiel za ženou a hovorím: „Študovala si po francúzsky už na strednej škole belgické lyceum, pokračovala na vysokej škole štúdiom francúzštiny a žurnalistiky, venovala sa francúzštine, učila na francúzskom inštitúte." A závdavkom na to som sa jej opýtal: „Koľko si už naučila žiakov po francúzsky? Naučila si aj šikovných či menej šikovných, tak prečo by si nemohla naučiť aj naše dieťa?"

A tak som to vymyslel a manželka odmakala :-) . Začala sa prihovárať nášmu ešte nenarodenému dieťaťu po francúzsky už v brušku . A potom stále - pri prebalovaní, pri papaní, pri hraní atd. Samozrejme nás v okolí brali ako exotov. Sem tam nejaký ten blahosklonný úsmev, ale poveda som žene, nech to nevzdáva: „Vieš koľko som sa ja musel učiť angličtinu? A francúzštinu som sa poriadne nenaučil vôbec. Darujes dieťaťu niečo, co mu navždy zostane."

Viete, ono to pôsobí čudne, keď sú rodičia Slováci a na pieskovisku sa rozpráva mamička s dieťaťom po francúzsky. Prvy úspech? Dieťa reaguje na pokyny v cudzom jazyku, aj keď ešte nerozpráva! Podporil som to tak, že deti pozerali výlučne rozprávky na TV5MONDE vo francúzštine (keď už majú pozerať telku, tak nech je to užitočné, no nie? Keď sa s dieťaťom nie len rozprávate, musíte ho aj opravovať, opakovať vety správne . Chce to naozaj vytrvalosť .

Pokračovali sme s touto výchovou aj s druhým dieťaťom. Podporili sme to francúzskou škôlkou aj školou. Francúzskou kulturou a prostredím. Tu je dôležité povedať, ze pre drvivú skupinu vyučujúcich aj žiakov bola francúzština rodný jazyk. To je rozdiel medzi napr. takzvanou anglickou škôlkou, kde sa deti rozprávajú medzi sebou po slovenský (lebo anglicky hovoriace dieťa tam ani nie je). Učiteľ má mať dobrú výslovnosť - jednoducho to má byť taká škôlka, ako keby ste boli v cudzine, kde sa deti rozprávajú medzi sebou po francúzsky. Tie naše, keď prišli domov a bavili sa o škôlke alebo škole, jednoducho prešli do francúzštiny. Pre dieťa je veľmi dôležitá správna výslovnosť, lebo dieťa opakuje a učí sa všetko tak, ako to počuje.

Výsledok? Na našu jedenásťročnú dcéru dospelí Francúzi povedia, ze nepoznať, že nie je rodená Francúzka a keď príde nová spolužiačka z Francúzska do triedy, tak dcére neverí, že nie je Francuzka. O dva roky mladší syn sa k tomuto stavu veľmi priblížil, tak sme to teraz zmenili na školu s výrazným podielom angličtiny :)

Vícejazyčnost a Kamevéda

Pan Kubík nás svými zkušenostmi z vícejazyčné výchovy nejednou obohatil při našich přednáškách a seminářích o Kamevédě ve Velkém Meziříčí, kam pravidelně dojížděl. Některým rodičům se možná tento záměr může jevit zbytečně náročný nebo přehnaný, ale tato výchova skutečně není ani nic nemožného, ani nesmyslného. Nelze tvrdit, že dítě se neúměrně zatěžuje.

V aristokratických rodinách až prakticky do prvních dekád dvacátého století ovládaly děti s "modrou krví" šest až sedm řečí. Aristokraté byli schopni podvědomě přepínat mezi čtyřmi hlavními jazyky při domácích hovorech, aniž by si to uvědomovali. Ona zmiňovaná francouzština sloužila u aristokratických rodin panujících na českém území ke sdělení informací, které nemělo slyšet služebnictvo a poddaní. Když bývalí aristokraté zvládli ve středověku a novověku tolik jazyků - a k tomu ještě mnoho dalších dovedností, proč by dnešní děti nedokázaly zvládnout na vysoké úrovni kromě své mateřštiny ještě alespoň jeden další jazyk?

Na tuto otázku je jen jedna odpověď. Není to o dětech, je to hlavně o rodičích, jaké prostředí vytvoří. Mohou se na tento úkol připravovat už dávno před narozením svých dětí, mohou se snažit zvládnout cizí jazyk takovým způsobem, aby ho pak mohli předat svým potomkům.
Jazyk jsou naprosto ideální investice do dětí. Neexistuje riziko jako u sportu, že se tomu budou roky věnovat a nakonec nedosáhnou na úspěch, např. kvůli zranění. Když se naučí další řeč, úspěch a celoživotní využití jim to přinese v každém případě.

Článek z 4. prosince 2016