Český skautink a Kamevéda

Český skautink má obdivuhodnou minulost. Podle britského vzoru jej už v roce 1912 založil Antonín Benjamin Svojsík. Také Tomáš Garrigue Masaryk četl knihu britského zakladatele generála lorda Baden-Powella s názvem Scouting for Boys a považoval jeho myšlenky za skvělý způsob výchovy mládeže v přírodě a tak toho, jak ji vést k odpovědnému životu.

Výchovné přednosti skautinku

Skautink určoval, jak se má dobrý junák chovat. Základem byla úcta a slušnost k lidem i k přírodě a spolupráce všech se všemi bez rozdílu původu a výše platu rodičů. Jeho zakladatelé zvolili formu výchovy, které byly tisíce dětí po dlouhá desetiletí ochotny naslouchat a přijmout ji za svoji. Výchova v přírodě pěstovala spoustu dalších užitečných vlastností a dovedností, utužovala tělo i mysl, vznikala přátelství na celý život. Navíc bylo samo přebývání v přírodě velké dobrodružství. Nezprostředkované, opravdové, zažité na vlastní kůži.

Skauti byli touto výchovou utvářeni tak, že se neváhali vždy angažovat pro správnou věc. Zřejmě proto na ně měl spadeno každý autoritářský režim. Za války byli skautští vedoucí perzekuováni a vražděni, komunisté skautink pro jistotu zakázali.

Po více než sto letech se jednoznačně prokázalo, že je to jeden z nejefektivnějších způsobů, jak mohou děti trávit volný čas. A můžeme si být jistí, že principy skautinku vedou děti k tomu, aby se z nich stali čestní a rovní lidé se správnými postoji, ochotni ke spolupráci a kamarádství, nakažení láskou k přírodě a s tendencemi ji chránit.
Jaký to protiklad vůči hlavnímu proudu dnešní mladé generace, která před našima očima mílovými kroky degeneruje a s každým dalším rokem se hlouběji propadá do virtuální pseudoreality, která se negativně podepisuje na jejich zdraví a narůstající fyzické i mentální nedostatečnosti.

Co má Kamevéda se skautinkem společného?

Určitě jeden ze základních principů, který spočívá k návratu k původním kořenům, k přírodě a ke zdravé podstatě lidského bytí spojeného s volností, učení se smysluplným věcem, etickému postoji k sobě i ke všem ostatním, včetně prostředí, kde žijí. Děti Kamevédy i skauti chtějí být čestní, rovní a prospěšní. Preferují férové prostředí a férové soutěžení v rámci pravidel platících pro všechny. Touží být zdraví, odvážní a otužilí, považují překážky za výzvy a nepochybují o tom, že je zvládnou. Učí se s radostí a zaujetím novým praktickým věcem. Jejich postoje jsou pozitivní, snaží se citlivě vnímat i velice latentní rozdíly mezi dobrem a zlem, chtějí učinit budoucí svět lepším. V tom je jejich nesporný přínos, protože mnohé jiné výchovné směry se podobnými výzvami příliš nezabývají.

Společnost by měla ve svém vlastním zájmu obě výchovné filozofie podporovat, protože pokud by díky faktické podpoře byly schopny ovlivnit větší počet dětí, k budoucnosti bychom bezesporu mohli vzhlížet s větší nadějí a očekáváním.

Skautink a Správné dítě

Velice výmluvný důkaz vzájemné blízkosti skautinku a Kamevédy představuje kniha Správné dítě aneb cesta za třiceti hvězdami Kamevédy. V tomto konkrétním bodě se oba směry téměř propojují zvlášť s pojetím skautinku Jaroslava Foglara. Dovolil bych si tvrdit, že Kamevéda si bere to nejlepší ze skautinku, ale transformuje některé jeho původní myšlenky do výchovných forem, které mohou být velice praktické a efektivní i v dnešní době.

Rozdílný pohled na čas a ambice

Nacházím se ve velice vzácné pozici člověka zasvěceného hluboce do tajů obou filozofií výchovy. Nejprve jsem měl to štěstí v mládí prožít blahodárný vliv skautinku na své vlastní kůži. Pocítil jsem, jak mě a mnoho dalších vrstevníků hluboce ovlivnil, mnohá poselství, zásady a zážitky jsme si s sebou nesli po celý život a doznívají v nás dodnes. Potom jsme z trochu idealizovaného světa junáckých klubů přešli do běžné reality a byli hluboce zklamáni tím, jak je ten reálný svět na hony vzdálený tomu, který jsme si ve svém mládí vytvořili ve svých junáckých klubech. Tyto pocity zmaru pociťovali mnozí, až jsme si klamně mysleli, že nás skautské ideály nepřipravily příliš dobře do života, kde často vládla pochybná morálka a principy jednání nehodné obdivu ani následování.

Potom jsem začal rozvíjet, tvořit a skládat dohromady mozaiku Kamevédy, za těch dvacet tři roků znám dokonale všechna její silná i slabá místa. To považuji za výhodné východisko pro toto srovnání.

Skauting nectí tak hluboce význam a hodnotu času jako strategické suroviny mládí. Snění v přírodě, kochání se její krásou, toulky občas bez konkrétního cíle, pohrávání si s nuancemi citových postojů k různým jevům, to je běžná náplň dne mladého junáka. Skautink se snaží vychovat dobré lidi, kteří se zařadí na různé posty ve společnosti, kteří budou pracovat s respektem a pokorou, budou dobrými občany, přáteli i rodiči. Jeho velkou výhodou je schopnost takto vychovat velkou většinu těch, které tento svět ryzího přátelství, romantiky, dobrodružství a přírody v mládí okouzlil.

Kamevéda se naopak snaží čas co nejefektivněji využívat k tvorbě potenciálu dítěte. Láska k přírodě, učení a pohybu je jistě také bohatě obsažena jako součást radostného a zdravého mládí. Ale hlavní snažení směřuje k životnímu úspěchu, k výrazné realizaci v moderním světě a k budoucímu zaujetí nějaké atraktivní nebo významné pozice. Tato pozice je volena tak, aby byla současně zálibou a koníčkem, což je jedním z prvních předpokladů zajímavého a spokojeného života. Získaný potenciál navíc neslouží pouze k dosažení úspěchu, uspokojení nebo bohatství, ale také k udržení a rozvinutí tohoto bohatství, k osvobození se od ekonomického tlaku a získání možností věnovat se v hlavní části života nikoliv tomu, co člověk dělat musí, aby přežil, ale naopak tomu, co dělat touží, co považuje za správné, smysluplné a uspokojující.

Děti v rámci Kamevédy pracují mnohem systematičtěji, odhodlaněji pro svoji budoucnost, skauti se naopak za ničím tak zaujatě neženou. Pro rodiče je vcelku pohodlnou volbou, když umožní svým dětem členství ve skautských organizacích, kde tisíce (přesně 13 396 skautských vedoucích v ČR v roce 2018) vedoucích pracujících úplně zadarmo zajistí důležitou součást jejich výchovy. Takže rodiče vedle školních zařízení část výchovy delegují jinam a spoléhají se, že výsledek bude v pořádku.

Dnešní svět je ale trochu jiný než ten, který byl svědkem zakládání prvních skautských organizací. V rámci univerzity rodičovství se snažíme rodičům vysvětlit, že úspěšná kariéra v oblasti sportu, umění, vědy či byznysu dnes prostě musí být založena na mnoha letech koncentrované tvrdé práce vysoko nad rámec standardních požadavků, které jsou kladeny na ostatní děti a mládež. To je požadavek a současně nejspolehlivější vstupenka do budoucího "klubu vyvolených".

Tím nechci v žádném případě skauting shazovat nebo zatracovat. Vzhledem ke zjištění, kolik času dnes děti maří u displejů, potom skautink nabízí nesrovnatelně zdravější a smysluplnější trávení času. Možná bych souhlasil i s názorem paní Žantovské, že dnešní české sportovní prostředí není schopné vychovat občany srovnatelných etických kvalit s prostředím skautingu, kde jsou systematicky rozvíjeny ty nejhodnotnější lidské vlastnosti. Na to naše sportovní výchova zapomíná, mnohdy se ve sportovních klubech děti dokonce setkávají s projevy velice neetického jednání, které je ovlivňuje a traumatizuje i v dalších fázích života.

Ale dovolím si tvrdit, že v konfrontaci s Kamevédou, která klade od počátku výchovy na děti, matky i otce, nesrovnatelně vyšší nároky, skauting přece jen kvalitativně zaostává. Sám o sobě je skvělý, příjemný a přirozený, ale jakmile jsem dospěl, nemohl jsem se zbavit dojmu, že to nebyla ta úplně nejkvalitnější průprava na reálný život, který je bohužel úplně o něčem jiném. Trošku to mi to svým charakterem specifického "skleníkového prostoru" připomíná onu virtuální realitu, kam utíkají dnešní děti před skutečným světem odehrávajícím se za dveřmi jejich pokoje.

Až se život zeptá...

V konečném součtu, až se jednoho dne tak říkajíc "život zeptá" a velice tvrdě zhodnotí naši připravenost mu něco nabídnout, pak děti Kamevédy mají podle mého soudu připravenou lepší odpověď a pádnější argumenty.

Zdroj:

Kristýna Žantovská, Peníze pro skauty? Medaile se z lesa nenosí. MF DNES 20.11.2018, s. 7

Článek z 23. listopadu 2018

JUDr. Pavel Zacha

Předseda a garant spolku Kamevéda

• autor výchovné filozofie Kamevéda
• +420 775 178 805
• Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.