Princip č. 37: Schopnost kvalitně odpovídat na dětské otázky

Tímto článkem se pokouším nahlédnout do budoucnosti. Pochází z připravované čtvrté knihy o Kamevédě, která by se měla stát jakýmsi vstupem do studia výchovy v rodině. Jde o skripta určená pro posluchače VŠ a především pro posluchače Univerzity rodičovství Kamevéda. Stručné a přehledné dílo, které v kostce poskytne návod jak z dítěte vychovat zdravou, silnou, přívětivou a úspěšnou osobnost. Obsahuje základní teze a principy, na kterých je komplexní multirozvojová výchova založena.

Dnes jsem jako ochutnávku vybral princip, který se v pracovní verzi nachází pod pořadovým číslem 37. Pojednává o důležitosti komunikace mezi dítětem a rodičem, o potřebě plnohodnotně odpovídat dítěti na jeho otázky, přes které se učí poznávat svět.  

Kvalitní odpovědi na otázky dítěte

V prvních letech života jsou rodiče pro dítě naprosto dominantními a bezmezně uznávanými bytostmi. Veškeré informace od nich nekriticky přebírá za vlastní a staví na nich podstatu své osobnosti. Postupem času, v závislosti na míře poznání fungování okolního světa, rostoucí inteligenci a rozvoji kritického myšlení se ale snaží přicházet věcem na kloub. Informace nejen přebírá, ale také je na úrovni svých schopností zevrubně analyzuje. Vše podrobuje vlastnímu rozboru. Prověřuje, pochybuje a přemýšlí. Staví si kostru svého vlastního světa i strukturu osobnosti, životní preference a postoje, vytváří si vlastní databázi využitelných informací. Na každém kroku naráží na zajímavosti, které chce pochopit a zařadit do svého stále obsáhlejšího vnitřního informačního systému.

Rodiče tehdy dobře vychovávají své dítě, pokud reagují na jeho otázky laskavě a poskytují odpovědi, které jsou pravdivé, dítě posouvají výš v úrovni jeho poznání a korespondují s hlavním zaměřením rodinné výchovy.

Odpovědi typu: "já jsem tvůj otec a proto mám vždycky pravdu," nebo "je to pravda, protože jsem to řekl," dítě neuspokojují. Stejně tak si musíme dát pozor, abychom necitlivou nebo nepromyšlenou odpovědí nepopírali to, kam se naopak snažíme své dítě v jeho zájmu směrovat. To není vždy jednoduché a proto je důležité, abychom se na tuto roli dokonale soustředili.

Jakmile se dítě začne ptát a stále používat své neustálé "proč?", většinu rodičů to obtěžuje nebo dokonce irituje. V rámci Kamevédy ale na tento okamžik dychtivě čekáme, přistupujeme k němu s obrovským respektem a snažíme se do něj vložit opravdu maximum energie.

Kvalitní odpovědi na otázky = kvalitní výchova

Jedná se o přirozený způsob, jak dítěti postupně předávat své vnímání okolního světa, postoje a hodnoty. Pokud chceme být jednou hrdí na výsledek své výchovy, musíme toto období tisíců otázek zvládnout. Prakticky kulminuje ve druhé polovině předškolního věku, ale fakticky probíhá od okamžiku osvojení řeči až do dospělosti.

Dítě se z chyb učí a hledá cesty, jak jít dopředu. Pokud rodiče na jeho odpovědi reagují podrážděně, ignorují je nebo dítěti lžou a ono s nimi není spokojeno, najde si nakonec jiné zdroje informací, které přebírají hlavní roli v jeho dalším rozvoji. Delegováním této role jinam ztrácejí rodiče možnost formovat své potomky k obrazu svému. Je to pro ně pohodlná volba s většinou nevalným výsledkem. O to dříve se jejich svět a postoje budou od světa rodičů lišit, stále častěji na sebe budou narážet, až dojde k ochabnutí vztahů a někdy i k trvalému rozkolu.

Kamevéda je v rámci rodinné výchovy vždy nositelem nějakého nadstandardního úsilí, snů a ambicí. Na počátku je narozené dítě a rodiče se svými představami a přáními, které by chtěli plodu svého života dopřát. Je na nich, zda se jim podaří mu veškeré znalosti, postoje a konečně i ty sny, které stojí za splnění, nějak předat. Stát se dítěti nejbližším partnerem pro zodpovídání všech vyřčených otázek, často i těch nevyřčených, představuje přirozený způsob, jak této názorové kontinuity nenásilně, a přitom zábavnou formou, dosáhnout. Zvlášť pro dosažení úspěchu, a to jakéhokoliv, je nezbytné disponovat mohutnou motivací, která dodává energii potřebnou k dosažení čehokoliv. Pokud existuje nějaký plán či vysněný cíl, potom na druhé straně existuje i nutnost podstoupit úsilí. Míra tohoto úsilí je přímo úměrná náročnosti vybraného cíle.

Aby bylo dítě schopno a hlavně ochotno o něco usilovat, musí být vybaveno informační platformou, ze které toto úsilí může vycházet. Jedná se o nesmírně důležitý proces ve vývoji člověka, který mají rodiče plně ve své kompetenci. Jeho uchopení a zvládnutí představuje jedno z nejdůležitějších tajemství úspěšné výchovy.

Článek ze 14. října 2020

JUDr. Pavel Zacha

Předseda a garant spolku Kamevéda

• autor výchovné filozofie Kamevéda
• +420 775 178 805
• Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.