Kluci Pospíšilové na ledu

Tak rádi si čteme zprávy od vás! Tak velmi nás vždy potěší, že i v této nelehké době se snažíte hledat především to pozitivní, že i během omezení nacházíte spoustu skvělých aktivit a posouváte se vpřed. 

Jako třeba kluci Pospíšilové. Postupně pracují na získávání dalších hvězd Kamevédy, tentokrát se jim podařilo získat dvanáctou a třináctou:

• hvězda č. 12 - Zima mě neroztřese 
• hvězda č. 13 - Postavil jsem vysokou stavbu

Jejich iglú je jako z pohádky, otužování jako z učebnice a videa rozhodně stojí za shlédnutí!

"Dobrý den,

chceme se s vámi podělit o plnění dalších hvězd do hry Kamevéda. Kluci už jsou sice starší (Jára 14 a Marek 12 let), ale stále se snažíme hvězdy postupně získávat.

Jedna z nejzajímavějších, která nás od minulého roku provází je hvězda č. 12 – „Zima mě neroztřese". V roce 2019 jsem si přečetl článek na webu o hokejovém trenérovi, který využil aplikaci Whats app k výzvě, ve které se děti v jeho týmu po každém tréninku sprchovali 10 s. studenou sprchou. Po každém splnění potvrdili úkol ve vytvořené skupině. Tento článek mě inspiroval a vnukl nápad začít s otužováním. Klukům se nápad také líbil, tak nebylo s čím váhat.

Založili jsme si skupinu, kterou jsem nazval „Muži z ledu" a začali jsme po každé večerní sprše, nebo kluci v kabině po tréninku, studenou sprchou 10 sekund. Takto jsme vydrželi celé září 2019. Jenže po měsíci už nás to nebavilo a chtělo to nějaký posun vpřed. Říjen už jsme interval otužování prodloužili na 20 sekund. Tak to šlo dál, po měsících, a v únoru už jsme tak byli na každodenní ledové sprše v trvání jedné minuty. A v tu se nabízelo, že by se ten náš trénink mohl proměnit v něco mnohem zajímavějšího. Někdy v té době jsem se přihlásil do facebookové skupiny „Teplických otužilců a otužilkyň" a zde si přečetl pár příspěvků od spoluzakladatele této skupiny Davida Vencla, který je propagátorem otužování v ČR. Mimo jiné je rekordmanem ve statické apnoe 7 min. 56 s., v ponoru na nádech do 80 metrů a v dalších jiných freedivingových a otužileckých výkonech. V těchto článcích jsem se dozvěděl, že po našem pravidelném tréninku by neměl být žádný problém začít s koupáním v chladné vodě rybníků. Jako první jsem v březnu 2019 vyzkoušel takové plavání já. První místo, kde jsem se ponořil do vody chladnější než 10 stupňů celsia byl zatopený lom Barbora v Oldřichově u Teplic. Nemohu říci, že by pocity z prvního koupání byli tak fantastické, že by mě přivedly k pravidelnému plavání, ale byl jsem hrdý na to, že jsem si vyzkoušel něco, co mě vždy lákalo a uměl jsem si to představit pouze v TV v pěkně vyhřátém obýváku. A hlavně že jsem tím namotivoval kluky.

Járu s Márou to samozřejmě také velice lákalo, k prvnímu ponoru mě doprovázeli a chtěli si plavání v ledové vodě zkusit. V tu dobu však nebyli zcela důslední v každodenní sprše. Slíbil jsem jim tedy, že pokud budou důslední a každý z nich vydrží nejméně 2 minuty bez předchozí teplé sprchy, tak můžou jít plavat také. Za pár dní, přesně 28. dubna 2020, jsme tedy vyrazili k Barboře, už všichni s ručníky a termoskou horkého čaje. Kluci zvládli své první zimní koupání s přehledem. Jejich první čas ve vodě byl 2 minuty. Rychle se však oteplilo a tím pádem to byl v prvním roce jediný pokus. Jeden z kamarádů, který naše fotky viděl mi na oplátku poslal svou fotku z koupání ve vysekané díře v ledu. Jednalo se o kamaráda, do kterého bych to nikdy neřekl, ale vnukl mi nápad, že by to mohl být náš cíl pro příští rok.

V létě roku 2020 jsme se s klukama domluvili, že budeme pokračovat tak, že od léta budeme nepřetržitě chodit plavat každou neděli a tím zachytíme postupné ochlazování vody v přírodě. Mezitím jsme však nikdy nepřestali s ledovými sprchami doma. Postupně jsme tedy jednou týdně přicházeli na chuť studené vodě. Po překonání prvních ponorů, kdy si člověk ještě neumí naplno vychutnat příjemné pocity, které přináší přírodní otužování, jsme si nakonec tyto skvělé a jedinečné okamžiky po vylezení z vody zamilovali. Každý, kdo se otužování v přírodě věnuje jistě ví, jak skvělé pocity to jsou. Jednoho dne jsme na sociální síti objevili příspěvek o vysekané díře na Cínoveckém rybníku v Krušných horách, asi 18 km od našeho domu. Takže 29. 12. nastal ten den, kdy jsme si mohli splnit náš veliký cíl, na kterém jsme tak dlouho pracovali. Díru jsme si museli sekerou trochu obnovit, protože od předchozího dne opět zamrzla, a mohli jsme se vrhnout na první ledový ponor. Jestli si dobře vybavuji, byl krátký, něco kolem jedné minuty, ale pocity po vylezení z vody a také pocity hrdosti byli neskutečné.

Od té doby využíváme různé zamrzlé plochy a 1x – 2x týdně se otužujeme.

Jednoho dne se však náš nový koníček nečekaně posunul zcela do jiné dimenze, o jejímž dosažení jsme nikdy ani neuvažovali. Zmíněný otužilec David Vencl se připravuje začátkem tohoto roku 2021 na překonání Guinessova rekordu v plavání pod ledem. Při jednom z tréninků na vápence v Lahošti u Teplic, kde je velmi dobrá viditelnost pod vodou, požádal ve skupině otužilců o účast někoho z nás o zajištění bezpečnosti (safety) a psychickou podporu při své tréninkovém pokusu.

Vycházelo nám to cestou z tréninku na běžkách přesně na tento čas. Vzali jsme tedy cestou i plavky a ručníky (pouze pro jistotu) a na vápenku dorazili s pár otužilci také. K našemu překvapení však David vyzval přítomné, zda by si nechtěli zkusit plavání pod vodou. Využít tak situaci, kdy je absolutně zaručena bezpečnost pro takový pokus. Natažené lano pod vodou, připínací úvazek, skvělá viditelnost a zejména přítomnost profesionála, který je schopen kdykoliv pomoci při komplikaci, ale zejména vše podrobně vysvětlit.

Jistě už tušíte, co nastalo! Já šel jako první, nešlo prostě této možnosti nevyužít. Kluci i přes skutečnost, že jsme se po dopoledním běžkování necítili úplně komfortně a bylo nám trochu chladno, nedokázali odolat a jedinečnou možnost podplavat 3 metry pod ledem využili také. Pocit nadšení a hrdosti na tento výkon je těžko popsatelný. Zejména ve věku, v jakém kluci právě jsou. Nejsem si jistý, že moc takto mladých kluků podstoupilo takový výkon.

Chtěli jsme se s vámi o tento náš zážitek podělit a doufáme, že to stačí k získání 12. hvězdy. Ale i pokud by tomu tak nebylo, naše pocity a benefity, které díky otužování získáváme, jsou pro nás a naše zdraví nedocenitelné.

Další hvězda, o kterou se kluci pokusili, je hvězda č. 13 – „Postavil jsem vysokou stavbu". V této nelehké pandemické době jsme jako hokejisti hledali, kde by se dalo bruslit a našli si rybník o který jsme si pečovali a snažili se ho udržovat vhodný pro bruslení. Jednou jsme však rybník odklidili a pokropili, ale vlivem svítícího slunce nám vrchní vrstva nechtěla dostatečně umrznout. Járu s Márou napadlo, že by se dal čas čekání zkrátit pokusem o stavbu iglú. Okolo spousta sněhu a podmínky takové, jaké už dlouhé roky nebyli. Kluci tedy začali horečně stavět. Ušlapali si sníh a pomocí lopat si vyřezávali ze sněhu kvádry sněhu a stavěli a stavěli až dlouho do večera, kdy už potřebovali čelovky, aby na práci viděli. Jen horko těžko jsme je ten večer dostávali domů, jak byli do stavby zažraní. Museli jsme slíbit, že hned brzy ráno je povezeme zpět na hory, aby mohli pokračovat.

Večer jsme doma zkoušeli pomocí internetu najít návod, jak se iglú dokončuje, protože nápad na horách byl spontánní a nikdo z nás (ani já) nevěděl, jak celá stavba iglú probíhá. V návodu jsme mimo jiné našli také informaci, jak jinak se dají získávat kvádry na stavbu. Vzali jsme tedy sebou na hory dva kyblíky obdélníkového tvaru. Do nich kluci upěchovávali měkký sníh a takto vytvořenou náplň následně vyklopili a získávali kvádry, jeden jako druhý. Stavba rostla a rostla, až došla do fáze, kdy mě kluci potřebovali k ruce, protože už na další řady nedosáhli. Jediná komplikace při celé stavbě byla v tom, že přes noc na druhý den hodně mrzlo a sníh promrzl a vyschl do hloubky 30-40 cm. Kluci tedy museli hloubit štoly pod touto vrstvou a dolovat z nich mokrý sníh, který šel použít na pevné kostky. Výsledek vám posíláme na fotkách. Byl to také pro kluky moc velký zážitek. A musím přiznat že i pro mě. Večer si kluci v iglú zapálili svíčky a užívali si teplo, které uvnitř vzniklo. Iglů se také hodilo druhý den jako šatna při zápasech v rybníkovém hokeji.

S pozdravem Marek, Jára a táta Pospíšilovi z Teplic

Článek z 19. února 2021