Bodovací systém: pomoc při výchově nejen v době krize

Domnívám se, že bodovací systém dítěte dokáže přispět ke komplexnímu rozvoji nadstandardně sportujících dětí, ale také může pomáhat těm rodičům, kteří mají na děti málo času. S jeho využitím lze i v současné uchránit děti před totální fyzickou i mentální degradací, kdy je zavřeno vše, včetně škol a sportovišť a děti jsou uvězněny doma. Pro mnohé to představuje odsouzení k nečinnosti, děti zchoulostiví a zpohodlní. Ale existují způsoby, jak obstát i v tak nestandardní situaci.

Bodovací systém může už často bezradným a vysíleným rodičům podat pevnou pomocnou ruku ke znovuzavedení dětské aktivity a určitého řádu v rozvrhu každého dne. Můžeme do něj vpravit to, co dnes dětem nejvíc chybí - pohybový rozvoj a budování fyzické kondice.

Náš bodovací systém sportujícího dítěte vznikl v roce 1998 ve Velkém Meziříčí. S dětmi jsme tehdy provozovali Kamevédu na sto procent, často jsem byl během jara i deset hodin denně na tenisovém kurtu. Měl jsem tehdy pocit, že tenisový rozvoj dětí a dalších nosných sportů probíhá nad očekávání naprosto skvěle, ta rychlá akcelerace výkonnosti a zlepšování mě samotného překvapovala.

Ale současně jsem měl pocit, že by se mi hodil nějaký dobrý pomocník, který by pomohl s pohybovou všestranností. Když dcery začaly trénovat tenis každý den dvě hodiny a více, souhlasily na počátku této éry s podmínkou, že budou denně dělat po stejně dlouhou dobu i jiné sporty a pohybové aktivity, aby nebyly jednostranně zatěžovány a Kamevéda pro ně byla zdravá a bezpečná.

Nicméně, dodržet tuto podmínku v praxi nebylo s odstupem času jednoduché. Z kurtu někdy přicházely domů už docela unavené a nutit je pokaždé do další tvrdé tréninkové práce se mi jevilo jako vysilující. Tím víc, že sám jsem se už sotva držel na nohou. Vytvořil jsem tedy tzv. "Rodinný bodovací systém", který celé roky skvěle fungoval a opravdu mi vytrhl trn z paty. I když jsem byl s jedním dítětem třeba pryč na turnaji, věděl jsem, že všeobecný pohybový rozvoj u ostatních dvou bude probíhat i za mé nepřítomnosti.

Podobné to může být i dnes v rodinách, kdy rodiče odcházejí ráno do práce a děti zůstávají doma, často bez dozoru. V té chvíli by jistě také uvítali nějaký fungující systém, který by je zastoupil v tom, aby děti nebyly celý den jen u počítače, ale aby to vše samy a o své vůli po chvílích proložily sportovním tréninkem.

Bodovací systém dítěte během uplynulého čtvrtstoletí fungoval a funguje ve sportovních klubech i v mnoha rodinách rozvíjejících děti pomocí Kamevédy. Došlo samozřejmě i k určitému vývoji a kvalitativnímu posunu. V naší rodině začínaly děti ve čtyřech letech, kdy bylo třeba splnit denní normu 10 bodů, a končily s denní normou 14 bodů. V současné době zvládají některé mimořádně dobře vedené a extrémně vyspělé děti splnit i normu 30 bodů na den, což je naprosto neuvěřitelné. Je fakt, že tito malí sportovní profíci nechodí do školy a ke svému komplexnímu rozvoji mohou využívat celý den od rána do večera. Ale i přesto je taková porce pohybového rozvoje obdivuhodná. To by možná nezvládli ani mnozí dospělí.

Když je zmínka o pohybovém rozvoji, tak bych rád upozornil, že do bodovacího plánu můžeme zařadit i nesportovní disciplíny, jako je například angličtina, domácí práce nebo úklid pokoje.

Hlavní přínos bodovacího systému

Největší výhodu ale rodiče spatřují v tom, že jakmile se s dítětem domluví na formě bodování a seznamu bodovaných disciplín v určitém ročním období, přehodí tím odpovědnost na stranu dítěte. Od toho momentu už nejsou nepopulárním drábem, ale vyžadovaným partnerem, sparingem nebo arbitrem. Samo dítě přichází s prosbou aby si šli házet medicinbalem nebo aby mu rodič počítal provedené kliky. Dítě si samo hospodaří se svým časem a podle svých pocitů určuje, kdy chce co dělat. Pokud jeden den něco ošidí, v dalších dnech musí vše dohnat. Výchovná funkce bodovacího systému je poměrně široká, dítě s jeho pomocí podstatně rychleji vyzrává jako samostatná osobnost.

Bodovací systém pomáhá utvářet cílevědomost a samostatnost – důležité atributy rozvoje osobnosti a pozdějšího úspěchu dítěte.
To je pro rodiče velká úleva. Sport a pohybový rozvoj už není spojen s přesvědčováním a nucením. Také z výchovného hlediska se jedná o vynikající změnu, protože už velice brzy zvládáme vychovávat samostatnou osobnost, která chce sama o své vůli splnit vytčený cíl. Je to konec doprošování, nucení a moralizování – největších nepřátel opravdu radostné a fungující výchovy. Atmosféra v rodině se výrazně uvolní, penzum odvedené tréninkové práce se naopak zvýší.

Co rozhoduje o úspěchu?

Naším úkolem je už na počátku děti pro bodovací systém nadchnout. Bylo by škoda už na počátku opomenout svěřenou samostatnost, na to děti slyší. Ale především, je třeba vyhlásit atraktivní odměnu za splnění cíle. U nás to bývalo špičkové sportovní náčiní, nejlepší tenisová raketa na trhu, značková tenisová sukýnka, kšiltovka nebo vytoužená hokejka. Jindy cesta na čtrnáct dnů k moři. Vytvořili jsme s manželkou doma věrohodnou atmosféru a děti věřily, že kdo splní bodovací plán – pojede, kdo nesplní – nepojede. To byla opravdu brutální motivace a neměli jsme vůbec starost o to, že se děti nebudou snažit. Tyto odměny mohou být skutečně variabilní. Ideální je, když slíbený dárek za splněný plán představuje něco, co bychom dítěti stejně museli pořídit. Ale nejlépe něco, co ho bude dál pohybově rozvíjet a povzbuzovat ke sportu.

Neřekl bych, že by to měl být zrovna tablet nebo telefon.

Také je důležité zpracovat bodovací plán grafickou formou, která se dětem bude zamlouvat. Bude to jejich program na dalších devatenáct dnů, který za nás odvede hodně práce. Děti bude jeho plnění stát veliké úsilí, takže bychom na jeho provedení neměli moc šetřit. Může jej zdobit třeba fotografie oblíbeného sportovce, vytoužené sportovní náčiní, závodní auta, obraz vytouženého dárku, který dítě za splnění obdrží, a podobně.

A konečně, nároky by měly být skutečně vysoké,  aby bodovací systém splnil svůj účel, ale současně z pohledu dítěte reálné a splnitelné. Je třeba se na všech podstatných kriteriích předem dohodnout a vše stvrdit stiskem ruky.

I tím dítě učíme, že podaná ruka je mezi férovými lidmi zákon té nejvyšší morální a právní síly.

Důležité ceremoniály

Ceremoniály u dětí sehrávají důležitou roli. Neměli bychom je podceňovat, ale naopak, snažme se jejich potenciál naplno využívat. U bodovacího plánu přicházejí do úvahy dva hlavní ceremoniály. Před zahájením – společná schůzka celé rodiny a přátel. Zúčastnit se může každý, kdo je po ruce. Čím více lidí, tím lepší atmosféra. Vyhlašujeme cíl bodovacího systému, počet bodů, které dítě musí dosáhnout, a především odměnu za splnění. Také by měl být uveden hlavní trenér, který vše kontroluje a odpovídá za správnost provedení a fair play. Dítěti předáme listinu s bodovacím systémem a zatleskáme mu.

Hlavní závěrečný ceremoniál probíhá večer v den ukončení bodovacího systému. V našem případě byl systém plánován na 19 dnů. Sešlo se veškeré osazenstvo, hlavní trenér vyhlásil výsledky, počet dosažených bodů, a odměny. Za velkého aplausu byla předána hlavní cena, také diplom za splnění bodovacího systému, případně další ocenění. Za splnění plného počtu bodů následoval den volna, pokud byl dosažen vysoký nebo rekordní počet bodů, mohly být i dva dny volna.

Pro představu připojuji jeden z takových diplomů udělených dceři Monice v roce 1999.

Připisování bodů probíhá s rodičem a trenérem každý den večer před osmou hodinou. Měli jsme pravidlo, že po osmé hodině už se nesmí sportovat, aby se děti před spaním zklidnily.

Jak postupovat při sestavování bodovací tabulky?

Nejprve je nutné sepsat si všechny tréninkové možnosti, které jsou ve vašem prostředí dosažitelné. Vše se odvozuje od toho, zda máte v bydlišti místnost vhodnou ke cvičení, nebo vybavenou domácí tělocvičnu, možnost vstupu do velké školní tělocvičny, na venkovní hřiště nebo na dětské hřiště. Pokud máte za domem výběh do volné přírody, nabízí to také celou řadu skvělých možností. Jiný seznam disciplín můžeme sestavit v létě a zcela jiný v zimě. Čím více sportů a dovedností jsme dítě stihli naučit, tím pestřejší bodovací systém může být.

Když máme sepsané disciplíny, ještě je musíme adekvátně bodově ohodnotit.

Pro představu uvádím naše tehdejší kriteria potřebná pro zisk 1 bodu:

• 6 km jízdy na kole, 150 hodů medicinbalem, 45 shybů na hrazdě, 500 přeskoků přes švihadlo, 3 x běh na 200 metrů, 100 kliků, 120 sedů z lehu, 80 výskoků ze dřepu, 200 dřepů, 20 minut jízdy na kolečkových bruslích, běh 1 kilometr, sprinty do kopce 25 metrů - 12 x, atletická abeceda + šest startů na 20 metrů, míčové hry - 30 minut, šplh o tyči 8 x, plavání 400 metrů...

Tato kriteria lze samozřejmě upravit s ohledem na věk a úroveň fyzické kondice dítěte. Například u běhů na 200 metrů je dobré určit rychlostní limit, ale můžeme také vyhlásit pravidlo, že při utvoření rekordu stačí zaběhnout jen jednu dvoustovku. Tím podpoříme kvalitu, rekordní výkon je z hlediska rozvoje hodnotnější než tři průměrné výkony.

Na dalším obrázku se můžete podívat na jeden z bodovacích plánů hokejisty Pavla Zachy, který proběhl v jeho věku čerstvě dosažených pěti let. Zajímavý je čtrnáctý den, kdy absolvoval jako nejmladší účastník na kole Tasovskou padesátku. Padesát kilometrů na dětském kole bez přehazovačky, část trati vedla lesním terénem. Trvalo nám to tehdy něco přes šest hodin. To je oněch deset bodů za kolo.

Závěrem

Bodovací systém dítěte tedy může sehrát významnou roli v rozvoji samostatnosti a fyzické kondice u dětí, které opravdu hodně sportují a my potřebujeme kompenzovat jednostrannou zátěž, ale také u dětí, na které rodiče nemají tolik času a přesto touží po tom, aby byly zdravé a měly dostatečnou fyzickou kondici. Jedná se tedy o univerzální výchovnou a rozvojovou metodu, která se může  uplatnit v každé rodině.

Zdroje:

Pavel Zacha, Jak vychovat šampiona, kapitola: Rodinný bodovací systém, s. 233-237

JUDr. Pavel Zacha

Předseda a garant spolku Kamevéda

• autor výchovné filozofie Kamevéda
• +420 775 178 805
• Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.