Michal Barda: role školy, státu a rodičů při výchově dítěte

Ve svém monologu si Michal Barda bere na mušku české školství a zlozvyk rodičů věřit nekriticky našemu státu, školství a nechat vše na něm, přestože zjevně nefunguje.

Marně vzpomínám, kdy jsem naposledy četl tak trefnou a výstižnou analýzu moderního pojetí rodičovství a obhajobu rodiny ve srovnání s veřejným vzděláváním.

On to vlastně není souboj rodiny a státu, protože pokud rodiče odvedou lepší práci, bude mít i nadstavba veřejného vzdělávání mnohem snadnější pozici, děti i stát na tom vydělají.

Jeho názory můžeme považovat za obhajobu principů Kamevédy a vysoké angažovanosti rodičů, přestože jeho slova publikovaná v magazínu deníku Sport nebyla pořízena na naši objednávku. Byl jen redaktorem požádán k vyslovení názoru na Kamevédu a na výchovu obecně. Vyřkl svůj názor a my jsme opravdu moc rádi, že zazněly tak zajímavé myšlenky, postoje a výzvy rodičům.

"Ne ze souhlasu, ale z pochybností rodí se pokrok."

Jan Amos Komenský

Michal Barda nabádá:

"Nevěřte všemu, co se vám k věření předkládá. Zkoumejte vše a přesvědčujte se o všem sami! Nejsem odborník na Kamevédu a nevím, zda by pomohla vrátit český sport do pozic, kde býval dřív. Jsem si ale jist, že zapálený rodič je schopen vychovat šťastnější, vzdělanější a zdravější dítě než vypálený stát".

A zde další jeho myšlenky, které stojí za to si přečíst:

"Když Marie Terezie před téměř 250 lety vydala školní řád pro Rakousko-Uhersko, byl to velký pokrok. Do učení se vložil stát. Rodiče dnes často ve věcech vzdělávání na stát spoléhají a stát jim říká, že je to tak správně. Bezpečí a vzdělání vlastního dítěte a jeho výchova pro život jsou ale nejdůležitějším úkolem každého rodiče. Život dítěte na stát outsourcovat nelze.

Každá tygří máma svá malá tygřata učí sama: vodí je na lov, učí je stopovat zvěř, strhnout ji a zabít, aby je naučila přežít. Je to zákon života. Lidé své děti kdysi také učili sami, protože to znamenalo zachování rodu. Malý Mozart pozoroval svou starší sestru, jak hraje na piano, ve třech letech začal hrát sám a pak ho učil jeho otec. Petr Parléř si odmalička hrál a učil se v huti svého otce, až ve 24 letech dostal za úkol dostavět Svatovítský chrám. Hra mláďat se nedá od života oddělit, je to život v bezpečí a nanečisto, ale je to už život sám.

Zkuste se postavit před základní školu svého dítěte a zeptat se vcházející učitelů jednoho po druhém, kdo z nich opravdu četl a prostudoval Komenského Velkou didaktiku. Možná budete překvapeni...

To není kritika učitelského stavu, jen obraz státního vzdělávání. Záleží jen na vás, zda vám to bude stačit. Dáváte každý den svému dítěti jídlo z konzervy?

Rodič, který chce pro své dítě trochu víc, by si tu Komenského knížku ale přečíst mohl.

A když si na pár hodin sedne k internetu, dozví se a pochopí, že čekat se vzděláváním na stát je promarněná šance. Jediná, kterou dítě v životě bude mít.

Dozví se, že může ovlivnit život dítěte nejen dlouho před jeho narozením, ale už před jeho početím. Dozví se, jak kyselina listová ovlivňuje reprodukci DNA a snižuje pravděpodobnost genetických vad a poškození. Někteří osvícení lékaři ordinovali vysoké dávky vitamínu B9 budoucím maminkám před početím a během prvního trimestru těhotenství již před čtyřiceti lety, stálo to jen pár korun.

Jenže to je teprve začátek, i o učení a fungování mozku toho dnes víme mnohem víc. Mozek embrya se začíná utvářet pět týdnů po početí, v šesti týdnech vznikají první synapse a mozek začíná řídit první pohyby. Počaté dítě se učí už v děloze: slyší hlasy i hudbu, hýbe se. vnímá chutě a emoce své matky i doteky jejího břicha. Budoucí maminka může se svým ještě nenarozeným potomkem komunikovat, odpovídat na jeho pohyby, mluvit na něj a zpívat. Plod rozlišuje řeč, rytmus, mateřský i cizí jazyk. Jazyk, který dítě v děloze slýchalo, se po narození učí snáze.
A protože dříve a snáze rozumí řeči, rychleji se učí a oproti svým vrstevníkům získává náskok.

Dítě hodně spí, má k tomu dobrý důvod.

Týden starý novorozenec spí 14-18 hodin denně, roční dítě 11-14 hodin, pětileté 9-13 hodin. Potřeba spánku je individuální a ukazuje, jak pracují vnitřní biologické hodiny i mozek. Spánek je vyhrazený čas, kdy mozek prochází a třídí nejčerstvější vzpomínky a rozhoduje, co vyhodit, co podržet pro příště a jak nové informace vestavět do stávající struktury. Mozek ve spánku prostě hraje pexeso a skládá puzzle z nových informací.

REM fáze spánku má přitom zřejmě klíčovou roli pro procedurální paměť, tedy "jak se to dělá". Množství lehkých fází spánku za se ovlivňuje motorické učení.

Dítě tedy během bdění sbírá a nasává nové vjemy a ve spánku z nich skládá zážitky, zkušenost, vědomosti, dovednosti a svůj vlastní jedinečný obraz světa.

Mozek je v této fázi života nejplastičtější vůbec, musíte ho ale něčím správně krmit.

Jste ochotni si s dítětem láskyplně a cíleně hrát a cvičit a poskytnout mu dostatečný přísun nových podnětů pro jejich utřídění ve spánku?

Nebo ten čas ponecháte náhodě a promarníte, protože vás to nebaví?

Příštích třicet minut lásky může vašemu dítěti změnit život navždy, protože ji vestaví do své struktury mozku. Je nesmyslné přitom oddělovat emoce, tělo a pohyb, protože to jsou jen tři pohledy na společnou jedinost: rozvíjející se nový život a jeho interakci se světem okolo něj.

Žádný stát ani instituce za vás tohle neudělá, musíte to udělat vy!
Je toho tolik, co společně s dítětem můžete: zkoumat barvy a vůně, hra na slepou bábu, hledání a počítání brouků, rovnováha na spadlé větvi, přemety do vody, anglická slovíčka, stojka na hlavě, společné zpívání či válení sudů. Dělejte toho hodně společně, a dělejte to cíleně a s láskou. Přestaňte, až bude dítě unavené, a nechte ho v klidu a bezpečí vyspat. Zjistíte, jak je dítě šťastné, když ho činnost baví, a jak je těžké ho unavit.

Budete koukat, co pro kojence s navlečenými barevnými knoflíky a hračkami, natažená v dosahu nad postýlkou. Uvidíte, co dělá jemná motorika s prostorovou představivostí. Zažil jsem dvouleté dítě, které si hrálo tím, že na procházce ukazovalo a vyslovovalo písmena na espézetkách zaparkovaných aut...

Zkoumejte vše a přesvědčujte se o všem sami. Ne ze souhlasu, ale z pochybností rodí se pokrok. Struktura našeho školství se za posledních 150 let nezměnila, vzdělanost absolventů ale klesla – stačí se podívat na maturitní otázky z doby před sto lety. Zpráva z mezinárodní studie TIM-SS 2015, která zkoumala úroveň školství po celém světě, konstatuje, že české děti a učitele nebaví škola nejvíc ze všech zemí OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj 37 ekonomicky velmi rozvinutých států světa).

Když chcete prodávat králíky, získat rybářský lístek nebo opravovat pračky, musíte prokázat vzdělání a kvalifikaci. Když chcete počít a vychovat dítě, nepotřebujete státu prokazovat nic. Ale možná stále věříte, že stát se o vaše dítě postará nejlépe.

Pak přijde covid a vy zjistíte, že srovnatelně velké Švédsko, tolik pranýřované, že své občany ani ekonomiku nezavřelo do klecí, má poloviční počet mrtvých obyvatel než my. Uvědomíte si, že zavřené školy, zákazy sportu a zpívání znamenaly pro prvňáčky pětinu jejich života. Začnete přemýšlet, jaká generace z nich asi vyroste. Napadne vás se podívat, kdo z těch, kteří dnes rozhodují a jsou tak hlasitě slyšet, doluje peníze ze zdravotnictví...protože vládní nařízení za poslední rok a půl vyrobila generaci pacientů na sedmnáct let dopředu. A nejspíš nejen jednu generaci, děti se přece učí od rodičů...

Nevěřte všemu, co se vám k věření předkládá: zkoumejte vše a přesvědčujte se o všem sami! Nejsem odborník na Kamevédu a nevím, zda by pomohla vrátit český sport do pozic, kde býval dřív. Jsem si ale jist, že zapálený rodič je schopen vychovat šťastnější, vzdělanější a zdravější dítě než vypálený stát.

Prokletím doby je, že se rodič tomuto úkolu má věnovat v čase, kdy ho všudypřítomná média bičují k jedinému obrazu úspěchu: vybudovat kariéru, vydělat na nové auto, bydlení a chatu a dvakrát do roka vyrazit na zahraniční dovolenou. To nelze zvládnout časově ani finančně, něco musí ustoupit. Svoboda člověka ale spočívá v tom, že má možnost svobodné volby. Jaká bude ta vaše?

Třeba bychom pak měli i víc vítězů Wimbledonu nebo Stanley Cupu. Ale je to opravdu to nejdůležitější?"