Výchovné návyky pro spokojenost a úspěch v životě

Každý rodič si jistě přeje, aby z jeho dítěte vyrostl úspěšný a šťastný člověk. A tak mámy ani tátové nelitují sil, času ani prostředků vynaložených na vzdělání a fyzický rozvoj dětí.  Je to jakási "vnější" technická péče o dítě, o jeho začlenění do společnosti. Spolu s ní potřebuje dítě cítit podporu také v těch méně hmatatelných a počítatelných směrech výchovy. Jsou to znalosti a návyky, které mohou dítěti pomoci překonat mnohé obtíže na cestě k úspěšné budoucnosti.

Umění stát si za svým názorem

Jeden z nejdůležitějších návyků pro současnou dobu je umět si obhájit své myšlenky a postoje. Je rozhodně velmi užitečné, aby si dítě osvojilo tuto schopnost už brzy v dětství. Rodiče mají snahu mu v tomto na veřejnosti časot pomáhat, když s ním stráví hodně času během dne. V budoucnu mu však stále méně budou moct být nablízku, aby mu v nepříznivé situaci přispěchali na pomoc. Je nutné dítěti ukázat, i uvnitř rodiny, že jeho názor se bere vážně. Dítě musí vědět, že je vyslyšeno a že mu rozumíme. Když s ním mluvíme, dávejme mu najevo, že nás jeho názor zajímá a že ho oceňujeme. Na to, co říká, reagujme spíše pozitivně a na jeho otázky neodpovídejme sarkasticky nebo neústupně.

Soustředěnost

Děti nejraději soustředí svoji pozornost na to, co je v právě nejvíce zajímá. Když se s dítětem učíme, projevme mu náš zájem, aby pro něho učení bylo nejen užitečné, ale také příjemné. Například, když se dítě učí psát, můžeme ho poprosit, aby písmenka napsalo i jinde než do sešitu - třeba křídou na lavici nebo na chodník nebo aby písmenka vymodelovalo z plastelíny. Nezapomínejme, že chování rodičů je pro dítě tím nejlepším příkladem. Když s dítětem trávíme čas, věnujme se mu naplno, nenechávejme nic jiného, aby odvádělo naši pozornost. Schopnost dětí soustředit se lze trénovat - s pomocí spousty různých her, například těch stolních. Posloužit v tomto směru mohou i jiné činnosti jako např. kreslení nebo skládání puzzle. Kromě toho byste měli vést dítě k tomu, aby si během vycházek všímalo různých zajímavostí: jako např. vývěsek, aut různých barev nebo modelů, barev, tvarů resp. různých předmětů.

Samostatnost

Čím dříve se dítě naučí dělat některé věci samo, tím se v budoucnu bude cítit jistěji a tím jednodušší pro něj bude vyrovnat se školními a jinými povinnostmi, kterých mu budou s věkem postupně přibývat. Naučme dítě se samostatně oblékat, zavázat si tkaničky u bot, uklízet hračky na místo, utřít to, co rozlilo. Nezlobme se na dítě za chyby, které udělá nebo za jeho neobratnost. Projevme trpělivost a nezapomínejme na pochvaly. Děti se tak postupně naučí dělat všechno samostatně a bez obav, stejně, jako se naučily přirozeně chodit a mluvit.

Umění pracovat ve skupině

Dítěti je od mala potřebné vysvětlovat, že ve společenosti (na hřišti, v obchodě, na návštěvě, ve škole) existují určitá pravidla a a návyky, které se musí respektovat, abychom neomezovali ostatní a mohli si s nimi vybudovat dobré vztahy. Na to později navazuje schopnost dítěte spolupracovat. Pokud chceme dítě naučit pracovat ve skupině, nesrovnávejme ho s jinými dětmi - to vyvolá většinou smutek nebo podrážděné chování. Zdůrazněním významu každého dítěte v kolektivu se potvrdí jeho důležitost pro skupinu i pro něj samotné. Po splnění společního úkoluje třeba pochválit úplně všechny.

Organizace vlastní činnosti a času

Právě díky tomuto návyku může dítě v budoucnu snáze dosahovat cílů, které si stanoví. V dospělosti se mu to bude nepochybně hodit. Souvisí to dhoně se samostatností. Základem organizace vlastní činnosti a vlastního času je stanovení denního rozvrhu, který bychom ze začátku měli sestavovat společně s dítětem, a později se z plánování pomalu ztahovat a nechat denní nebo týdenního programu dítěte stále více na něj. Postupně nechat dítě naučit se se svým časem samostatně hospodařit. Je také důležité všímat si rovnováhy mezi různými povinnostmi dětí a mezi jejich volným časem. Dítě musí mít dostatek času na hraní, na své koníčky a na další činnosti, které je baví, samozřejmě s ohledem na domácí úkoly nebo rodinné povinnosti.

Zachovat klid i pokud se něco nepodaří

To, jaký postoj dítě zaujme k vlastním úspěchům i neúspěchům, má velký vliv na jeho sebehodnocení a také na jeho vzájemné vztahy s jinými lidmi. Často si můžeme všimnout, že když děti hrají nějakou hru, některé z nich prohraje, začne se chovat hystericky a rodiče jej rychle odvedou domů. Takováto reakce nenaučí dítě postavit se nejrůznějším životním situacím a brání tomu, aby se rozvinuly silné stránky jeho osobnosti. Děti je třeba chválit za jejich úspěchy a současně neignorovat situace, kdy se něco nepodařilo. Společně s dítětem se pokusit najít příčinu, proč k neúspěchu došlo — právě to je záruka úspěchů v budoucnosti. Nezakazujme dítěti projevit své negativní , je potřebné aby je dostalo ze sebe dostalo, samozřejmě přiměřeným způsobem. A co je hlavní -  je potřeba dát dítěti najevo, že jej máme rádi a důvěřujeme mu, i kdyby se dělo cokoliv.