Snaha "dát dítěti to nejlepší" a rozmazlování

Když vychováváme dítě, chceme mu přirozeně dát to nejlepší, umožnit skvělé podmínky, aby mohlo rozvíjet své schopnosti a dovednosti. Nechat mu dost prostoru pro koníčky, pro tréninky, pro učení. Je však také potřebné, aby si časem dítě začalo uvědomovat, že za tímto prostorem stojí spousta rodičovské snahy a úsilí. Aby díky tomu dokázalo vnímat nejen své potřeby, ale také potřeby ostatních. 

Na začátku dnešního článku stojí příběh ze života. Vypráví o milujících starostlivých rodičích, kteří svému dítěti chtěli dopřát prostor pro rozvoj a zároveň velmi citlivě ukazuje, na co ve výchově nesmíme zapomenout:  

Mladý muž se ucházel o důležitou pozici ve velké firmě. Prvními koly pohovoru prošel a na závěr se měl setkat s ředitelem. Řediteli se jeho životopis líbil, byl vynikající. I rozhovor s ním ho přesvědčil o jeho kvalitách. Přesto položil mladému muži ještě jednu otázku, která se jeho dovedností netýkala:

"Dostal jste stipendium na školu?"
Mladík odpověděl: "Ne."
"Byl to váš otec, kdo zaplatil za vaše studie?"
"Ano".
"Kde pracuje Váš otec?"
Můj otec je kovář."

Ředitel požádal mladého muže, aby mu ukázal ruce. Mladý muž ukázal pár rukou, které byly hebké a dokonalé.

"Už jste někdy pomáhal rodičům v jejich práci?"
"Nikdy, moji rodiče vždycky chtěli, abych studoval a četl další knihy. Kromě toho, otec takovou práci zvládne lépe než já."

Ředitel řekl: "Mám na vás prosbu! Až dnes půjdete domů, jděte a umyjte ruce Vašeho otce a přijďte za mnou zítra ráno."

Mladý muž cítil, že jeho šance dostat práci byla vysoká. Když se vrátil do domu, zeptal se svého otce, jestli by mu dovolil umýt mu ruce. Jeho otec se cítil divně i šťastně, ale měl smíšené pocity. Přesto ukázal své ruce svému synovi. Ten mladý muž mu umyl ruce, kousek po kousku. Bylo to poprvé, kdy si pořádně všiml, že ruce jeho otce byly vrásčité a měly tolik jizev a stop po manuální práci. Některé mozoly byly tak bolestivé, že mu kůže na nich praskala a loupala se, když se jich dotkl.

Bylo to poprvé, kdy mladý muž poznal, co znamená pro tento pár rukou pracovat každý den, tak aby byl schopen zaplatit za jeho studie. Modřiny a jizvy na rukou byly cena, kterou jeho otec zaplatil za jeho vzdělání, jeho školní aktivity a jeho budoucnost. 

Když očištil ruce svého otce, stál mladý muž zamyšleně v tichu a potom pomohl uklidit dílnu. Tu noc si spolu otec a syn dlouhou dobu povídali.

Druhý den ráno šel mladý muž do kanceláře ředitele. Ředitel si všiml zasmušilého výrazu v jeho očích a zeptal se ho: "Povězte mi říct, co jste včera doma udělal a na co jste přitom myslel? "

Mladík odpověděl: "Umyl jsem otci ruce a když jsem skončil, zůstal jsem a uklízel jeho dílnu. Pochopil jsem, že bez mých rodičů, bych nebyl tím, kým jsem dnes. Také jsem si uvědomil, jak těžké je dělat něco sám. Naučil jste mne ocenit důležitost a hodnotu v pomoci mé rodině."

Ředitel řekl: "To je to, co hledám u mých zaměstnanců. Chci najmout někoho, kdo dokáže ocenit pomoc ostatních,. Člověka, který zná těžkosti, kterými si ostatní prochází, aby dostáli svým úkolům. Člověka, který si uvědomuje, že peníze nejsou jeho jediným cílem v životě. Jste přijat!"

Dítě, které rozmazlujeme, chráníme a má vše, co chce, si rozvíjí mentalitu "Mám právo" a vždy preferuje jen samo sebe, ignoruje úsilí rodičů, rodiny a přátel. Tento typ ochranného rodiče neukazuje dítěti lásku, ale učí ho nebrat ohled na okolí. 

Můžeme dát svému dítěti vlastní pokoj ve velkém domě, dobré jídlo, počítač, tablet, mobilní telefon a velkou televizi, ale když budete mýt podlahu nebo malovat zeď, děti to musí zažít také. Po jídle, ať umyje nádobí se svými sourozenci, ať si složí prádlo nebo vaří s vámi, vytrhá plevel nebo seká trávník. Ne proto, že jsme chudí a nemůžeme si dovolit pomoc. Ale proto, že je milujeme a chceme, aby pochopily určité věci o životě.

Děti se musí naučit ocenit množství úsilí, které je třeba do čehokoliv vložit. Musí také zažít potíže v životě, naučit se je překonat, aby byli úspěšní. A musí se dozvědět, že i přes neúspěchy jsou schopni uspět.

Děti se musí také naučit, jak pracovat a hrát si s ostatními a že nebudou vždy vyhrávat, ale vždy mohou pracovat tvrději, aby dosáhly svých cílů. Pokud udělají, co je v jejich silách, tak mohou být hrdí na své veškeré úsilí.