Fyzické tresty a Kamevéda

Autor: Pavel Zacha

Česká republika se stále řadí mezi země, kde jsou fyzické tresty při výchově tolerovány. Už před šestnácti roky jsme se jako člen EU zavázali právně odmítnout používání fyzických trestů jako zakázaného prostředku, ale dosud jsme tento závazek nesplnili. Nápravu by měla přinést novela zákona určená k projednání na podzim 2023.

V naší zemi jde o velice citlivou a diskutovanou otázku. Většina dnešních rodičů a prarodičů vnímá fyzický trest jako nedílnou součást výchovy a proto mají tendenci pokračovat v tom dál. Jak se postupně rozmáhá také volnější výchova dětí, často můžeme ve veřejném prostoru sledovat rozmazlené děti, které rodiče nechávají terorizovat okolí, aniž by zasáhli. To možná ještě víc podněcuje odpor k těmto formám bezbřehé výchovné tolerance u velké části rodičovského spektra.

Cílem tohoto článku je vysvětlení postoje k požívání tělesných trestů z pozice Kamevédy.

Ať už je vnitřní postoj otce nebo matky k tělesným trestům jakýkoli, faktem zůstává, že Česko je jednou z posledních zemí EU, která ještě toleruje tělesné tresty u dětí. Opakovaně ho za to kritizují i uznávané mezinárodní organizace. Pokud vybočujeme z nějakého rámce v rámci EU, můžeme si být jistí, že problém je na naší straně. Stále se snažíme dohánět trendy fungující v tradičních západních demokraciích a podobně jako v jiných oblastech máme i ve vzdělávání a výchově velké dluhy. Naše výchovné systémy jsou zastaralé, nedokonalé a často i nefunkční - možná i proto, že jsme učením našeho slavného rodáka J.A. Komenského poznamenáni paradoxně snad nejméně v celé Evropě.

V rámci Kamevédy nemusíme vyčkávat na novou právní úpravu, protože naprosto jednoznačně a striktně vylučujeme jakékoliv formy fyzického násilí vůči dětem. Kamevédu považuji za vědeckou, moderní a pokrokovou filozofii. Lpění na fyzických trestech je naopak důkazem jisté zaostalosti českého školského výchovného systému a trendů uplatňovaných v jednotlivých rodinách.

Možná to na některé z vás může působit nepochopitelně nebo protichůdně. Kamevéda je přece zaměřena na rozvoj talentu, na tvorbu vysokého potenciálu člověka v řadě oblastí. A tento proces má mnoho lidí spojený s příkazy, nátlakem, hrozbou násilím až po násilí samotné. Pokud je k dosažení mistrovství třeba 10 000 tréninkových hodin, potom je třeba dítě k dalším a dalším tréninkům přinutit, pokud už umdlévá, řeknete si.

A opravdu, výchova s pomocí křiku, hrozeb a fyzických trestů je pro rodiče nebo pedagoga nesmírně jednoduchá. Nemusí se zabývat zdůvodněním svých příkazů, vydá povel a vyžaduje jeho splnění bez reptání. To je model, který je funkční například v ozbrojených silách, dokonce s jeho přispěním vychovali přísní rodiče nejednoho génia v nějakém oboru od hudby až po sport. Ale v současné době a s vědomím moderních vědeckých poznatků jej lze použít pouze ve zcela specifických až kritických situacích ohrožení zdraví nebo života dítěte a ve velkém časovém presu. V podmínkách všedního dne nemá žádné opodstatnění. Ale co je důležitější, fyzický trest vytváří stres dítěte a prakticky vylučuje myelinizaci mozku. Kromě toho narušuje citové vztahy, které by měly být jedním ze zdrojů motivace dítěte v útlém věku učit se nové věci, dělat radost milujícím rodičům a být úspěšné.

Stres blokuje dítě jako celek. Přejde do jakéhosi režimu "přežití", který vylučuje jakýkoliv rozvoj. A rozvoj je podstatou Kamevédy. Proto bych chtěl zcela striktně prohlásit vyloučení tělesných trestů i jejich hrozbu jako prvek neslučitelný s Kamevédou. A dovolím si tvrdit, že Kamevéda je opakem autoritativní výchovy a i proto je mnohem efektivnější a úspěšnější.

Nejlépe se děti i rodiče mohou učit na příkladech a popisu zkušeností. Proto si dovolím jednu svoji osobní zkušenost připomenout. Sám jsem byl vychován autoritářsky a k velké úctě k rodičům. Spolu se všemi sourozenci jsme rodičům po celý život vykali. O jejich příkazech se nediskutovalo - přesto jsme je měli v úctě a zachovávali jim vždy respekt. Možná právě proto. Ale výchovu syna jsem po zralé úvaze uchopil úplně jinak. Díky velké pozornosti dítěti, zajímavému dennímu programu a ochotě reagovat na podněty dítěte, na jeho návrhy a otázky, se dítě stává silným a vyrovnaným jedincem. Rodiče v mém okolí se setkávají s projevy vzdoru, dlouhotrvajícího pláče dítěte, hovoří se o celém období vzdoru v předškolním věku. To je naopak něco, co jsme vůbec nezaznamenali. Ostatní rodiče a sousedé dokonce konstatovali, že syna snad nikdy neslyšeli plakat. Byl věčně aktivní, oči mu zářily a usmíval se i při tréninku pod mřížkou na hokejové přilbě. To je stav, kdy dítě přijímá podněty z okolí, může je kvalitně zpracovávat, učit se a rozvíjet svůj potenciál.

Je to vlastně velice jednoduché. K tomu, abychom dítěti umožnili nadstandardní rozvoj, je třeba vstřícné, podnětné a hlavně bezpečné prostředí. Jakmile ho dítě získá, naučí se chovat způsobem, kdy žádný rodič nemá důvod dítěti cokoliv vyčítat nebo je dokonce fyzicky trestat. O prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, rozhoduje z velké části jeho rodič. Proto je v prvé řadě selháním rodiče a jeho metod výchovy, pokud je dítě neovladatelné, ubrečené a permanentně frustrované a nespokojené. Svoji nespokojenost se svou situací dává najevo způsoby, za které je trestáno, což nedává smysl a vytváříme tím začarovaný kruh.

Stručně řečeno - fyzické tresty jsou selháním nekvalitní výchovy.

Podle mého názoru jsou fyzické tresty časté v rodinách, kde si rodiče pro své děti uvolní jen velmi málo času. Tresty jsou zkratkou, kdy se otcům nebo matkám nechce nic složitě a pro dítě pochopitelně vysvětlovat. Bolestivému trestu rozumí dítě okamžitě, teď hned. Odradí je od dalšího podobného jednání, jde o brutální vytyčení mantinelů jeho chování. Určení zón, kam už nesmí. Strach může způsobit, že dítě na oko vypadá vychovaně. Nicméně jeho rozvoj, sebedůvěra, ochota učit se a být nebojácné chřadne. Myslím, že není třeba dál v hodnocení fyzických trestů pokračovat, abychom pochopili, že Kamevéda je v tomto ohledu výchovou z jiné planety.

Zdroje:

Alžběta Šimková, Kolik facek od rodičů je přiměřený trest? rozhovor s vládní zmocněnkyní pro lidská práva Klárou Šimáčkovou Laurenčíkovou, MF DNES ze 14.6.2023, s. 13

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-tretina-rodicu-pravidelne-pouziva-fyzicke-tresty-alarmujici-rika-psycholog-233314#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=3&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

JUDr. Pavel Zacha

Předseda a garant spolku Kamevéda

• autor výchovné filozofie Kamevéda
• +420 775 178 805
• Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.