Systematické budování schopnosti překonat překážky u dětí v rámci rodičovské výchovy

Všimli jste si? Závěry odborníků shodně začínají konstatováním, že "doba je těžká".

Na jedné straně se máme nejlépe, jak jsme se kdy měli, na druhé se psychicky hroutí stále větší a větší procento lidí včetně dětí školou povinných.

Čím je to způsobeno? Jde o celý komplex důvodů, proč tomu tak je.

Absence sebedůvěry a ambicí

Psychologové a psychiatři vidí problém v tom, že děti velice obtížně nacházejí vzory, které by mohly následovat. A obtížně získávají sebedůvěru. Sebedůvěra je nutný stavební kámen psychické odolnosti, bez které nelze prožít spokojený a dobrý život.

V tomto duchu by bylo možno pokračovat, ale to bychom jen kopírovali obrovské problémy většinové dětské populace, která vlastně vůbec není vystavena přílišnému výkonnostnímu tlaku. Život jí komplikuje informační exploze, internetový chaos a nekonečné možnosti, které před nimi současný virtuální svět otevírá.

Ještě před několika lety pohlíželi psychologové a rodiče na děti Kamevédy jako na oběti ambiciózních rodičů, které podle jejich soudu musí být v psychických problémech. Když ale vidíme, jak exponenciálně narůstá počet dětí, které kromě zvládání školních povinností nejsou vystaveny žádným přemrštěným nárokům, a přesto se z toho takzvaně "sypou", zdá se, že karta se obrátila.

portrait-sad-person

V čem spočívá hlavní rozdíl mezi oběma protichůdnými modely výchovy?

Problém dětí vychovávaných bez nějakých vyšších ambicí spočívá často v tom, že už v mládí obtížně zvládají existující nároky a požadavky okolí a současně si začínají uvědomovat, že před nimi vyvstávají úkoly, které se jim jeví jako nesplnitelné.

Člověk obecně touží po svobodě, uznání a seberealizaci.

Pro většinu mladých lidí je ale vidina prožívání vcelku průměrného života spojeného s nalezením vhodného partnera, pořízením bydlení a nijak nepřemrštěného životního standardu spojeno s nevyhnutelným celoživotním zadlužením. Půjčky a hypotéky jim brání v osobním rozletu. Ztrácejí onu důležitou svobodu, bez které nelze prožít skutečně smysluplný a šťastný život. Nesnadná orientace ve vnějším světě, chybějící vzory, mizerné vyhlídky a postupné snižování možností a nároků, které jsou reálně dosažitelné, stojí na počátku depresí a životní skepse.

Faktem je, že děti vychovávané podle Kamevédy poznávají hned v prvních letech života množství aktivit, činností a dovedností, z nichž je následně proveden výběr ideálního směru dalšího rozvoje. Mohlo by se zdát, že prostředí vrcholového sportu, vědy nebo umění současně vytváří i vrcholný stres, ale opak je pravdou. Děti si totiž toto prostředí osahávají odmala, vyzbrojují se dovednostmi, znalostí prostředí, zvyků a rituálů, takže postupem času získávají stále větší znalost i kontrolu nad celým procesem. Budují si sebedůvěru a z ní plynoucí dojem, že jejich výzvy jsou zvládnutelné. Pokud jim rodiče pomáhají a průběžně a realisticky s nimi hodnotí situace a vyhlídky, jsou tyto děti psychicky vyrovnané a sebejisté.

Proč jsou děti Kamevédy méně stresované?

S postupujícím věkem si stále reálněji uvědomují účelnost a smysluplnost svého směřování a vynakládaného úsilí. Pokud se ve škole i mimo ni setkávají s dětmi, které nedisponují onou výhodou, protože nepracují na výjimečnosti v nějakém atraktivním oboru, mohou posuzovat svoji rozdílnost oproti vyhlídkám ostatních dětí.

Když se podíváme například na oblast vrcholového sportu, jeví se relativně bezpečným a předvídatelným. Na neúspěchy lze adekvátně reagovat změnou tréninku či zvýšením úsilí, úspěchy představují ujištění o správně nastavené přípravě. Protože jsou významně podporovány rodiči, aniž by si to odmala uvědomovaly, jsou také mnohem více kontrolovány a chráněny před mnohočetnými úskalími současných teenagerů. Na mnohé zlozvyky nebo neřesti běžné u jejich vrstevníků prostě nemají energii ani čas. Mnohem obtížněji se k nim dostávají osoby, které je mohou svézt na scestí. To je zvlášť v období puberty silný stabilizační faktor. Mladí sportovci prostě nemohou prožít noc z pátku na sobotu na diskotéce nebo oslavě u kamaráda, protože celý týden trénovali a v sobotu je čekají zápasy nebo závody. Je to svět vyžadující disciplínu a pochopení nutnosti, ale slibuje za to mnohem atraktivnější budoucnost - jde tedy o "velice dobrý obchod".

A snad největší výhodu představuje fakt, že před sebou mají atraktivní vizi a zajímavý životní cíl. Smysl jejich života je odmala naprosto srozumitelný a zřetelný. Žijí od počátku velice interesantní život plný událostí a zajímavých setkání, jehož hlavním smyslem a příslibem je zářivá budoucnost. Nemusí se stresovat momentálním neúspěchem, protože primárním cílem je úspěšná budoucnost. Toto by jim měli rodiče neustále zdůrazňovat a tím snímat z jejich mysli škodlivý stres. Ten krátkodobý, motivační, lze naopak využívat v hojné míře, protože zvedá kvalitu celého výchovného procesu a přípravy na kariéru.

soccer-game-concept

A jak je to s ostatními dětmi?

Psychiatrička Lucia Vašková shrnuje stav mysli současných dětí asi takto: "...Celý svět kolem nás není úplně optimistický a děti v něm obtížně hledají nějaký smysl. Ptají se proč o něco usilovat, proč se snažit? Vidíme zástupy dětí, které ztratily smysl života ještě než ho vůbec našly. Jsou úzkostné a depresivní se sebevražednými myšlenkami. Velice často tím reflektují tento celospolečenský pesimismus. Mají pocit, že život je velice těžký a ony v něm neobstojí. To se týká už dětí na druhém stupni základní školy nebo na střední škole."

K sebedůvěře nepřispívají ani sociální sítě. Děti je využívají jako náhražku skutečného života i vztahů. A navíc se při tom srovnávají s lidmi, kteří tam prezentují pečlivě vystavěný a vyretušovaný sebeobraz. Děti se na to dívají a říkají si - jak to, že všichni jsou úspěšní, krásní, vydělávají miliony, jenom já tady sedím nad nějakou hloupou matikou? Proč mají všichni tak úžasný život, když ten můj je fádní a obyčejný? Nedokážou odfiltrovat, že toto není realita.

Pro všechny děti společně ale dnes stejně jako v minulosti platí krédo, že život je náročná disciplína a každého z nás čekají překážky. Na to potřebujeme děti připravit. Klíčový nástroj, který pomáhá zvládat těžkosti, je psychická odolnost. Tu lze trénovat stejně jako fyzičku. Jak si dítě zpevní tělíčko? Jedině cvičením. Musí tam být nějaká zátěž, aby se vybudovala síla. A stejné je to i s psychikou.

"Nebudu pevná bez zátěže, pokud bude všechno jen příjemné a nikdy nebudu muset řešit žádné problémy. To, co dítě zažije do šesti let, bere jako normu. Pokud se tedy naučí, že do života patří občas i nepříjemnosti, které překoná a vyjde z toho silnější, bude to brát jako běžnou věc. Protože se v životě prostě dějí věci, které se ho dotknou. Někdo do něj na hřišti strčí, sebere mu lopatičku, pohádá se s kamarádem...", tvrdí psychiatrička Lucia Vašková.

Dnes rodiče ve všem spatřují trauma

"Mnozí se bojí, že si dítě ze zátěžové situace odnese trauma, což je slovo, které se poslední dobou stalo velmi moderním. Dříve jsme museli vysvětlovat, co to trauma je. A dnes by bylo třeba vylepit infografiky o tom, co trauma není. Musíme to rozlišovat - trauma je opravdu závažná a zraňující situace. Před extrémními, ohrožujícími situacemi je třeba děti samozřejmě chránit, ale čím větší jsou, tím víc by měly být schopné se o sebe trochu postarat samy, protože my s nimi nebudeme pořád. Je potřeba děti učit překonávat nepříjemné pocity a situace. Kdo z nás chce každý den vstávat a jít do práce? Ale víme, že musíme. I děti se potřebují naučit, že pokud chtějí v životě něčeho dosáhnout, musejí počítat s tím, že to nepůjde hned. Ale aby měly sílu zvládat překážky, potřebují věřit, že se dají zvládnout. Často u dětí vidím, že nevěří ve své schopnosti, nevěří v dobré konce. Proto je třeba dávat si pozor, jestli od nich nemáme přehnaná očekávání, nebo je naopak moc nechráníme.

Všichni rodiče chtějí být těmi nejlepšími matkami, dobrými otci. Ale měli bychom především definovat co to znamená být takzvaný dobrý rodič.

Dobrý rodič je ten, který připraví dítě na život."

S názorem doktorky Vaškové lze jen souhlasit. Jsem přesvědčený, že skvělou přípravou na život je účast dětí v organizacích, jako je například skaut. Je to několika generacemi osvědčený způsob výchovy zdravých, čestných a rovných lidí, kteří se o sebe umí postarat a chápou nutnost být prospěšní. Nicméně pevně věřím, že především Kamevéda je tou nejlepší přípravou pro život a také možností, jak být skvělým rodičem. Ale abych ji jen nevychvaloval, rád bych upozornil na jednu chybu, které se často rodiče dopouštějí při rozvoji svého dítěte, zvlášť při sportu. Starají se o své potomky, dovážejí je na stovky tréninků - v lepším případě je sami trénují, pečují o jejich stravu, zdraví či imunitu. Vychovávají a dohlížejí. Při tom zápřahu ale někdy nemají cit pro správnou míru a nepřejí dětem dostatek samostatnosti.

Uvedu příklad:

Pokud děti sportují, po úvodní fázi zvládání základů přechází do období, kdy probíhají tréninky a další související příprava, a následně si vše ověřují na závodech, turnajích a zápasech. Ty jsou nejčastěji o víkendu. Rodiče mohou s dětmi rozebírat tréninky, opravovat je a předvádět nejlepší řešení, techniku nebo postup.

young-father-his-little-son-giving-high-five

Ale jakmile začne zápas nebo závod, zůstaňme stranou!

Můžeme jen pozorně sledovat, jak si počínají, jak fungují, jak se jim daří nebo co ještě nezvládají. V této chvíli bychom už měli nechat vše jen na nich, aby se získaným potenciálem, znalostmi a dovednostmi hospodařily a zacházely podle svého. Jednoho dne to tak určitě bude a je užitečné učit je samostatnosti co nejdříve. Tím se nejvíc naučí, získají sebedůvěru, stávají se vyrovnanými a odvážnými, a i my rodiče v tomto okamžiku můžeme získat ty nejcennější informace a odpovědi na věčnou otázku - jak dál? Co dělat příští týden, na co se zaměřit, v čem se poučit, co vyzvednout a pochválit. Dítě tímto vstřebává nevyčerpatelnou energii pro další rozvoj. Po zápase můžeme nechat dítě v klidu vyjádřit, jak se cítilo, proč se v určité chvíli nějak zachovalo a na co by se samo chtělo v další fázi nejvíc soustředit. Viděli jsme výkon a současně získáme obraz o vnitřních pocitech. To je skvělý materiál pro vytvoření harmonogramu na další týden.

Určitě můžeme říct také svůj názor a zahájit společnou komunikaci. Další kroky by měly být naším společným tvůrčím dílem, který dítě pokud možno nadšeně akceptuje.

Na dalším postupu se s dítětem musíme dohodnout,

nelze ho jednoduše přikázat, protože potřebujeme dětský zájem a zápal, aby rozvoj probíhal efektivně a úspěšně. Bez zájmu nedochází k učení, ke zlepšení, k myelinizaci mozku, to musíme mít vždy na paměti.

Kvalitní pedagog oddělí fázi učení a fixace dovedností, kde má aktivní podíl, od fáze praxe, kdy ponechá svěřenci absolutní volnost.

I tak je dítě pod určitým tlakem, protože vnímá, že jeho akce a projevy jsou rodiči pečlivě sledovány. Ale vědomí, že do jeho jednání není bezprostředně zasahováno, mu dává šanci opravovat chyby a samostatně reagovat na nové situace. Tím získává jednu z nejdůležitějších dovedností.

Rodiče, kteří neposkytují dítěti tento prostor, přichází o skvělou možnost učit dítě odmala přijímat rozhodnutí a zvládat nejrůznější herní strategie. Když dítě musí samo určit, jak v určité situaci dál, roste tím jeho celkový potenciál. Je relativně snadné naučit ho dovednostem, ale mnohem důležitější a složitější je umět celý ten komplex získaného potenciálu ovládat, využívat a efektivně řídit, aby dokázalo v danou chvíli a v různých podmínkách vytěžit maximum. Jakmile reaguje jen na pokyny rodiče, neprobíhá proces tvorby komplexní osobnosti, a to není v jeho nejlepším zájmu. Rodič navíc nikdy nemá všechny důležité informace, nezná vnitřní pocity, aktuální hladiny fyzických i psychických sil - to vše vnímá a cítí jen samo dítě.

Zvládání tohoto vysoce sofistikovaného procesu má přímý vliv na onu zmiňovanou psychiku dítěte.

A je v našem nejlepším zájmu, abychom dítě odmala učili samostatnému rozhodování v oblasti, která ho baví, je jeho doménou a vidí v ní svoji budoucnost. Jakmile nabude dojmu, že je schopno zvládat náročné situace a že se dokáže zlepšovat, má to zásadní vliv na konstrukci jeho osobnosti a jeho psychickou odolnost. Také bychom měli zmínit, že některé vzorce chování spojené s překonáním překážek dokáže dítě postupem času přenášet i do dalších sfér života, takže i z oblasti svého specifického potenciálu může těžit komplexně. A to představuje skutečně velkou výhodu do dalšího života.

Zdroj: Lucie Kocurová, Děti se musí učit překonat překážky, AKADEMIE, LIDOVÉ NOVINY ze dne 27.2.2024, s. 13 (psychiatrička Lucia Vašková vysvětluje, jak u dětí zvyšovat jejich psychickou odolnost a k čemu je to dobré)