Dnes už se průměrnost nevyplácí

Každý pokrok, každá pozitivní změna a každý úspěch musí nejprve proběhnout a ukotvit se v naší mysli. Kdesi hluboko má většina lidí stále zakořeněný kód chování i myšlení, které jim nařizuje nevyčnívat, neupozorňovat na sebe kritiky, nehrnout se tam, kde příliš fouká.

Solidní průměr dřív zajišťoval stálý příjem a postupné dosahování střídmých cílů. Většina lidí se rozhodla jít s hlavním proudem a řekněme, že neprohloupili. Snad i proto jsme z velké části národem subdodavatelů.

Čekáme, až nám na stole přistanou nějaké noty, nějaké výkresy a nabídky a my to podle nich zahrajeme nebo vyrobíme. Zní to jednoduše, ale žádná pohádka to není. Tento přístup totiž vytváří závislost.

Skutečné bohatství a nadhodnota se tvoří většinou jinde. A jakmile přijde krize, ligu závislých a postradatelných postihne nejkrutěji. Prostě ji z větší či menší části zlikviduje.

Dnes už se průměrnost nevyplácí.

Kamevédě bylo oponenty od počátku vyčítáno právě ono elitářství. Záměr vychovávat vítěze, šampiony, excelentní jedince, odolná stvoření schopná lámat zažité představy a přeskakovat mantinely. Jedince, pro které nemusí být nic nemožné. Lidi, kteří se vydávají originální cestou. Tvůrce, vynálezce, průkopníky v oboru, mistry světa…

A většinou nám to bylo činěno tónem a způsobem, kterým jsou v přípravném řízení obviňováni pachatelé závažných trestných činů.

happy-boy-standing-on-winner-podium-holding-troph-2024-11-12-03-08-31-utc 1

Je tedy v pořádku, že obyčejné lidi tak irituje snaha po skutečném vybočení a po pronikavém životním úspěchu?

Domnívám se, že to v pořádku není, pokud nechceme pozvolna skomírat a zaniknout. Protože pokud chceme jako jedinec a rodina, ale především jako společnost přežít, musíme změnit v prvé řadě toto zastaralé a nikam nevedoucí myšlení.

K napsání článku mě inspiroval pořad na Čt 24, Otázky Václava Moravce, za účasti Prof. Jana Švejnara, ze dne 15. prosince 2024 (od 13.00 hodin).

Profesor Švejnar se k této otázce vyslovil následovně:

…“Být průměrný už se dnes nevyplácí. Například naše vysoké školy musí být v první stovce na světě, a ne někde hluboko vzadu. Svět se změnil v tom, že dnes vítěz bere vše. Dříve i solidní průměr přinesl nějaký zisk, dnes už ne. Je velkou strategickou chybou sypat firemní, státní nebo dotační peníze do sfér, které neaspirují na špičku v oboru, ale produkují jen průměr. Dnes je průměr prodělek. Model našeho hospodářství založeného na subdodávkách se vyčerpal. Musíme tvořit špičkové technologie, služby a výrobky od jejich vývoje až po prodej. Jen s tímto přístupem se posuneme k inovacím a k produkci vyššího zisku, který lze zase dál investovat do vývoje a inovací. To je budoucnost…“

Podle mého názoru změna tohoto myšlení muže začít právě v oblasti výchovy a rozvoje dětí. Děti Kamevédy mohou být v prvé řadě těmi budoucími dospělými, kteří přinesou nová řešení, vize, úspěchy ve světě individuálního i kolektivního sportu nebo umění, ale i ve vědě, výzkumu nebo v politice. Dítě se narodí bezbranné a světa neznalé jako kterékoliv jiné, ale pokud na něm rodičům záleží a neváhají jej od počátku sofistikovaně rozvíjet, může jednoho dne samo sebe prodat za tu skutečně nejvyšší cenu, která ho vysvobodí ze sfér existenčních starostí.

Chápejme celý problém tak, že úspěch, o který usilujeme, přináší onu vzývanou prosperitu, svobodu, soběstačnost a bezpečí. V individuálním měřítku a následně i tom celospolečenském.