Skotsko z pohledu Kamevédy

O své zkušenosti s podporou talentu dítěte ve Skotsku, o porovnání podmínek v oblasti sportu, školství a zdravotnictví se s námi podělila paní Věra Semelová, korespondentka Kamevédy žijící ve Skotsku.

Jak vidím Kamevédu?

Podle mého názoru se teorie Kamevédy může ztotožnit s Theory of Evolution of play´ B. Huge, 2012 (děti pod deset let se nacházejí v senzitivním období, které je vhodné pro rozvoj jejich celkové kreativity). Tvůrce Kamevédy zřejmě na vlastních dětech praktikoval styl výchovy vycházející z faktu, že dítě je schopno velice dobře pochopit a osvojit si v nejmladším věku řadu vlastností a dovedností, když mu to rodiče umožní.

Osobně mohu poskytnout několik názorů a provést jednoduché srovnání. Mám dvě děti ve věku šest a sedm let. Vychovávám je sama. Myslím si, že právě život v exilu Vás logicky nastaví na maximální zaměření na vaše děti a vy kladete větší důraz na jejich odolnost a všestrannost ve všech směrech. Jde o velice přirozený proces, vyžadující nutnost adaptace a úspěchu potřebného k zařazení se do společnosti. Toto téma je velice komplikované, ale v knize Kamevéda o něm byla zmínka v kapitole o "Tygří matce". Řekla bych, že jsem odmala dětem věnovala maximum energie, času a vědomostí k jejich všestrannému rozvoji.

Skotsko a příprava dětí

Moje děti navštěvují základní školu "Gaelic class", tím pádem je veškerá jejich výuka v tomto původním skotském jazyce - anglicky samozřejmě umí také, česky jim to moc nejde, protože k tomu účelu nemám konverzační protějšek, ale rozumí. A od 6. třídy jim přidají povinnou francouzštinu. Musím podotknout, že skotské školy začínají ve věku 4/5 let, tedy o rok dříve, než v Česku. A nejde o žádné „kindergarden" (tedy školky – pozn. redakce)! Sporty zvládají všeobecně dobře od mala a nedávno jsem došla do bodu, kdy jsem si říkala, že je čas se poohlédnout po dalších zkušenostech, které by mi pomohly v dalších krocích. V době nástupu dětí do školy jsem selektovala hlavní sporty podle zájmu dětí z organizačních a i finančních důvodů. Dcera se věnuje krasobruslení na klubové úrovni. Syn hraje lední hokej v klubu (je registrován) od pěti let, ale bruslí, tedy samostatně bruslil už před dovršením třetího roku věku. Systém se dost liší od ČR, ve Skotsku můžete začít s hokejem až poté, co získáte známky od certifikovaných trenérů NISA a to od úrovně 5/6 schopnosti bruslení. Toto může být obtížné právě pro chlapce, protože zkoušky zahrnují prvky "figure skating". Hokej není zrovna skotská doména, proto podpora klubu je minimální a oproti ČR množství tréninků a jejich kvalita je nízká (tedy alespoň takové sdělení jsem obdržela od hokejových trenéru z ČR, kterých tady dost působí - osobně nedokážu posoudit). Trénink je pouze jednou týdně pro děti pod deset let. Trénink mimo led je lepší realizovat po vlastní ose, protože zimní stadion je dost daleko. Převážná většina je zaměřena na curling.

V případě krasobruslení je situace opačná. Kluby mají dostatečné množství tréninků, ale málo trenérů. Problém dělá nedostatek stadionů a nutnost dělit se o led. Na trénink musíme jezdit 30 - 40 minut, je to velká ztráta času. Přestěhování by nedávalo smysl, protože klub se přesouvá mezi dvěma stadiony, což je tady zcela běžné.Já tady ve Skotsku pracuji v rámci vzdělávacího systému s dětmi do šestnácti let. Mám také praktické osobní zkušenosti se vzdělávacím systémem v ČR od základní po vysokou školu, takže se cítím dostatečně povolaná k provedení srovnání a porovnání rozdílů ve fungování těchto dvou vzdělávacích systémů, které mají návaznost na rozvoj, výchovu, vzdělání, sport a podobně. Vzdělání ve věku do osmnácti let je tady podřízeno specifickému systému Curriculum for Excellence.

Podpora ve všech oblastech vzdělávání, avšak s velkými počátečními nároky

Tento systém umožňuje jednotlivým dětem rozvíjet se po všech stránkách. Pro lidi z Česka je tento systém až nepředstavitelný. Oba tyto systémy mají svá pozitiva i negativa. Velmi dobře propracovaný je zde systém na úrovni předškolní výchovy. Například školky mají většinou rozděleny děti v kategoriích 0-2 roky a 2-5 let. Obě skupiny se však během dne k některým činnostem spojují. Mladší děti tak mají možnost brát si poučení a inspiraci od starších. Nabídka předškolních služeb je různorodá a zahrnuje spoustu činností, ze kterých si rodiče mohou vybrat. To je důležitý moment při zvažování dalšího rozvoje a směřování dětí. Bohužel, zaměření na sport se ve Skotsku moc nepěstuje. Třeba v ČR jsou někde sportovní třídy, sportovní gymnázia. Tady tohle musí rodiče řešit přímo se školou, zajišťovat doučování atd. Obecná nabídka nepřevyšuje poptávku - například na gymnastiku můžete čekat i rok v pořadníku a pak dostat hodinu týdně, když máte práci nebo dítě školu. Pokud chcete jako doplněk ke krasobruslení doplnit balet nebo gymnastiku, musíte si vše zařídit sami a je to velmi komplikované. Řekla bych, že mnoho rodičů to raději vzdá. Byla jsem svědkem, jak dívka čekala na gymnastiku více než rok ve svých šesti letech a to už její schopnosti převyšovaly nároky na vstup do klubu. Ani to trenéry nepřesvědčí k posunutí dítěte v pořadníku.

Na kurzy se musí čekat někdy i více než rok

Platí to např. o kurzu plavání. Dále jsou zde také různé předpisy a omezení, které jsou občas až neslučitelné s tím, aby bylo dítě možno naučit plavat, jako je nošení rukávků na veřejné plavání. I v případě plavce se vyžaduje, aby byl neustále přítomen někdo dospělý. Možná si řeknete, že by to vše šlo i bez kurzu, ale ve Skotsku ne. Tady vás do klubu nevezmou, dokud neprojdete základním tréninkem a nemáte pohromadě všechna potřebná razítka.
Je tedy těžké zaujmout nějaký postoj a prohlásit, že jsou rodiče líní, či pouze jen neměli šanci vidět jiný systém. Oni si myslí, že je to přesně tak, jak to má být. Také hrají svoji roli historické a kulturní odlišnosti. Podle mého názoru je v ČR větší nabídka i popularizace sportovního životního stylu. Tady se moc do vybavení a cíleného sportu neinvestuje, koníčky a všechny informace si musí rodiče zajistit sami. A možností moc není. Možnost a způsob vstupu do hokejového klubu není prezentována ani na webovkách, neexistují žádné nábory a nám trvalo dobře půl roku, než jsme sehnali manažera, aby rozhodl, zda syn může nastoupit. Pak mi dělali různé překážky kvůli registraci s ohledem na naši národnost. Musela jsem přinést potvrzení od Českého hokejového svazu, že můj syn nebyl nikdy v ČR registrován. Nějaký rozhovor s trenérem o celkovém postupu, to neexistuje. Je proto obtížné se orientovat a neudělat víc škody, než užitku.
Co se týká úrovně rodičů, jsou asi všude stejní, tedy soupeřiví. I trenéři občas protěžují jisté jedince. Musím se přiznat, že jsem byla nepolíbená jakoukoliv korupcí, proto jsem byla v šoku, že to existuje i tady. Ve Skotsku se jinak všeobecně dětská práva berou všude velice vážně. S nadšením musím podotknout, že situace se v posledních letech začíná napříč vzdělávacím systémem zlepšovat. Hodně se investuje do rozvoje fotbalu, je to jeden z těch levnějších masovějších sportů. Bohužel, v případě mého syna fotbal nepřipadal v úvahu díky pobláznění hokejem.

Výživa a strava ve Skotsku

Výživa dětí ve vzdělávacích zařízeních je tady obecně velmi kvalitní právě i v období předškolního věku, musí být podle zákonů a nařízení. Děti mají k pití pouze vodu a plnotučné mléko, Je zde zákaz konzumace sladkostí ve školních zařízeních, zákaz uzenin, chipsů, umělých sladidel, marmelád, sušeného ovoce.
Jiné to je se školními obědy - to už může být někdy problém vzhledem k oblíbeným Fish and Chips, ale do třetí třídy je pro děti jídlo zdarma s možností výběru ze tří chodů. Výběr můžete dítěti předurčit. Mají zde snídaňové kluby a poškolní kluby, kde se servíruje opět zdravý snack. Vše zaručeně čerstvé, hodně ryb, ovoce, zeleniny. Toto ale na druhou stranu průměrná skotská rodina dohání doma vším nezdravým, jako například už i pro mimina džusy s aspartamem. Jinak tady děti žádné ovocné ani bylinné čaje nepijí, prostě jen vodu a mléko. Skotské INBRU je pravděpodobně na každém stole.

Co se týká masa, nabídka je široká. Jí se hodně jehněčího, hovězího, pak hlavně ryby a mořské plody. Průměrná skotská rodina doma nevaří, většinou koupí hotové jídlo anebo navštíví fast food či restauraci. Pokud připravují stravu doma, pak zásadně z koupených hotových jídel dost nevalné kvality, hodně pizzy, hranolek, kuřecí nugety atd. O víkendu je zvykem doma vařit, ale opět se moc nezabývají přípravou stravy vhodné pro děti, o zdravé výživě nemají moc ponětí. Proto vede vláda boj s obezitou a zkaženými zuby formou zákonů a nařízení o dětském stravování a nastavila dobrá pravidla alespoň v rámci školství.

Móda a vybavení

Myslím si, že Češi mají oproti Skotům dobré možnosti věnovat se dětem a vybrat jim nějaký sport nebo další kroužky, lze stihnout víc věcí a zvolit náročnější nebo všestrannější program a pak si vybrat podle situace a preferencí dítěte. Ve Skotsku jsou kroužky opravdu dost drahé. Češi zase naopak hodně rádi investují do velice drahého vybavení a sportovních pomůcek. Tady je po většinu roku sychravé a deštivé počasí, ale děti ani dospělí to neřeší. Chodí se v šortkách a sandálech. Věci se hodně pořizují už použité a lidé si vůbec nezakládají na značkách, jako v ČR. Ve škole i v práci se chodí v uniformě, takže moc civilního oblečení se dětem ani nepořizuje, vlastně i dospělí toho ve svém šatníku moc nemají. Běžná barva oblečení je černá, šedá a tmavě modrá - děti v tom tráví celý den.

Když jedeme na trénink, tak se setkáváme s dětmi, které nemají žádné speciální vybavení, čelenky nebo leginy. To se na led nenosí, proste jen to, kdo co má. Češi jsou vynalézaví, potřebují k úspěchům nějaké vychytávky. Nechci zlehčovat nutnost bezpečného vybavení pro sport, ale i před léty se hokej hrál ve mnohem méně sofistikovaných podmínkách a s horším vybavením, a také bylo možné vychovat hvězdné sportovce.

Lékařská péče a finance

Asi největší rozdíl mezi oběma krajinami vidím v lékařské péči. V Česku je všude k dispozici lékař, tady vede většinu vyšetření pouze sestra nebo nějaký asistent. Chřipky a různé virózy a nachlazení do nějakých tří týdnů léčení nikdo neřeší ani léky, ani nějakými vyšetřeními. Nemocenská na děti zde neexistuje, k doktorům se ani nedostanete. Pediatr je pouze pro zvláštní případy. Mým dětem nikdy nebyla odebrána krev ani při vážnější nemoci. Celý skotský zdravotnický systém se Evropanům může jevit dost šíleně. Třeba základní dětská vyšetření nějakého problému, například oční vyšetření, řeší na základě žádosti rodičů, ne obvodního lékaře. Může se tedy stát, že vaší pozornosti unikne i závažný problém.

Ve Skotsku je to takový studený odchov. Buď přežiješ, nebo ne. Máš dobré geny, dostaneš se z toho, nebo taky ne. Češi jsou trochu hypochondři, ale tady by se jim ani nepodařilo dojít si do čekárny a nechat si předepsat nějaká antibiotika, ani pro děti. Zde věří na resistenci vůči antibiotikum při vývoji jedince, obávají se následné degenerace.

Já za svůj největší problém matky samoživitelky spatřuji ve financování a samozřejmě logistice absolvování jednotlivých tréninků. V Kamevédě byly dobře vystihnuty všechny faktory, které mohou ovlivnit potenciální úspěšnost dítěte či level jeho úspěšnosti. Možná se budu muset zaměřit na nějaký sponzoring nebo granty do budoucna, abychom všechny ty výdaje zvládli. Zatím ale veškeré prognózy házím za hlavu, protože v životě je před námi spousta neznámých faktorů, které nemohu ovlivnit. Nejhorší variantou by asi bylo ponechat děti svému osudu a pak říct: "škoda, že jsi přestal s tréninkem, dneska si to můžeme dovolit, ale ty už jsi na to moc starý."

Bavila jsem se tady s dost lidmi a ti když jejich děti byly malé, také neměli peníze a dnes hrají za národní tým. Je potřeba rozlišovat, co je v životě podstatné, osekat všechny zbytečnosti, které vlastně nepotřebujete a investovat do skutečných hodnot.

Všechny Vás zdraví Skotsko a Věra Semelová

Článek z 16. listopadu 2016