Konference CAPARD: rychlokurz pro rodiče

V poslední době se stále více rodičů zabývá problémem, jak získat co nejvíc kvalitních informací o moderní výchově dítěte v rodině. Rodičovská populace je dnes věkově podstatně starší, vzdělanější a celkově vyzrálejší než před takovými třiceti nebo čtyřiceti

roky. A to vše se projevuje ve zvyšování zájmu o kvalitu výchovy, výuky, stravy, otužování nebo spánku dětí.

Koncem května jsem se zúčastnil mezinárodní konference pořádané organizací CAPARD zaměřené na výchovu dětí předškolního věku. Konala se v aule na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze pod názvem "Informovaný rodič - spokojené dítě".

O konferenci

Na konferenci přednášelo celkem 12 odborníků z různých oblastí. Byl jsem na této akci jako aktivní účastník poprvé, poskytl jsem lístky i několika dalším rodičům z klubu Kamevéda, protože jsem je obdržel od hlavní organizátorky Konference CAPARD, paní MUDr. Zuzany Ludvíkové. Když jsem se dvou z těchto rodičů dotazoval na jejich dojmy, byli nadšeni. Měli dojem, že to byl z jejich strany hodně dobře investovaný čas, protože získali mnoho nových informací.

Jako rodiče musíme neustále zvažovat, kam investovat svůj čas a peníze. Konference není levnou záležitostí, vstupenka stojí 900,- Kč, spolu s náklady na cestu musíme počítat minimálně s částkou 1500,- Kč a více s ohledem na vzdálenost bydliště od Prahy. K těmto nákladům musíme přičíst také fakt, že celou sobotu rodič není se svým dítětem, což je za normálních okolností vždy priorita č. 1.
Domnívám se, že v případě konference Capard, když si na jednu stranu dosadíme finanční i časové nároky, na druhou potom nové podněty a kvalitní informace, výsledek vyznívá pozitivně. Opravdu oddaní rodiče potřebují mnoho inspirace, aby dokázali být co nejdéle skutečným motorem rozvoje svých dětí. Jistě mohou čerpat ze sebe, ze svých zkušeností a prožitků, vzdělání a interes o výchovu je jistě výhodou. Ale děti jsou velice aktivní, náročné a po čase nás doslova vysají z nápadů a využitelných podnětů. Je nutné se neopakovat a zůstávat co nejdéle těmi osobami, kteří zodpoví každou otázku a naučí každičkou dovednost. A k tomu už je třeba velké odhodlání a zájem o doplňování poznatků, metodiky a celkové filozofie zvolené výchovy.

Výchova – neustálý proces

Při řízení procesu výchovy talentovaného dítěte jsme vlastně neustále na rozcestí, analyzujeme náš výchovný program a rozhodujeme, co bude dál. Podobné koncentrované školení nás může vyzbrojit informacemi, které usnadní naši vlastní výchovu na měsíce i roky dopředu.

Pokud bych měl k aktuálnímu rozvoji dětí nějaké připomínky a viděl nějaké riziko, vyjádřil bych svoje pocity asi takto:

Většina odborníků řeší svoji specifickou problematiku s cílem připravit dítě v rodině tak, aby následně nemělo problém např. při nástupu do školky, při zápisu do školy, aby dokázalo zvládat nároky českého školství. V oblasti zdravotnictví se omezují na eliminaci největšího rizika směrem k civilizačním chorobám a obecné bezpečnosti vůči riziku úrazů. Logopedové řeší zvládnutí používání mateřského jazyka. Zjednodušeně řečeno, většina našich odborníků se zabývá tím, jak připravit dítě, aby se bez problémů zapojilo do výchovného procesu, který formuje většinu populace.

Problémem ale může být v tom, že veškeré tyto procesy jsou zastaralé, ne vždy zdravé a v mnoha ohledech nefunkční. Vychovávají člena konformního stáda, který následně může mít problém se uplatnit způsobem, který by ho interesoval. Na konci celého procesu stojí jedinec, kterému život nenabízí něco skutečně mimořádně atraktivního, co by ho přimělo vydat ze sebe to nejlepší.

Kamevéda je v tomto ohledu diametrálně odlišnou filozofií výchovy. Cílem není pouze příprava na školu, ale mohutné budování talentu dítěte svépomocí s tím, že škola představuje svým způsobem a v určitém momentě překážku v případě, že dítě skutečně dokáže svůj potenciál navyšovat v rámci Kamevédy rychleji, než dnes mohou veřejné vzdělávací systémy nabídnout.

Snažíme se připravit dítě na konkrétní úspěšnou kariéru, vytvořit u něho silnou imunitu a odolnost v mládí a pro celý budoucí život, založit jeho mohutný intelekt a ctižádost. Nejde jen o správné zvládnutí mateřského jazyka, ale o současné založení základů pro zvládnutí jednoho až dvou cizích jazyků, které talentovanému dítěti usnadní vstup do okolního světa. Nejde jen o eliminaci civilizačních chorob, ale o vybudování vysokého fyzického potenciálu s nízkým rizikem budoucích zdravotních problémů, a tak dále.

Ten rozdíl v přístupu k působení na dítě a k cílům rodičů je tedy v některých případech zásadní, přesto lze čerpat mnoho poznatků, zkušeností a inspirace od odborníků, kteří řeší specifické oblasti dlouhé roky a mají s nimi zkušenosti.

Témata z koference

Když se vrátím k programu konference (více o programu najdete ZDE) zaujalo mě pojetí rozvoje dětí rozvíjené v USA Petty Hannah. Zaměřuje se na rozvoj dětí od narození do věku pěti let formou hry. Paní Hannah se pochlubila tím, že po dekádě fungování programu má mezi svými absolventy několik deseti či dvanáctiletých mistrů USA v různých sportech a také děti, které k těmto metám zjevně směřují. Podle Petty je to také díky jejich aktivnímu rozvojovému programu v prvních pěti letech, který tyto děti nastartoval tím správným směrem k uvedeným úspěchům.

Petty Hannah stála u zrodu programu PlayWisely. Jedná se o ucelený, vědecky podložený a přitom zábavný způsob hraní si s dětmi, který využívá přirozené schopnosti učení a pohybu dítěte od narození do pěti let. Jedná se o lekce, které si rodiče mohou zakoupit jednotlivě, případně o školky, ve kterých převládá výukový program Playwisely. Domnívám se, že je to program velice blízký pojetí Kamevédy v předškolním věku.

Další z přednášejících, Bc. Tomáš Sýkora, představil svoje představy tvorby digitálních her pro děti. Maximálně dbá na to, aby byly přínosné, vzdělávací a rozvíjející. Když už děti tráví čas u počítače s digitální hrou, je určitě lepší, aby to byla hra, která mu přináší nějakou nadhodnotu. Odborníci pracují s časovou hranicí dvou hodin denně, které mohou mladí v součtu věnovat sledování televize a pobytu u počítače. Když si ale představíme náročný program každého dne, je zřejmě, že ony dvě hodiny musí někde chybět. A chybí v oblasti aktivního trávení volného času, který je pro dítě nejdůležitější. Jedná se o oblast, kterou je jistě třeba kultivovat, současně tvoří jednu z největších moderních hrozeb.

Velice zajímavou přednáškou zaujal posluchače Mgr. Milan Studnička, který se zabýval opravdu markantními rozdíly ve výchově chlapců a děvčat. Zdůraznil, že všichni hovoří o výchově dětí, což považuje za zavádějící. Výchova chlapců je podle jeho názoru úplně jinou disciplínou, než výchova děvčat. Chlapci mají jiné vývojové fáze, jiné problémy, projevy i preference. Jejich rozvoj by měl být podle Studničky založen úplně jiným způsobem. Ještě před několika roky byl poměr chlapeckých psychických poruch v poměru 6:1 vůči děvčatům, dnes už připadá na jedno děvče s psychickými problémy osm chlapců se stejnou diagnózou. Svět a celkové nastavení našeho výchovného systému je vůči hochům vyloženě nepřátelské. Měli by si mnohem delší dobu hrát, vyzrávat volně a na školu jsou podle Studničky zralí až někdy kolem dvanácti let.

Velkým problémem pro hochy je mimo jiné také jejich geneticky zakódovaná tendence neuznávat ženy jako autoritu. Jejich matka je pro ně nejdražší bytost na světě, pokud se k němu chová hezky a netyranizuje ho neustálými příkazy, současně ji není schopen uznat jako autoritu a plnit její pokyny. Pokyny je schopen přijmout pouze od mužů, ale těch se v jeho výchově vyskytuje pomálu. Někteří chlapci nemají otce vůbec, hodně otců na své syny nemá čas. Proto tráví většinu dne s matkou, ve školce s učitelkou a i později ve škole výrazně převládají opět pedagožky. Těm se silné chlapecké individuality ale odmítají podřídit, takže mnohdy je pro ně taková školní docházka jeden velký problém.

Na konferenci zaznělo mnoho dalších zajímavých témat a myšlenek, vřele mohu všem rodičům její další ročník doporučit.

Článek z 11. června 2017