Jak přistupovat k extrémně vysokým teplotám?

V extrémně horkém počasí řeší lidé způsoby, jak přečkat čas do doby, než zavládne příznivější počasí s teplotami mezi dvaceti až třiceti stupni Celsia. V období vrcholící Kamevédy jsme, přiznám se, počasí a jeho výkyvy většinou prostě ignorovali. Děti, které mají vynikající fyzický fond a jsou odmala zvyklé pohybovat se venku a být při tom aktivní nemívají problém se snášením vysokých ani nízkých teplot. Tím dlouhodobým uvykáním na slunce, vítr a déšť se práh jejich citlivosti posunul na hranici, která je pro "počítačové" děti jen obtížně představitelná. A rodiče, které je při této výchově směřující k maximální odolnosti doprovázejí, v podstatě také nemívají větší problémy.

Samozřejmě tím nechci říct, že je rozumné plánovat v těchto horkých dnech tenisový trénink na antuce na pravé poledne, ale může se stát, že při letních turnajích přijde řada na vaše dítě právě v tuto nejméně vhodnou dobu. Pak hodně záleží na tom, které dítě je odolnější. Být schopen trénovat v teple nebo v chladu, to je rovněž schopnost, kterou lze dlouhodobě budovat. Nejednou jsem psal o tom, že současná dětská populace vlastně vůbec nevystupuje z komfortní zóny a její práh snesitelnosti nepohody je tristní. Někteří jedinci nejsou schopni vůbec vyjít na chvíli ven za podobných extrémně vysokých teplot, jiní jsou naopak zvyklí v podobných podmínkách celý den fyzicky pracovat nebo podávat špičkové sportovní výkony. Cyklistický závod Tour de France nebo tenisové Grandslamové turnaje počínaje Australian open se často hrají v extrémních vedrech, což bere tenistům a tenistkám hodně sil. Disponovat schopností fungovat v takových vedrech bez zničujícího efektu na fyzickou kondici, to představuje výhodu, která může v průběhu dvoutýdenního turnaje rozhodovat o úspěchu.

V rámci výchovy v rodině jsme se drželi hesla, že pokud jsou někdy povětrnostní podmínky opravdu extrémní, není pro nás žádnou výzvou, abychom to řešili, protože jsme na tom fyzicky tak dobře, že zkolabovat musí vždy jako první soupeř. Takový přístup vštěpovaný dětem odmala, všelék na zbytečné obavy. V konečném důsledku naučíte dítě uvažovat tak, že pokud něco vydrží soupeř, oni to přece vydrží v absolutní pohodě. Takové uvažování má svoji logiku a nejedná se o nic mysteriózního. Díky tomu, že s dětmi v rámci Kamevédy zahajujeme pohybový rozvoj dříve než ostatní rodiče, a protože pohybová výchova probíhá odmala většinou mnoho hodin denně, děti nezískávají pouze fyzickou kondici a dovednosti, ale také odolnost ve větší míře než většinová část jejich konkurence. Proto první kolabují děti s nižším fondem, nebo si na organizátorech akcí vymohou jejich rodiče přerušení hry či odložení zápasu na pozdější dobu, my jsme nic takového nikdy neiniciovali, protože pro nás bylo "každé počasí dobré".

Některým rodičům to možná bude znít tvrdě až nepřístojně, ale takové smýšlení je uvolňující a osvobozující od mnoha druhů stresu. I odolnost představuje dar do života. Není věčná, klesá nebo stoupá spolu s vhodným nebo nevhodným životním stylem a fyzickou kondicí. Odolnost proti teplotním výkyvům je vlastně plnohodnotnou součástí celkové fyzické kondice.

Věřím, že pro někoho je stres, v tomto případě strach z extrémní vlny veder, ve svých důsledcích nepříznivější, než konkrétní zápas odehraný v těchto podmínkách.