Již existuje první film o Kamevédě

Trvalo to dlouho. Vše začalo zhruba před pěti roky, kdy jsem zaznamenal první zájem filmařů o historii Kamevédy. Příneslo to světlé i tmavší okamžiky, i několik překvapivých změn. Momentálně očekáváme srpnové premiéry, následně půjde film do kin v Česku i na Slovensku.

Jak mi sdělil producent Jiří Novotný, ani po premiérách jeho práce kolem filmu neskončí, protože ještě v dalších několika letech s ním budou cestovat po filmových festivalech napříč světadíly, budou přicházet televizní premiéry.

Nám s sebou tyto události přináší několik věcí. Jednak zvýšený zájem o Kamevédu od rodičů z ČR a Slovenska, který zaznamenáváme už teď, dlouho před premiérou.

Opět ožijí i kritické hlasy od těch, kteří většinou nejsou dobře informovaní o podstatě Kamevédy.

Informace o Kamevédě pronikne dále do světa

Nejhodnotnější přínos ale vidím v tom, že rodiče, kteří se dětem nadstandardně věnují, učí je potřebným dovednostem a snaží se už během dětství navýšit jejich potenciál, dostanou možnost nahlédnout pod pokličku dění v rodině, která zvolila skutečně vysoce sofistikovanou formu Kamevédy. Přitom je vše živé, nearanžované a aktuální. Můžete sledovat přípravu na vrcholnou sportovní kariéru v přímém přenosu.

Film zdaleka nezobrazuje vše podstatné a důležité z hlediska výchovy. Režie si vybrala jen několik nosných myšlenek, kterých se držela a na kterých lze vysledovat vývoj v čase. Tvrdou tréninkovou práci a její dílčí výsledek – i malé srovnání s dalšími dětmi.

Dále nabízím text rozhovoru určeného pro místní tisk, který obsahuje další informace k filmu i k jeho premiéře ve Velkém Meziříčí, kam bych příznivce Kamevédy rád pozval na film i na následnou besedu s jeho tvůrci.

Kamevéda má tedy svůj první film. Režisérka dokumentárních filmů Erika Hníková mu přisoudila název Každá minuta života. Kdy a jak se zrodila tato myšlenka?

Asi před pěti roky seděla Erika Hníková v čekárně jedné pražské zubní ambulance a jak už to bývá, sáhla na stolek pro jeden z časopisů, aby si ukrátila chvíli. Shodou okolností se jednalo o magazín REFLEX, dne jsem měl rozhovor o výchově dětí. Téma o výchově dítěte směřujícího k úspěchu ji zaujalo natolik, že mě kontaktovala a snažila se získávat další a další informace. Spolu se scénáristou Tomášem Bojarem pečlivě prostudovali mé knihy a pak si půjčili i naše rodinné kroniky. Jednalo se o štos písemností vysoký téměř 30 centimetrů, takže trvalo asi půl roku, než se vším prokousali a to množství údajů a záznamů vyhodnotili. Mezi tím jsme se stále setkávali nebo si telefonovali. Dokonce jsem je provázel po okolí Velkého Meziříčí i po našem městě, abych jim předvedl všechna místa, která byla pro výchovu syna Pavla důležitá. Zvažovala se možnost hraného filmu, ve hře byly i další varianty. Nakonec ale moje manželka a další členové rodiny nebyli nakloněni tomu, aby bylo až tak hluboce nahlédnuto do chodu rodiny, že tato varianta nakonec padla.

A jak autoři filmu objevili slovenskou rodinu Hanuliakových, kteří se nakonec stali hlavními aktéry filmu?

Tvůrcům filmu jsem doporučil několik rodin, které podle mého názoru pracují se svými dětmi na té nejvyšší úrovni z hlediska principů Kamevédy. Nejprve je zaujala rodina Janáčkova z obce Oudoleň poblíž Havlíčkova Brodu, jejichž tehdy tříletý syn exceloval především v bruslení, v úrovni dalších hokejových dovedností a ve stolním tenise. Natáčeli jsme tehdy společně v Oudolni v místní sokolovně stolní tenis a v tréninkové hale jihlavské Dukly bruslařský trénink a různé dovednosti a hry na ledě. Filmaři z těch materiálů sestříhali filmový záměr, který přihlásili do celoevropské soutěže. Pravděpodobnost úspěchu byla malá, ale nakonec paní Hníková získala na přípravu filmu grant z EU. Dlužno poznamenat, že z 240 žadatelů z mnoha zemí bylo úspěšných pouze 20.

Následně započaly ostré přípravy. Film byl financován z fondů české a slovenské kinematografie, role producenta se ujal už na samém počátku Jiří Konečný, sám otec úspěšného mladého fotbalisty.

Takže od námětu až k premiéře jste absolvovali poměrně dlouhou cestu. Kde bude film poprvé představen divákům?

Světová premiéra proběhne v sobotu 21. srpna na mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Tvůrci filmu zvolili tuto variantu s ohledem na dlouho očekávanou událost, premiéru filmu Zátopek, který bude ve Varech promítán o den dříve po zahajovacím ceremoniálu. Věří, že současná prezentace filmu o největším českém sportovci spolu s představením výchovné filozofie a metodiky, která cílí rovněž na úspěšnou sportovní kariéru, si bude tematicky blízká, přestože oba filmy jsou svým pojetím diametrálně odlišné. Na tuto událost se velice těším, protože budeme spolu s manželkou hosty na slavnostním zahájení festivalu a budeme mít možnost shlédnout oba filmy v premiéře.

Budou nějaké další premiéry?

Pražská premiéra filmu Každá minuta života bude následovat v úterý 24. srpna večer na Václavském náměstí, no a ve Velkém Meziříčí se film představí 27. srpna v 19.30 hodin v místním Jupiterklubu. Diváci nejprve shlédnou film a pak bude následovat debata, kde budu divákům k dispozici společně s Erikou Hníkovou.

Už jsi měl možnost film vidět?

Ano. Byl jsem docela zvědavý jak s tím tématem scénář i režie naloží. Slibovali, že zůstanou neutrální, aby si každý mohl udělat vlastní závěr. Současně jsem chápal, že filmaři potřebují i provokovat, inspirovat debatu – klidně negativní. A mám mnohaletou zkušenost, že většina rodičů, kteří už děti nějak vychovávají, jsou vůči Kamevédě negativní, někdy až agresivní. Chápu to. Nikdo nemá rád, když je mu předhazováno, že není tím úplně nejobětavějším rodičem. Sám jsem kdysi takovým byl a dokázal jsem hbitě a tvrdě odpálkovat každou kritiku. Pak jsem ale vyzkoušel něco jiného a díky tomu mohu srovnávat. Takže vím, že Kamevéda představuje vyšší úroveň rodičovství, je to budoucnost.

Nedokážu odhadnout, zda se někdy stane masovou metodikou výchovy. Jsem si ale naprosto jistý, že děti z rodin řídících se principy Kamevédy budou disponovat mnohem větším potenciálem a v globálu budou v životě úspěšnější.

V posledních letech jsem ale opustil tyto debaty a přesvědčování, protože jsem měl plno práce s rodiči a dětmi, kteří šli cestou komplexní výchovy. To jsou velice pozitivní telefonáty, přednášky, rozhovory a konzultace, které padají na úrodnou půdu. Tento film ale zřejmě polemiku znovu otevře, tomu se asi nedá vyhnout. Dopředu jsem nesliboval svoji účast na prezentaci filmu, dokud jej sám neuvidím.

Před týdnem mě producent Jiří Konečný pozval do Prahy na individuální premiéru. Chtěl, abych se s filmem poprvé neseznámil na displeji notebooku, ale ve specifickém prostředí biografu. Poprvé v životě jsem v sále seděl úplně sám a koukal na výtvor, ke kterému jsem měl velmi blízkou vazbu.
Nakonec jsem zhodnotil, že tvůrci opravdu divákovi nepodsouvají co si má myslet, závěrečný úsudek nechávají jen na něm. Takže jsem na spoluúčast s prezentací filmu kývnul.

Film dokumentuje výchovu malého sportovce na Slovensku. Dalo by se něco prozradit o rodině Hanuliakových?

Je to krásná rodina, oba rodiče jsou příkladně obětaví. Komunikuji s nimi mnoho let, takže znám jejich příběh od počátku a moc jim fandím. Věřím, že malý Miško jednoho dne naplní svůj sen a stane se úspěšným hokejistou, hráčem NHL.

Jeho rodiče, Lenka a Michal, jsou milující, odhodlaní a vzdělaní lidé. Michal vystudoval na Univerzitě Komenského v Bratislavě Fakultu tělesnej výchovy a športu, Lenka se synem od narození komunikuje plynulou němčinou. Má i rodilou učitelku angličtiny. V souladu s Kamevédou rozvíjí odmala celou řadu sportů, včetně gymnastiky, atletiky, lyžování, jízdy na kole, golfu, basketbalu nebo tenisu. Hraje i na hudební nástroje, zazpívá vám anglicky, slovensky i německy. Hlavní pozornost je ale věnována hokeji, ten se zřejmě stane cílovým sportem.

Když byli Hanuliakovi u nás doma naposledy na návštěvě, vyšlo najevo, že malý Miško vůbec nejí sladkosti. Poprvé v životě jsem se setkal s podobným dítětem. A rovněž poprvé jsme viděl, s jak obrovskou chutí snědl mnou vypěstovaná bio rajčata a papriky. Snědl jich celou mísu jako někdo, kdo nemá chuť zkaženou přeslazenými a přesolenými průmyslově zpracovanými potravinami. 

Takže nezbývá než pozvat diváky na srpnovou premiéru?

Moc rád bych tímto pozval především příznivce Kamevédy, ale také všechny mladé rodiče, prarodiče, sportovce, pedagogy a trenéry, prostě všechny, kteří se zajímají o pohybový rozvoj dětí i o problematiku moderní výchovy. Věřím, že si tuto událost nenecháte ujít. Jedná se o intimní nahlédnutí do chodu rodiny, která se skutečně příkladně a už od narození věnuje svému synovi. Není to nic umělého nebo naaranžovaného, ale skutečný a reálný příběh rodiny, která promyšleně a sofistikovaně buduje odmala hvězdnou kariéru svého dítěte. Miškovi je v současné době 7 let.

A je ve filmu zmíněno i město Velké Meziříčí?

Naprosto nepřehlédnutelně. Kamevéda je ve filmu jasně a zřetelně označena jako základní metoda výchovy, o kterou se Hanuliakovi ve své výchovné praxi opírají. Jen připomínám, že jde o filozofii a metodiku výchovy, která vznikla a poprvé byla uplatněna ve Velkém Meziříčí. Ve filmu vystupuji jako konzultant po skipe, v jiné fázi sleduje malý Miško hru svého idolu – hokejisty Pavla Zachy v New Jersey. Ale především, film vrcholí na Letních dětských hrách Kamevédy v roce 2019 rovněž tady ve Velkém Meziříčí. V momentě, kdy rodina Hanuliakových odchází ze stadionu za ZŠ Sportovní, film končí. Ale víc už bych raději dopředu neprozrazoval.