Český hokej na JIPce
Český hokej má stále šanci, i když mu urputní škůdci odsáli téměř všechnu mízu. Už jen díky tomu, že většina novinářů si už konečně sundala růžové brýle a pálí do odpovědných lidí v českém hokeji ostrými a bez slitování. I ti, kteří tady dvacet let kolem sebe mávali slepeckou holí začínají přiznávat, že naše kdysi národní stříbro tady dvě dekády funguje jako obdoba H-systému, protože musíte dětem platit jejich sport a pak si je ještě kupovat nebo platit jejich přesuny z klubu do klubu, aniž by ten kolotoč peněz a pokroucených osobnostních práv někdy skončil.
Svojí hloupostí jsme ztratili dvacet let
To, co dnes čteme v tisku a na internetu, jsem tu otevřeně, podrobně a velmi odobnými slovy prezentoval už před deseti nebo dvanácti roky. Tehdy, a vlastně ještě donedávna, jsem byl okřikován žurnalisty za svoji "prostořekost" a otevřenost, přestože oni s desetiletým nebo patnáctiletým zpožděním říkají veřejnosti ve své podstatě to samé. Je neuvěřitelné, že se i dnes stále máme tendenci rozlišovat na lepší a horší Čechy, na ty, kdo mají právo se vyjadřovat a na ty, kteří raději mají být tiše. Nikoliv podle toho, kdo má pravdu a kdo i v praxi prokázal, že ji skutečně má, z hokeje třeba nikdy neprofitoval a šel proti přesile už jen z principu a v přesvědčení o lepším porozumění podstatě věci.
Už prožíváme klinickou smrt nebo to pacient nakonec přežije?
Na jedné straně se zdá, že našemu hokeji není pomoci. Pokud ale situaci hodnotí rodiče například ze Slovenska, kde je zdá se situace ještě horší, dokonce nám ještě závidí. Určitě ne systém rozvoje mládeže kontrolovaný svazem, ale příležitosti vznikající díky výstavbě nových center, kde působí bývalí hráči, pořádají se tam turnaje a kempy, a je možno tam rozvíjet malé děti lépe, než na zmiňovaném Slovensku. To je možná cesta z louže ven, začít dělat věci jinak mimo systém, který žere miliony ročně bez efektu.
Mnohokrát jsem napsal, že začít dělat mládežnický hokej jinak lze ze dne na den. Nemáme co ztratit, současný systém je nepoužitelný. Asi nemá smysl ho držet při životě. Už se projevují všechny ty zkaženosti a hlouposti, které vymysleli a prosazovali lídři minulých let, a bohužel - stále ještě i lídři současnosti.
Je tady jedno obrovské nebezpečí, že tu spálenou hokejovou zem - tedy rozpuštěný led, už nikdo neobnoví. Možná se i náš lid smíří s tím, že bez hokeje to taky jde, i když by to byla strašná škoda. Podle mého názoru je to opravdu nejhezčí sport na světě a my už bez něj nikdy nebudeme stejní. Je součástí naší novodobé historie, tvořil páteř národní hrdosti a identity, na kterou jsme byli hrdí. Nevím zda dnes máme něco, co by tento chybějící kapitál dokázalo nahradit. Jiný podobný fenomén nevidím.
Netvařme se, že si s tím nelze poradit!
Řešení máme. Nám dnes nepomůže nové herní cvičení nebo moderní hokejová střelnice u stadionu. Potřebujeme něco opravdu funkčního, celistvého a systémového, kde všechny kolečka zapadají do sebe jako v hodinovém strojku.
Věřím, že Kamevéda může být nosným článkem nového výchovného systému, který pomůže naplnit i ty nejvyšší sportovní ambice. Obsahuje vše podstatné k jejich dosažení. A vzhledem k naší historii bychom neměli mít nižší cíle, než návrat mezi nejlepší světovou čtyřku a medaile alespoň každý druhý rok.
Hotový systém podobného formátu a potenciálu je tady, hotový a k dispozici všem, kteří nemají v hlavě temno a obě ruce levé. Jenomže prakticky všichni hokejoví ministři chodí už 25 let kolem ní s hlavou odvrácenou, jakoby ji nepotřebovali, jakoby měli v rukávu lepší eso.
Jenomže nemají nic...
...co by se alespoň vzdáleně blížilo kvalitě metodiky a filozofie výchovy inteligentních a pracovitých šampionů a lídrů. Tedy té úrovně kvality, která nám napříč obory nejvíc chybí.
Nejčastěji citovaní ekonomové dneška vidí problém upadající Evropy v tom, že ta největší kvalita - kvalitní pracovní síla, odchází už celá staletí z Evropy do USA, zatímco do Evropy se sune odjinud pravý opak - nekvalitní pracovní síla. Také proto Amerika prosperuje a starý kontinent upadá a ztrácí vliv. Odliv těch nejlepších mozků a šikovných rukou je prostě znát.
Podobně jako český hokej, který cíleně dusí stále vzácnější sportovní talent, čímž ho nutí utíkat z vlasti ven skoro ještě v penách, aby pak zcela nesmyslně ve stále větší míře nabíral evropský či zámořský hráčský odpad. Tudy logicky cesta vzhůru nevede. Toto opravdu není "trvale udržitelný systém". Je to chaos, úpadek a také logický důsledek vlastní neschopnosti.
Úspěch je projevem inteligence, oddanosti a pracovitosti
To jsou komodity, které jsme v naší kotlině přestali ctít a pěstovat. Nahradila je zkaženost, vypočítavost a zbabělost postavit se lumpům, kteří si náš hokej zprivatizovali a pak ho zašlapali do bláta podřadnosti.
Kamevéda je produkt z jiného světa. Funguje jako lakmusový papírek skutečného zájmu o obnovu dřívější hokejové slávy. Až někdy přijde zájem o Kamevédu, budeme na dobré cestě. Takže zatím na ní stále nejsme, a to ani v teoretické rovině, bohužel.
Koukám tady z 39 patra Jersey City na Manhatan, dole pode mnou zatloukají do země pilíř, který bude tvořit základy dalšího z řady nových mrakodrapů. Vnímám to zdejší obrovské a slovy nepopsatelné dílo lidského génia, odvahy a sebedůvěry. Je škoda, že doma u nás nedokážeme třicet let vyřešit tak triviální problémy, neumíme si dokonce ani spočítat, že jedna a jedna jsou dvě.
Závěrečné poselství rodičům z této smutné úvahy je následující:
Nevěřte ani v nejmenším současnému výchovnému systému, ani tomu, co vám říkají ve sportovních klubech o přehánění, vyhoření a podobných nesmyslech.
Řiďte se svým rozumem a radami těch, kteří obhájili svoje vize v praxi, obstáli v souboji s časem a s opravdovou světovou konkurencí.
Pracujte tvrdě, veďte své děti k náročnosti a oddanosti vizím a snům.
Jen to je cesta k naplněnému životu, k úspěchu a k dobré kariéře navzdory omezenosti prostředí.
Zdroje a inspirace:
JUDr. Pavel Zacha
Předseda a garant spolku Kamevéda
- autor výchovné filozofie Kamevéda
- +420 775 178 805
- Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Vytvořeno v XART.CZ