Maximální ambice v oblasti vzdělání vystihují podstatu Kamevédy

Autor: Pavel Zacha

Z pohledu rodiče bychom toto téma mohli odbýt tvrzením, že české školství nevytváří platformu vhodnou pro ty nejvyšší ambice v oblasti vzdělání. Současně s tím můžeme konstatovat, že podobně i český sport čelí robustnímu kvalitativnímu propadu. Ale přesto z něj občas vzejdou osobnosti celosvětového významu nebo jedinci schopní uplatnění v nejlepších profesionálních soutěžích na světě.

Pokud rodiče zvládnou na jedničku svoji roli a dokážou děti motivovat, vzdělávat, trénovat a vychovat pro výrazné uplatnění v budoucím světě, lze překlenout nedostatky našeho prostředí a umožnit dětem vstoupit do míst, která jsou vnímána s tím nejvyšším respektem.

Tento článek začínám sepisovat v listopadu 2022 pod dojmem své návštěvy na Harvardské Universitě. Podařilo se mi navštívit monumentální univerzitní knihovnu, Muzeum of Arts s plátny Gauguina, Moneta, Renoira, Rubense, Picassa a dalších mistrů. Ale šlo mi především o nasátí atmosféry a posouzení čehosi, co může být z hlediska Kamevédy důležité. O zodpovězení otázky, zda má smysl vzít v určitém ideálním věku dítě na podobná místa, aby se mu rozšířily obzory a mohlo z lepší pozice přemýšlet o své budoucnosti. Pokud jsem dříve podobné motivační akce doporučoval mladým hokejistům nebo fotbalistům, není důvod se domnívat, že budoucí vzdělanci a vědci jsou na tom jinak.

Určité rozdíly tady ale přece jenom jsou. Pokud vyrazíme se synem na výlet do Montrealu nebo do New Yorku do Madison Square Garden na zápas NHL, nebo třeba s dcerou na Wimbledonský centrkurt, sázíme na určité očarování tímto prostředím, na působení sofistikovaných technologií nejvyšších forem profesionálního sportu a na fascinující emotivní prožitek, který tuto časovou a finanční investici umocní. Návštěva nejuznávanějších světových univerzit zisk natolik výrazné emoce nezaručuje a musíme počítat i s faktem, že nám nebude umožněno navštívit vše, co bychom případně rádi viděli.

Pokud se vrátím k Harvardské univerzitě (HU), potom se takto cílená návštěva vyplatí. Pro cestu samotným Bostonem je lépe využít TAXI než vlastní auto, protože zaparkovat v rozumné blízkosti HU je téměř nemožné. Vstup do areálu je ale volný i pro veřejnost, takže toulat se těmito místy můžeme ve spojení s obědem třeba celý den. Lze nahlédnout do knihovny, studijních prostor, studijních center i muzeí, můžeme se toulat parkem a celým tím kolosálním labyrintem, který je s obrovským respektem a úctou skloňován vzdělanci od Tokia po Berlín, od Stockholmu po Kapské město.

Za opravdu zajímavý prvek tamější výuky považuji to, že vyučující berou běžně skupinky svých studentů do parku, kde ve stínu mohutných listnáčů sedí v kroužku na trávníku na obyčejných židlích a zaníceně diskutují na určité téma. Děje se tak za příznivého počasí od dubna do listopadu a opravdu to má něco do sebe. Se zájmem jsem sledoval, že občas se některý student oddělil od své skupinky a přidal se k jiné. Prorůstání problematik a snaha získat větší nadhled, propojovat obory, to je tu podporováno na všech úrovních. Fakt, že člověku to lépe myslí pod širým nebem, než v místnosti, byl už pozorován a dokázán nejednou vědeckou studií, ale řekněte sami - byl u nás tento poznatek využit k úpravě učebních osnov a přenesení alespoň části výuky do přírody?

V každém případě musím při takové návštěvě doporučit doprovod někoho, kdo toto prostředí důvěrně zná. Díky tomu získají děti i rodiče víc zajímavostí, pochopí souvislosti a mohou bezprostředně reagovat svými dotazy.

Studium na Harvardu není ceněno pouze z důvodu, že je drahé.

Roční studium vyjde na nějakých 53 tisíc dolarů. Není to málo, ale nejde o nejdražší americkou univerzitu. Například vedlejší renomovaná Boston College, soukromá katolická univerzita výzkumného typu, je považována za jednu z nejstarších, největších a nejprominentnějších vysokých škol na světě v oblasti katolické teologie a filosofie, kde roční školné vyjde dokonce na 70 tisíc dolarů. Díky své velikosti a vybavenosti vším potřebným může na návštěvníka zapůsobit dokonce výrazněji než věhlasný Harvard.

HU je ale uznávaná také vzhledem k tomu, že ke vstupu nestačí pouze zaplatit drahé školné. Každý student je podroben složitému výběrovému řízení a zdaleka ne každý je přijat. Musí být pro samotnou školu atraktivní, musí přijímací radu přesvědčit, že si příslušnost k HU zaslouží a bude přínosem a obohacením. Dále tato atraktivita spočívá i v kvalitě pedagogického sboru, kde se to jen hemží celosvětově citovanými vědci a autory, laureáty Nobelových cen a dalšími významnými osobnostmi.

V tom tkví vlastně ta neuchopitelná hodnota studia v nejlepších světových vzdělávacích centrech. Pokud je talentovaný a kreativní student v kontaktu s informacemi a pedagogy, kteří disponují koncentrovaným vrcholným poznáním soudobého světa, lze při usilovném studiu a schopnosti originálně uvažovat dosáhnout top schopností v některých oborech a stát se sám objevitelem či vynálezcem.

Jsi-li v kontaktu s nejlepšími, jsi velice blízko tomu stát se sám tím nejlepším

Pokud student nemá k podobně kvalitnímu vedení a k nejnovějším informacím z oboru přístup, těžko si lze představit, že může vytvořit něco, co jeho obor skutečně obohatí. Tak je tomu ve vrcholovém sportu i v případě "vrcholového studia". Proto je jednou z nejhodnotnějších vlastností kvalitních rodičů schopnost rozpoznat význam podobných zkušeností a ochota je dětem dopřát v dostatečné míře.

Už na počátku bychom si jako rodiče a pedagogové měli uvědomit základní cíl takového výletu. Měl by dětem přinést především zájem, osobní poznání a motivaci usilovně zvyšovat svůj rozhled, schopnosti a vzdělání. Pokud si dítě dokáže spojit se svým úsilím něco poznaného, konkrétního a atraktivního, hodně ho to podpoří v dalších letech v jeho vývoji.

Jedním z atributů efektivní výchovy je zažehnout oheň touhy a vášně. Výlety do podobných míst mohou obyčejný vlažný zájem proměnit v rozpálenou výheň, která se potom z pozice matek a otců mnohem snadněji podporuje.

Aby poznávací výlet dospěl do stádia maximálního přínosu, měl by být spojen se zajímavými a příjemnými zážitky. Určitě je fajn zakoupit si nějaký suvenýr, který pak může mít dítě denně na očích ve svém pokoji. Při obědě na půdě univerzity nebo v bezprostřední blízkosti lze spřádat plány do budoucna se zasněním typu ...jaké by to asi bylo, kdyby jednou, jednoho dne, vaše dítě promovalo na zdejší univerzitě.

I při dlouhém letu zpět přes Atlantik není nutné koukat osm hodin jenom na filmy, ale můžeme chvíli diskutovat o tom, co naše společná cesta za poznáním přinesla a zda se vyplatila.

O jedné věci se v této souvislosti často nehovoří. Mnoho rodičů vyváží své děti do míst, která jsme výše zmínili, aby v nich ještě více podpořili touhu a vášeň dosáhnout něčeho mimořádného. Málokdo se ale zmíní o tom, že tyto výlety mohou posílit i motivaci samotných rodičů. Čím je dítě mladší, tím je role rodiče významnější. On rozhoduje, zda se mu vyplatí investovat svůj čas a peníze do rozvoje dítěte. Vytvořené podmínky v jednotlivých rodinách vykazují až propastné rozdíly, ať už jde o sportovní, uměleckou nebo vědeckou kariéru. Pokud se rodič ujistí o smyslu takového snažení a je pro něj rovněž atraktivní, zvyšuje to bezesporu jeho ochotu podstoupit velké úsilí pro úspěch dítěte. A přiznejme si, že to je po praktické stránce pro reálný rozvoj dítěte jedna z vůbec nejdůležitějších věcí.

Pak zde máme ještě otázku věku dítěte, od kdy má smysl do podobně náročných výletů investovat. Nemám k dispozici vědeckou studii na toto téma, pouze zkušenost a vlastní názor. Domnívám se, že je zbytečné něco podobného podnikat v předškolním věku. Dítě si z těchto let do dalšího života mnoho nepamatuje a ještě nemá takový rozhled, aby podobné události dokázalo kvalitně zpracovat ve všech souvislostech. Efekt podobného motivačního a poznávacího výletu narůstá s věkem a hranice, kdy už můžeme hovořit o trvalé investici do vědomí dítěte leží někde mezi osmým až desátým rokem. Ideálně mezi desátým až dvanáctým rokem. V té době již dítě dokáže kvalitně vnímat i složitější a abstraktní dojmy a informace, zvládne si je uchovat po mnoho příštích let a v případě odstartování vyššího úsilí rozvoje ve svém oboru může taková cesta přinést významné navýšení jeho osobnostního potenciálu, což by mělo být naším prvořadým cílem.

Při orientaci dítěte na vědeckou dráhu hraje během přípravy obrovskou roli zvládnutí cizích jazyků, samostudium vybraných oborů, trénink ve schopnosti rozumět psanému textu, analyzovat ho a vnášet důležité informace do portfolia svých trvalých znalostí. Také je třeba soutěžit v různých olympiádách nejlépe na mezinárodní úrovni. A nejpozději na střední škole mít v rukou i nějaký ten diplom a výraznější úspěch, protože právě to dokládá studentův hluboký a dlouhodobý zájem o zvolený obor. Jde o důležitý benefit v procesu posuzovaní, zda ten či onen uchazeč bude přijat na posvátnou půdu prestižní univerzity.

Jak by měli být vědečtí adepti vzděláváni?

Moderní pedagogové kladou čím dál větší důraz na komunikační kompetenciál dítěte. V dnešním světě jde o obrovskou devízu a schopnost umožňující uplatnění a prosazení se v konkurenčním prostředí.

Pomyslné bitevní pole přístupu ke vzdělání se dnes koncentruje do sporu mezi informací a komunikací. Důraz se stále častěji klade na komunikační kompetence, operuje se pojmem kritické myšlení a hlavní dovedností zítřka má být orientace v informačním prostoru. Stále důležitější je dbát i na obraz vykonávané činnosti - zjednodušeně řečeno, práci nestačí pouze vykonat, je třeba ji navíc umět poutavě odprezentovat a obhájit v diskusi.

Dnešní mladý člověk je doslova zaplaven informacemi. Základní dovedností se proto stává schopnost se v těchto informacích vyznat, umět je kriticky posoudit a "udělat si obrázek".

"Kritické myšlení" se pak často chápe jako jakýsi svatý grál vzdělanosti: od rodičů ani od školy již nutně nepotřebujeme, aby žáky naučila ten či onen údaj - to si žák přece najde na internetu. Chceme, aby škola naučila "kriticky myslet", což znamená: z nalezených informací vytřídit ty důvěryhodné, utvořit si názor, zformulovat jej a být jej schopen podrobit vnější kritice. A případně jej opustit, když se ukáže jako mylný.

Důraz na komunikaci ovšem může vést ke snížení požadavků na vyučování "tvrdých dat". Zdá se, že informace jsou vždy "po ruce", z čehož vyplývá zdánlivě logická pointa, že je není třeba znát zpaměti.

Jistě, i komunikační dovednosti a kritické myšlení je třeba učit na nějakém příkladu, na nějaké "vědomostní matérii", ale vlastně je v pořádku, když z výuky zůstane žákovi v paměti pouze onen přístup, strategie práce s informacemi. A k tomu pravidla, jak vést debatu a jak poutavě prezentovat. Vzniká tak nebezpečí, že ztratíme onen "vzdělanostní základ", který bude nahrazen právě komunikací.

Proto se snažím apelovat na rodiče, aby se dětem věnovali a odmala s nimi komunikovali. Vyprávěli příběhy, reagovali na otázky, vysvětlovali děje v okolním světě, ozřejmovali souvislosti a pomáhali dětem přesně se orientovat, rozumět a chápat. Pokud se to doma stane zvykem a pokud s tím začneme skutečně velice brzy po narození, předáváme dítěti dar k nezaplacení na který bude v dalším životě schopno stavět další a další patra kvalitního chápání a poznání.

Pokud tedy máme ty nejvyšší vzdělanostní ambice a myslíme na skutečně výraznou vědeckou či studijní kariéru, bez kvalitního vzdělanostního základu jsme prostě ztraceni.

A teď mi dovolte krátkou poznámku. Jsme zvyklí dělit děti striktně na studijní typy, na sportovce nebo umělce. Ale Kamevéda nabádá rodiče k takovému výchovnému modelu, který dětem umožní ochutnat a osvojit si trošku od všeho a stát se díky tomu nikoliv jednostranně zaměřenými, nýbrž komplexními osobnostmi. Proto bych chtěl podotknout, že i když máte doma nejlepší tenistku nebo fotbalistu v ročníku, nemusí být od věci seznámit je i s posvátnou akademickou půdou nějaké věhlasné univerzity.

K napsání tohoto článku mě totiž v onom listopadu roku 2022 inspirovali rodiče malého českého basketbalisty, kteří si také udělali výlet do Bostonu. Jeden den navštívili místní NBA, o dva dny později zápas NHL, a před odjezdem navštívili ještě University of Harvard, kde jsme se také shodou okolností potkali. Zasmáli jsme se společně tomu, že přestože oni doma denně snídají, obědvají a večeří basketbal, a my jsme zase známí tím, že u nás to tak po mnoho let bylo pro změnu s ledním hokejem, setkali jsme se v daleké Americe na Harvardu.

Také v této rodině převládl názor, že investovat do návštěvy HU není od věci i přesto, že s basketbalovou kariérou se to prozatím jeví poměrně nadějně. Může se stát cokoliv a schopnost přejít při sportovním neúspěchu na studijní platformu nebo spojit sportovní kariéru se studiem na prestižní univerzitě je jednou z variant, se kterou se s respektem pracuje v těch rodinách, které se dětem opravdu věnují.

Zdroje:

Samuel Zajíček, Michael Stehlík, Cesta k diskusní vzdělanosti, čím dál větší důraz se klade na komunikační kompetence. Jenže bez vzdělanostního základu jsme ztraceni. LIDOVÉ NOVINY z 16. září 2022, s. 13

studentka Oxfordu Hana Bernhardová, Lucie Kocurová, Z Valašského Meziříčí do Oxfordu, LIDOVÉ NOVINY 4. října 2022