Význam motivačních prvků v procesu výchovy talentovaného dítěte
Motivace hraje v rámci Kamevédy a obecně v jakékoliv kariéře naprosto klíčovou roli. Vždyť nejprve je třeba, aby alespoň jeden z rodičů zatoužil dát svému dítěti největší možný dar, kromě života samotného. Aby ho chtěl rozvíjet moderně a sofistikovaně v souladu s úrovní současné vědy i osvědčených praktických zkušeností. K něčemu takovému v sobě musí najít nějakou motivaci. Tu potřebuje nejprve k tomu, aby dokázal přesvědčit i druhého partnera o smysluplnosti takového záměru. Potom musí mít motivaci k potlačení svého ega a pohodlnosti, aby mohl vytvořit základnu a prostor pro tento záměr. Po narození dítěte je nutné využívat silné motivace k celodenní práci s dítětem a snaze nastavit všechny důležité procesy tak, aby skvěle fungovaly. A potom musí dojít k nejdůležitějšímu momentu. K vytvoření situace, kdy dítě naprosto přirozeně převezme tuto motivaci svázanou s mateřským pudem a rodičovskou láskou za svoji vlastní a s nezměrnou silou a energií mládí postupně přijme odpovědnost za veškeré dění v momentě, kdy odejde z domova naplnit v té chvíli už své vlastní sny, ambice a kariéru.
Přihlašte se a přečtěte si dalších 5 stran A4!
Vždy jsem zastával názor, že až na hlupáky se lidstvo v inteligenci příliš neliší,
liší se jen v horlivosti a ochotě tvrdě pracovat.
Charles Darwin
Intenzivní cvičení představuje činnost produkující myelin.
Je to činnost, která pokud trvá dostatečně dlouho, vytváří následně stav obecně nazývaný jako:
- dovednost
- kvalita
- excelence
- genialita
Ponořit se do fáze velice intenzivního cvičení vyžaduje
- energii
- zaujetí
- odhodlání
- a také to, co je předmětem tohoto článku - tedy motivaci
Kamevéda je filozofie výchovy, která se snaží rodičům předestřít informaci o tom, jak důležité je dostat své děti co nejdříve alespoň na část dne do stavu Intenzivního cvičení.
Pokud to zvládnou, mají velkou šanci připravit svým dětem životní roli provázenou radostí, úspěchem, respektem a oceněním.
Pro rodiče je důležité si uvědomit, že pro efekt jejich výchovy není podstatné to, jak dlouho se přeli se svým partnerem nebo dalšími lidmi o zaměření své výchovy, jak dlouho museli pracovat, aby vytvořili rezervy nutné pro tuto výchovu, ani jak dlouho cestovali do míst, kde lze nejlépe zlepšovat nějaké dovednosti. Pro efekt této výchovy je určující, jak často, jak dlouho a v jaké intenzitě a kvalitě dokážou se svým dítětem dosáhnout stavu, kdy se intenzivně věnuje zlepšování v nějaké činnosti.
Protože každá, jakákoliv dovednost, není nic jiného, než myelinová izolace, která obaluje nervové obvody v našem mozku a která roste v závislosti na množství určitých signálů.
Z hlediska Kamevédy je schopnost rodiče navozovat takové stavy u svého dítěte tou nejdůležitější součástí jeho rodičovských schopností a výchovného talentu, protože tím nesmírně významně ovlivňuje budoucí kvalitu života svého potomka.
Na počátku bych chtěl upozornit na jeden naprosto zásadní moment, který ovládá problematiku motivace k úspěšné kariéře. Jedná se o věc, která tuto oblast učiní buďto lehce schůdnou a pro dítě přirozenou, anebo naopak vytvoří už na svém počátku bariéry, přes které jako rodiče a současně hlavní organizátoři kariéry dítěte nedokážeme přejít. A následně se pak setkáme s kolapsem veškerého svého snažení, nejčastěji ve věku kolem puberty.
Na základě svých dvacetiletých praktických zkušeností a studia oboru považuji za určující, aby směr kariéry sice byl vybrán s přihlédnutím k výsledkům našich pozorování, testů a dalších zjevných předpokladů dítěte pro konkrétní kariéru, ale současně aby ono zásadní rozhodnutí o dalším směřování vycházelo především z dítěte samotného, z jeho zřetelně projevovaných pocitů a vůle. Aby se jednalo o jeho spontánní a svobodné rozhodnutí, které mu nikdo nenařídil a ke kterému ho nikdo nenutil.
Z krátkodobého hlediska jsme jako rodiče schopni dítě ovlivnit a přesvědčit ve věku osmi nebo deseti let o správnosti nebo účelnosti nějakého směřování, a ono je ochotno se rodičům na čas podřídit, protože ještě není tak intelektuálně silné a nedokáže dostatečně účinně argumentovat, aby si mohlo vynutit (a často si i uvědomit) svoji pravou vůli. Ale s každým dalším dnem sílí a rozvíjí se, zatímco rodiče slábnou a upadají. A jednoho dne najde cestu, jak si prosadit svou skutečnou vůli.
Pokud dítě přinutíme k nějaké kariéře, postupem dní musíme v takovém případě do jeho motivování a přemlouvání investovat víc a víc energie, až se dopracujeme do stavu, kdy už to nadále nedokážeme zvládat.
Naopak, pokud si dítě vybere samo svoji cestu na základě své hluboké obliby a svých preferencí, ten hlavní směr už nadále nikdy rodiče nemusí ovlivňovat a přímo podporovat. Dokonce lze v určitých momentech využívat tlaku na dítě s možností omezení jeho milované činnosti.
"...Pokud si nespravíš tu čtverku z matiky, v sobotu nepojedeme na turnaj, ale budeš se muset doučit látku a známku si opravit..."
"....Jestli si do hodiny perfektně neuklidíš pokoj, nevezmu tě na trénink..."
Při skutečně správném výběru není třeba plýtvat energii na udržení dítěte v koridoru směřování k vrcholné kariéře z hlediska podpory základního směru (hokej, tenis, biologie, klavír...). Rodiče potom tuto energii mohou nasměrovat do periferních oblastí, které jsou nesmírně důležité, ale děti si tuto důležitost ještě ve všech souvislostech neuvědomují. Sem náleží nejen aktivní a nadšená účast na organizované činnosti v rámci zvoleného směru, ale především činnost zvyšující celkový komplexní potenciál dítěte.
- životospráva a správné návyky v péči o své tělo
- kondiční trénink
- sociální inteligence
- trénink dovedností
- regenerace
- jazyková vybavenost
- mediální výchova
- vysoká odolnost a imunita
- otužilost
Toto bývají oblasti, ve kterých děti mívají velké rezervy. Nedivme se, vždyť jim chybí životní zkušenosti, nenastudovali tolik literatury jako jejich rodiče, trenéři či učitelé. Tu energii plynoucí z naší motivace umožnit svému potomkovi skvělou kariéru potom můžeme vložit do těchto periferních - ale nikoliv méně důležitých sfér.
Můj syn nikdy nechtěl vynechat jediný hokejový trénink, přestože jich dodnes absolvoval vysoko přes deset tisíc. Nikdy jsem neslyšel: "Dneska se mi nechce!"
Střetávali jsme se ale v oblasti požadavků na kondiční trénink, výuku angličtiny nebo v oblasti životosprávy, výživy nebo včasného uložení k spánku.
Při konzultacích s ostatními rodiči stejně jako v průběhu vlastní praxe jsem se ujistil o tom, že pokud má dítě skutečně reálnou šanci ve věku kolem 14/15 let dosáhnout vrcholných met ve své kariéře, zpravidla samo převezme aktivitu a s plnou vervou usiluje o naplnění atraktivních cílů. Pokud tomu tak není a dítě je v tom věku schopno si tuto realitu uvědomit a vycítit skutečný stav, potom ztrácí i poslední zbytky své motivace a začne se poměrně úspěšně zabývat tím, jak se z této sféry vymanit a kariéru později ukončit pod nějakou všeobecně akceptovatelnou a dobře znějící záminkou.
V průběhu dětství je ale užitečné základní směr kariéry průběžně podporovat vhodnými motivačními stimuly. Jsou to životopisné nebo dokumentární filmy osobností z oboru, nejlépe v původním znění (v tom případě plní ještě roli rozvoje studia cizího jazyka v jeho nejužitečnější hovorové formě), případně výlety na několik týdnů do zemí budoucího vysněného působení v období vrcholné profesionální kariéry. Mohou to být největší světové turnaje nebo soutěže dětských kategorií s pobytem v rodinách v cizí zemi, tréninkové pobyty, rozvojové kempy, vždy ale spojené s pobytem v zahraničí a v jiné rodině (podle zaměření konkrétní kariéry).
Rodiče se mě často dotazuji, zda má smysl letět s chlapcem, nejčastěji hokejistou, v deseti nebo jedenácti letech do USA nebo Kanady, zda to není jen vyhazování peněz. A já jim vždy znovu opakuji, že samozřejmě z hlediska přímého vlivu na sportovní rozvoj a nějaký posun to velký význam opravdu nemá, často se jedná o akce komerčního charakteru a rodiče musí být opatrní a hlídat si kvalitu. Vždyť utratí vcelku dost peněz zvlášť v případě, když dítě na cestě doprovází jeden z rodičů nebo dokonce oba.
Ale pokud je už dopředu jasné, že když kupříkladu malý hokejista směřuje k těm úplně nejvyšším ambicím a je tedy naprosto zřejmé, že nejpozději v sedmnácti nebo osmnácti letech se objeví nutnost odchodu do zámoří, je tou nejlepší investicí umožnit mu zvyknout si na tyto zcela jiné americké podmínky klidně už v osmi nebo devíti letech.
Dítě má totiž skvělou schopnost adaptace na nové prostředí, velice kvalitně a rychle reaguje na nové impulzy. Už během prvního pobytu monitoruje vše kolem sebe a pokouší se adekvátně reagovat. Ono se mu to třeba na první pokus moc nedaří, i když jinak může být nesmírně vyspělé. Ale po návratu o této zkušenosti přemýšlí, hledá vědomě i podvědomě východiska, odpovídá si na otázky a zpracovává celý ten velice obsáhlý informační materiál v hlavě. A následně můžeme pozorovat, že při další podobné cestě už je takové dítě mnohem lépe připraveno. Už ví, co jej čeká a dokáže lépe reagovat. Ten posun je někdy až překvapivě markantní.
Takže pokud máme zájem na tom, aby jednou ten veliký třesk spojený s odchodem z domova nějak ustálo a zvládlo s úspěchem, je tou nejlepší investicí umožnit mu čtyři nebo pět zkušebních dvoutýdenních pobytů v tomto prostředí už v dětském věku.
Pokud řešíme otázku podpory motivace, je prvořadé, aby dítě bylo se svým pobytem spokojeno. Aby se setkalo s lepšími podmínkami, než má k dispozici doma, aby se seznámilo se skvělými, férovými a nadšenými lidmi. Smyslem je zasít touhu jednou hrát v tomto novém světě nejlepší ligu světa - NHL, koncertovat nebo studovat na univerzitě. Když se tento záměr podaří naplnit, živíme a podporujeme motivaci někam dospět, kterou potom dítě uplatňuje v každodenní chuti do tréninku nebo studia.
Mezi druhým a třetím rokem věku jsem jako motivaci podporující úspěch při výuce základů mnoha druhů sportů a dovedností používal malé modely autíček. Když syn zvládl jízdu na kole, dostal malého červeného angličáka. Když se naučil bruslit nebo lyžovat, chtěl to samé. S autíčky si vydržel dlouho hrát na gauči, a když si o Vánocích rozbaloval dárky, tak doufal, že všechny dárky, třeba i trička nebo čepice, jsou tím vytouženým autíčkem, kterých neměl nikdy dost. A jak později dospíval, blížil se věk osmnáct devatenáct let, opět neustále spekuloval nad tím, jaké "autíčko" si koupí.
Tentokrát už ale uvažoval o koupi skutečného atraktivního vozu. Mnozí jiní lidé neznalí situace a celé té historie poukazovali na odsouzeníhodnou povrchnost takových tužeb a materiální motivace obecně, která je založena na atraktivních drahých předmětech. Jistě, lépe by znělo, kdyby si dítě přálo postavit školu někde v chudé africké vesnici nebo kdyby chtělo sponzorovat nějaké oddělení dětské nemocnice. Ale možná je někdy vhodné počkat, až mladý člověk dozraje, splní si svoje sny a někdy kolem třicítky třeba zatouží po něčem podobném, co přinese užitek potřebným. V mládí je ale důležité, aby se dítě mohlo přesvědčit o fungování nastoupeného směru výchovy a naplnění své mnohaleté, mnohdy až extrémní snahy dosáhnout na úspěch. A jedním z hmatatelných a čitelných důkazů takového úspěchu je někdy pro mladé úspěšné lidí obdarování se luxusními hodinkami značky ROLEX nebo HUBLOT, nebo koupě vysněného vozu.
Vzpomínám si, jak takový moment popsala ve své knize česká tenistka Dr. Helena Suková. Obdržela první skutečně velké price money za úspěch na turnaji WTA a za všechny vyhrané peníze, jednalo se tuším o částku deset tisíc dolarů, si koupila své první Rolexky. Když se ta zpráva dostala k její mamince, měla prý z toho málem kolaps. Vždyť rodina roky vyčerpaná podporou dítěte na vrcholné a nesmírně drahé tenisové dráze potřebovala alespoň něco dostat z těch investic zpět, případně očekávala z jejich pohledu rozumnější investici. Paní Helena ale vysvětlovala, že koupě těch hodinek pro ni byla z psychologického hlediska nesmírně důležitým momentem, díky kterému se mohla zařadit mezi ostatní špičkové tenistky a stát se skutečnou součástí onoho specifického vrcholného tenisového světa.
Pokud dítě sní celé roky o luxusních hodinkách nebo o okamžiku, kdy si z prodejny odveze luxusní sporťák své vysněné značky, nepohlížejme na to jako na hloupý rozmar nebo důkaz povrchnosti a nezralosti. Vždyť tato touha si odpracovala už v minulosti na jeho kariéře svůj poctivý podíl už jen díky motivaci, kterou tyto myšlenky a tužby celé roky vytvářely. Dítě tu svoji dávnou touhu naplnilo z peněz, které si poctivě a transparentně vydělalo. Ono se tím okamžikem fakticky ujistilo, když se mohlo svobodně rozhodnout ke koupi vytouženého předmětu, že celý ten systém opravdu funguje. Že se nejedná o virtuální počítačovou hru, ale že jeho úspěch je reálný i se vším tím příjemným, co přináší.
Proto se nenechme zviklat nebo otrávit závistivými komentáři druhých a dopřejme dítěti užít si radost ze svého úspěchu způsobem, který si vybere, stejně jako jsme mu před léty umožnili vybrat si směr své kariéry. Klidně mu dopřejme malé autíčko i ten velký dárek v momentě, kdy bude dospělé.
Je to součást celého procesu i potvrzení pravdivosti všeho, co jsme mu odmala jako rodiče tvrdili.
Zdroje:
- How to Motivate Your Young Athlete to Get Better
- How to Motivate Kids in Sports
- Sedm tipů, jak motivovat děti ke sportu
- 5 typů, jak vybrat pro dítě ten správný sport a motivovat jej
- Kniha: Cesta k vítězství, Pat Riley (o motivaci hráče a celých týmů)
Článek z 19. srpna 2016
JUDr. Pavel Zacha
Předseda a garant spolku Kamevéda
- autor výchovné filozofie Kamevéda
- +420 775 178 805
- Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.