Kreativita - cesta do budoucna

Každé dítě se je jiné. Již při narození dostane do vínku individuální předpoklady, vlivem rodiny a vnějšího prostředí získá specifické vlastnosti, až z něj vyroste dospělý, který disponuje jinou úrovní a strukturou talentu a kreativity. Jedná se o schopnosti, které jsou více vytvořené než vrozené.

Kreativita je vlastnost, která pomáhá lidem trávit život šťastněji a úspěšněji, protože ovlivňuje úroveň a efektivní využití všech druhů inteligence konkrétního jedince. Pojďme ji v našich dětech podpořit.

Názor trenéra hokejové reprezentace, Josefa Jandače, se vztahuje na dnešní hokejovou mládež a má co dočinění také s našim tématem - kreativitou:

"...dříve Češi hrávali hokej postavený na herní chytrosti. Zlatá generace to uměla. Mladší kluci, co dorůstají, už jsou jednostranně zaměření. Už neumí hrát dobře i tenis, basketbal a fotbal. Mám pocit, že hravost i chytrost z jiných sportů se přenášela do herního projevu. Teď jsou děti čistě zaměřené na hokej."

Souhlasím a myslím si, že nejen v hokeji mají děti tento problém. Tento názor jakoby pan Jandač vystřihl Kamevédě na míru – přesně takovéto je také pojetí sportu i dalšího rozvoje dítěte přesně podle ní. Široký potenciál pohybové inteligence získaný provozováním pestré škály aktivit mohou pak děti využít v konkrétní hře, jako je lední hokej, a přidávat tam prvky, kterých jednostranně zatěžované děti nejsou schopny. To zní dobře. Musíme ale jedním dechem dodat, že zorganizovat pro dítě takový program rozvoje je pro rodiče mnohem komplikovanější, dražší a časově náročnější. Kamevéda k tomu ještě přidává zvládnutí školy, schopnost hovořit jedním nebo více cizími jazyky, umělecký, hudební a intelektuální rozvoj spolu s vysokým stupněm sociální inteligence.

Rodičovské přispění do výchovy z trochu jiného úhlu

Opravdu maximální zapojení rodičů do procesu rozvoje dítěte má i celou řadu nových důvodů, které se dříve prakticky nevyskytovaly.

Podle Susan Linn, autorky knihy Consuming Kids, se děti nyní učí, "...že to, co jim dělá radost, je to, co velké firmy produkují. Malé děti nemají zájem a ani neumějí vyřezat si z proutku vlastní čarovnou hůlku, jakou měl Harry Potter. Vyžadují po rodičích značkovou plastovou hůlku. Cílem takového snažení, které na nás dnes útočí na každém kroku, není dítě něčemu naučit, ale prodat svůj produkt."

Ale proč by naše děti měly být sluhy takového sobeckého byznysu?

Linn tvrdí, že nyní se děti učí o světě kolem podle toho, co je nejlepší pro korporace, a ne podle toho, co je nejlepší pro ně. Dramaticky se změnil i dětský svět z pohledu hry a hraní si. Dříve si děti tvořily svůj vlastní svět, naplňovaly tím Platónova slova:

"Nezbytnost je matka vynálezu"

Dnes jsou děti stále více začleňovány do účelového světa vymyšleného dospělými, často s neosobními motivy, ve kterém už děti nedokážou nic vlastního vytvářet. Je to svět potlačující jednu z nejcennějších schopností člověka - kreativitu.

Producenti počítačových her tvrdí, že se je snaží koncipovat tak, aby děti rozvíjely. Ale vědci se naopak shodují na tom, že hry na elektronických přístrojích je degradují do rolí konzumentů a uživatelů na úkor jejich skutečného a tvořivého rozvoje, o degradaci jejich fyzické stránky a zdraví ani nemluvě. Ztrácejí tak tisíce hodin času pohodlnou a návykovou činností, která je vtahuje do virtuálních světů s jediným výsledkem - oslabováním pout se světem reálným a se schopností se v něm uplatnit.

Řízená neřízenost?

Dítě se musí cítit bezpečně ve známém prostředí, musí se zbavit veškerého napětí, aby se jeho dvířka vedoucí k tvorbě kreativity mohly otevřít. Hřiště, tělocvičny, lesy, louky, parky nebo pískoviště přestaly být oázami neomezené dětské kreativity, prostředím vhodným pro průzkum a volné experimentování. Neřízená hra vytváří mentální stav, ve kterém se dítě může cítit bezpečně a tím pádem může prozkoumat své myšlenky a nápady bez vnějších omezení. V takovém prostředí se děti dobře učí a rychle si ukládají nové dovednosti. Je to situace vytvářející stav, kdy dochází k mohutné myelinizaci dětského mozku. Díky nepřítomnosti direktivního pedagoga nemají strach z chybování. Rodič musí v tomto procesu působit tak, aby nebránil nejrůznějším pokusům, aby bděl nad bezpečností prováděných činností a současně včas přinášel nové podněty adekvátní stavu rozvoje dítěte.

Mnoho odborníků zastává názor, že dospělý by neměl být takovým hrám přítomen, ale to je dnes již překonaný pohled na věc hlavně u menších dětí v předškolním věku. Rodiče musí dítě na takové místo nějak dopravit a nesou za něj plnou odpovědnost, takže nutně musí být nablízku. A pokud si s dítětem vytvořili kvalitní vztah a jsou ochotni se na ně plně soustředit, mohou se stát i tím nejlepším možným partnerem pro rozvíjející dětské hry.

Kreativní dospělí si jako děti hodně hráli

Průzkumy jasně dokazují, že jedinci, kteří měli jako děti méně času na hraní, jsou mnohem méně kreativní v dospělosti. Když byl studován život masového vraha Charlese Whitmana, bylo zjištěno, že jako dítě si nesměl hrát. Odborníci to považují za významný faktor, který pro něj byl faktorem pro spáchané zločiny.

Faktu, že se kreativita obecně vytrácí z našeho života, jsou si vědomi odborníci ze sportovního prostředí i velké korporace. Proto se snaží pro zaměstnance vytvářet podmínky a příležitosti, kde mají prostor ke svobodnému myšlení. Podívat se na určitou věc z jiné perspektivy je jednou z možností.

Novým společenským trendem je, že dospělí jsou závislí na chování a postojích tradičně spojených s mládím jako mechanismem přežití. Tato myšlenka o nutné "nezralosti" umožňuje dospělým snadněji reagovat na změny současných požadavků. Dříve ceněné kvality jako zralost, zkušenosti a moudrost se velice dobře hodily do stálého, pomalu se rozvíjejícího a předvídatelného prostředí. Dnes víme, že otevřený mladistvý způsob myšlení je lepší strategie pro zvládnutí pozice v rychle se měnícím světě. A toto myšlení našim dětem musíme umožnit už proto, že vstupují do světa, kde budou, po dosažení své plnoletosti, zastávat profese, které dnes ještě neexistují. Nemůžeme je tedy dopředu na některá povolání připravovat, ale můžeme u nich pomáhat vytvářet schopnosti, které jim pomohou se uplatnit.

V tomto ohledu má sport či hudba určitou výhodu ve své předvídatelnosti, protože můžeme s vysokou mírou pravděpodobnosti předvídat, že fotbal, basketbal, lední hokej, tenis nebo golf budou i za dvacet roků podobnými sporty. Stejně tak hra na kytaru nebo na klavír. Naopak v technických oborech bude skoro vše jinak než dnes. V ostatním světě je míra předvídatelných nejistot mimořádně vysoká.

Podle Jennifer Viegas bude v budoucí ekonomice vyžadována citlivá dětská vnímavost detailu a kognitivní flexibilita. Jinak řečeno, mladistvost, kreativita a hravost budou vyhledávanými veličinami u úspěšných lidí a umožní jim také mít vysoké příjmy.

Robotizace v tréninkovém procesu

Akceptování bezduchého mnohonásobného opakování může vést k pocitu, že trénink vypadá dobře, všichni něco dělají, jsou krásně srovnaní a umí například přihrát bekhendem nebo trčením od pasu. Taková cvičení (drily) už ale neřeší, že ve hře je přítomen soupeř, který vyvíjí nějakou aktivitu, že se přihrávající a často i chytající hráči pohybují, že hraje roli celkové načasování přihrávky i rozmístění všech hráčů na hřišti spolu s jejich pohybem. Tímto tréninkem se děti často učí i to, co nechceme, nebo špatné návyky, co se pak těžko odstraňují. Taková robotizace zabíjí kreativitu, protože hráč přestává přemýšlet o hře a možnostech, které se mu nabízí, soustřeďuje se pouze na dovednost a nehledá nejlepší řešení. Robotizace a dril vede k určitému ohraničení mysli, ve kterém kvantita (počet opakování) poráží kvalitu (excelenci) a rozhodovací procesy.

Současně musíme upozornit na fakt, že jen vysoké množství opakování vytváří myelin v mozku dítěte. Jakmile tenisté objevili způsob dlouhodobého drilování jednotlivých úderů jejich úroveň doslova revolučním způsobem vzrostla. Nemůžeme tedy tvrdit, že soustředění se na jednotlivou dovednost je špatně.

Zkuste si to sami. Vyzkoušejte si sami na sobě tenisový trénink, kdy budete volně hrát údery bez přesného plánu. Budete sice kreativní, ale v jednotlivých úderech se během tréninku prakticky nezlepšíte. Příště si zkuste něco jiného - celou hodinu provádějte jen a pouze forhend křížem kurtu s kvalitním protějškem. Už za čtvrt hodiny pocítíte velkou změnu. Zvýšíte jistotu svých úderů, začnete přidávat na razanci a také rozptyl míčků dopadajících do soupeřova pole se s každými pěti minutami bude zmenšovat až do okamžiku, kdy vyčerpáte svoji energii a únava přinese ztrátu kvality. Velice rychle pocítíte vysoký nárůst kvality prováděné činnosti díky tomu, že jste odseparovali vše ostatní a soustředili se na jeden prvek.

Nic není černobílé

Bylo by tedy chybou nevyužít zdokonalovacích tenisových cvičení s využitím drilu, protože s jejich pomocí se zvedne kvalita hráče, v turnaji může postupovat až do závěrečných kol a v kvalitních zápasech potom může rozvíjet svoji kreativitu. Když na turnaji vypadnete v prvním kole, cit pro hru nerozvinete, protože navodit stejnou atmosféru na tréninku včetně stresu a emocí jako to probíhá při ostrém zápase dost dobře nejde.
Podobně jsme postupovali i v hokeji, kdy dítě profituje na tom, když pravidelně zdokonaluje dovednosti (střelba na branku, míchání s kuličkou, technika bruslení...). Vyšší úroveň získaných dovedností umožňuje provádět vlastní herní činnosti s větší lehkostí a v maximální rychlosti, takže i kreativita je rozvíjena v ideálním prostředí a s potřebným technickým vybavením.

Vycházejme tedy z ponaučení, že vnímáme dril jako nedostatečný pro tvorbu kreativity, současně také volná hra není dostatečná pro vybudování té nejvyšší dosažitelné úrovně dovedností. Musíme tedy jednotlivé druhy tréninku velice citlivě mixovat tak, abychom dosáhli maximálního efektu prováděné tréninkové a zápasové praxe. Do tohoto procesu ještě náleží rozvoj vysoké úrovně fyzické kondice budované prakticky od narození dítěte.

Pokud se nám harmonizace těchto důležitých činností bude dařit a bude prováděna v dostatečné kvantitě, existuje reálná šance uplatnit se na budoucím trhu práce ve sportu i v jakýchkoliv jiných oborech.

Vzdělávací systém a kreativita

Nenechávejme však vše pouze na práci klubů a kroužků. Mají omezené možnosti plynoucí z vynuceného neindividuálního přístupu a potřeby věnovat se skupině. Naše děti tak připraví spíše na minulost než na budoucnost.

Připomeňme si, proč je myšlenka Kamevédy ohledně nezastupitelnosti role rodičů ve výchově tak důležitá a proč je nutné, aby se rodiče od počátku ve výchově tak významně angažovali v rozvíjení svých potomků:

Velmi často se stává, že ve školkách, ve škole i v jednotlivých kroužcích zachází trenéři a pedagogové s dětmi tak, jako by to byly formičky na těsto nebo kšiltovky s nápisem "Jedna velikost pro všechny". Je to stejné, jako by lékař předepisoval stejnou léčbu všem pacientům. Výsledky takového počínání by byly tragické, ale jako takový můžeme označit i vývoj českého sportu v posledním čtvrtstoletí, kdy jsme chvíli mohli žít z minulosti, ale teď už se plně projevuje to, jak moc nám ve výchově talentu svět utekl.

Jeden trenér stojí před dvaceti dětmi, každé z nich má jiné silné stránky, jiné potřeby, jiný talent, jiné sny, jinou motivaci k tomu, jak moc intenzivně si chce na tréninku počínat. A my je všechny vedeme stejným způsobem.
Trenéři mládeže a učitelé jsou velice důležitými osobami. V životě dítěte po rodičích těmi nejdůležitějšími. Někdy jsou však tak mizerně ohodnoceni, že nemají motivaci na sobě pracovat a zlepšovat se, tedy nemají kontinuálně ani co dětem předávat. Učitelé a trenéři by měli vydělávat mnohem víc, než se dnes děje. Proč?
Vynikající chirurg může udělat operaci srdce a zachránit tak život dítěte. Ano. A proto je dobře zaplacený. Ale i vynikající trenér nebo učitel může hodně dokázat. Může získat srdce tohoto dítěte a umožnit mu dosáhnout na své sny, umožnit dítěti prožít svůj sen.

Učitelé a trenéři jsou neustále kritizováni, ale i oni žijí v nějakém systému, kterému je obtížné nebo i nemožné se postavit. Mnozí nemají na výběr a jsou frustrovaní z toho, že je práce nenaplňuje. Systém vzdělávání na našich vysokých školách nvšak ereaguje na požadavky praxe. Stav nadřazenosti učitelů převládá nad partnerstvím se studenty a odrazuje i ty pro studium zapálené. Kriteriem úspěchu je počet získaných grantů a nikoliv počet nových zapálených trenérů nebo učitelů tělesné výchovy. Pokud bude naše školství stále pokračovat v tomto duchu, následky pro náš sport budou fatální.

Porážka fotbalistů od Faérských ostrovů, nepostup volejbalistů přes Finsko na MS, opakované vyřazení hokejistů ve čtvrtfinále MS, čekání basketbalistů, zda před každým šampionátem bude v sestavě Satoranský s Veselým, nás přestanou překvapovat a začneme je vnímat jako samozřejmost. Vytratí se i ty zbytky důvěry v současný systém vzdělávání trenérů.

Kamevéda a kreativita

Učitelé a trenéři jsou v životě našich dětí veledůležití. Přesto těmi nejdůležitějšími pedagogy v životě dítěte jsou ti vůbec první, se kterým se setkává. Otec a matka.

Co by mělo být naším cílem?

Oslovme každé srdce - rodiče, učitele, trenéry. Jistě, matematika, čeština nebo fyzika jsou důležité předměty, ale ne více než tělocvik, umění nebo tanec. Dejme každému talentu nějakou šanci. Protože zatímco děti a studenti jsou asi jen 20% naší populace, jsou s jistotou 100% naší budoucnosti ve všech oborech.

Jako rodiče můžeme zažehnout způsob kreativního myšlení ve svém dítěti velice záhy v útlém dětství a vybavit ho tak doslova strategickou dovedností pro život. Buďme těmi, kdo předvedou a také umožní expanzi dětské kreativity, abychom nastavili prostředí v rodině pro variabilní a tvůrčí způsoby myšlení. Někdo přijde do lesa a nic mu to neřekne. Kreativní otec nebo matka ale dokáže vytvořit překážkovou dráhu pro kolo mezi kameny a kořeny stromů, iniciovat výstavbu přístřešku pod skálou nebo vybudování přehrady na potoce. Střídejme naše inspirační vstupy s momenty, kdy dítěti poskytneme vlastní území a necháme ho neomezeně tvořit. Dejme mu k dispozici truhlík na balkóně nebo kousek zahrady jen do jeho vlastního užívání. Darujme mu koutek, kde bude mít svoje náčiní a kde bude mít vše potřebné pro tvorbu všeho druhu. Vyčleňme mu volné prostředky pro nákup náčiní a materiálu, ze kterého se pokusí něco smysluplného vytvořit. Podněcujme různé druhy sběratelské vášně, protože to vše je živnou půdou pro rozvoj dětí, které se v budoucím světě neztratí.

Zdroje:

https://greatergood.berkeley.edu/article/item/7_ways_to_foster_creativity_in_your_kids
http://www.mamnapad.cz/jak-vychovat-vase-dite-aby-melo-kreativni-napady/
https://www.promaminky.cz/clanky/motoricke-dovednosti-a-jejich-rozvoj-s-vekem-107/skolaci-a-jejich-kreativni-rozvoj-243
Michal Ježdík, Kdo nebo co zabíjí kreativitu? Sport Coach 20.6.2017, s. 36 - 37
Dr. Luděk Bukač, red. Pavel Bartošek, Trénujeme hokejové stroje bez duše, LN 8.6.2017, s. 4
Zdena Bočarová, Revoluce dovedností aneb učme se učenlivosti, Kariéra & vzdělávání - Economia, 14.6.2017, s. 1-5