Nejdůležitější učitel v životě dítěte? Rodič.

V rámci naší „Univerzity rodičovství Kamevéda" vítáme vstupující studenty, tedy rodiče* (většinou otce a matky), větou, která pasuje rodiče do pozice, kam v současném světě rozhodně náleží:

"Jste nejdůležitější pedagog v životě svého dítěte."

Proč to tak Kamevéda vidí? Nejprve si uveďme několik velmi důležitých informací, které nám pomohou vymezit prostor, kde můžeme působit, stejně jako cíl, který si můžeme stanovit.

Naše děti jsou v okamžiku narození vybaveny potenciálem, který je může přivést až na práh geniality v nějakém oboru, ke šťastnému životu, velké kariéře a nespornému životnímu úspěchu. Patří totiž k nejchytřejší generaci lidí, která kdy na této planetě existovala. Vědci zabývající se potenciálem člověka, mechanismem jeho učení a měřením jeho inteligence došli k závěru, že dnešní malé děti jsou o čtyřicet procent chytřejší, než byl průměrný mladý člověk v roce 1950. Od tohoto letopočtu rostly hodnoty IQ každé desetiletí o tři body a od přelomu milénia se toto tempo ještě zvýšilo. Rozvoj informačních technologií způsobil vedle celé řady problémů doslova exponenciální explozi lidské inteligence. Je to dáno tím, že každý den dnes zpracováváme pětkrát více informací než lidé v roce 1986.
Tento nárůst inteligence nebyl způsoben modernizací metod učení důležitých schopností a dovedností. Výuka ve standardních předškolních a školních zařízeních v zemích střední Evropy naopak současný trend brzdí a hrubě pokulhává za překotným rozvojem moderních technologií. Převažující část pedagogů, a už vůbec ne rodičů, si ještě stále neuvědomuje obrovskou důležitost rodičovské role a své vzdělanosti v tomto novém oboru, která by dokázala přispět k revoluci v zažitých výchovných stereotypech v rodinách. Jsou proto podobnou brzdou možného rozvoje svých dětí jako existující veřejný vzdělávací systém. Představme si, k jakému zvýšení potenciálu dítěte a růstu jeho IQ by mohlo dojít, kdybychom místo pasivního čekání na to, až se jeho schopnosti samovolně rozvinou jako lístky na jaře, sami rozvoj intelektu soustředěně a systematicky podporovali tak, jak to dnes činí první stovky rodin v rámci Kamevédy.
Vědci předpovídají, že lídři a géniové 21. století budou muset mít schopnosti mnohostranně nadaných odborníků, aby byli schopni spřádat myšlenky a řešit problémy novými originálními způsoby. Budou muset čerpat ze svých znalostí, být schopni využívat četných zdrojů, důmyslně je kombinovat a inovativním způsobem je v nejrůznějším prostředí použít.
V roce 2030 bude většina lidí zaměstnána v oborech, které dnes ještě neexistují. Můžeme si tedy sami odpovědět na otázku, jak svízelnou situaci budou mít naše děti, pokud si na ně nenajdeme čas a necháme je na pospas současnému školství, pokud se budou chtít v budoucnu uplatnit. Odhaduje se, že před padesáti roky znal absolvent střední školy asi 70 procent vědomostí, které pak použil ve své profesi. Na rozdíl od něj znají dnešní absolventi je dvě procenta z toho, co po nich bude žádáno v roce 2030.
Děti tráví ve škole podle věku 10 až 15 procent svého času, kolem 33 procent času prospí. Zbytek, tedy asi 52 procent svého času jsou doma, vzhůru, jen tak dovádějí, hrají si, sledují displeje a zjišťují, co vlastně život obnáší. To, co děti dělají v tuto dobu, má největší vliv na jejich rozvoj. Lidé, kteří mohou nejvíc rozvinout jejich schopnosti a celkový intelekt, jsou ti, kteří si s nimi hrají, tráví s nimi aktivně nejvíc času a nejvíce je milují. To jsou právě rodiče. Je třeba si uvědomit jeden zásadní fakt. Učení vašich dětí probíhá dnes, a bude probíhat i v budoucnu, převážně mimo školu. Abychom dokázali děti připravit na úspěch v dnešní době i v budoucnu, musíme jim pomáhat v nalezení schopnosti učit se, mít o učení zájem a budovat různorodé kreativní schopnosti. Právě kreativita podpořená vysokou mírou dovedností jim v budoucnu umožní řešit problémy, o nichž jsme ještě vůbec neuvažovali, natož abychom se s nimi v reálu setkávali.
Je velice pravděpodobné, že lídři a géniové zítřka budou využívat spíše moudrost než informace, novým způsobem ji budou muset využívat, kombinovat a přeorganizovávat a výsledky pak použít k řešení úkolů.
Naopak, oblasti jako sport či umění budou těchto překotných změn z velké části ušetřeny, protože tradice, historické ukazatele, pravidla kolektivních her a možnosti srovnávat či překonávat rekordy dodávají těmto oborům na atraktivitě. Jedná se tedy o obory, které se co do svého obsahu budou měnit nejpomaleji. Jedná se tedy o oblast i dnes předvídatelnou na desítky let dopředu, což je z hlediska volby strategie a metodiky výchovy v rodinách výhodou. Rozvoj bude probíhat převážně v oblasti technického vybavení, kontroly dodržování pravidel, ale především v přípravě a výchově nových sportovních hvězd, kde jsou největší rezervy. Zde se rovněž otevírají obrovské a dosud nevyužité možnosti v podmínkách, které rodiče mohou vytvořit svým dětem v rodinách, obzvlášť v první fázi jejich života.

Pokud ...

Tolik k několika málo vstupním informacím, jejichž smyslem bylo nasměrovat naše myšlení o něco blíž k modernímu rodičovství. Děti se rodí jako zvídaví a hraví tvorečkové. Jsou hnáni dopředu silnou touhou vše prozkoumat a třeba i obrátit dům vzhůru nohama. Sní dětské sny o nejdivočejších dobrodružstvích a velice silně v těchto super akčních hrách své role prožívají, spojují různé věci dohromady, čímž mnohdy dospělé překvapí, zaskočí nebo rozesmějí. V tomto procesu extrémně rychle narůstá jejich potenciál a inteligence, pokud ...?
Pokud pro to vše naleznou vhodné prostředí, pochopení a podporu. V tom nejlepším případě najdou ve svých rodičích vstřícné partnery pro své hry, protože oni díky svým znalostem a možnostem mohou mnohonásobně rozšířit prostor pro rozvoj, hry a učení. V předškolním věku se děti řadí do kvalitativních kategorií v závislosti na přístupu rodičů.

Motivace a zvídavost s věkem klesá

Většina rodičů považuje předškolní věk svých dětí za období, kdy je jejich ratolesti svou aktivitou vyčerpávají a snaží se tomuto vysávání své energie zabránit. Zřejmě netuší, že tím páchají zásadní chybu, své děti v rozvoji omezují, svěřují je do péče jiným lidem, omezují svůj čas aktivně trávený se svými potomky. To jejich vývoj zpomaluje, místy až degraduje.

Naproti tomu děti, které mají štěstí na velice obětavé a milující rodiče, kteří do nich vědomě investují obrovskou porci energie a času, kumulují svůj potenciál, IQ a dovednosti, jako by se zběsile řítily po horské dráze. Sklony ke zvídavosti se nejvíc projevují před tím, než děti vstoupí do školy. Studie provedené na různých vzorcích dětské populace v USA dokazují, že čtyřleté děti pokládají otázku "proč" průměrně každé dvě minuty, ale po vstupu do školy omezí tyto otázky na dvě až tři v průběhu jedné hodiny. Pokud bychom se přenesli v čase až na střední školu, zjistili bychom, že se tam teenageři znuděně hrbí v lavicích a po většinu času jsou naprosto apatičtí. Nesnaží se cokoliv zkusit, protože co kdyby se to nepovedlo a kamarádi by se jim vysmáli. Studenti s vysokým IQ své schopnosti často před spolužáky tají, protože nechtějí přijít o kamarády ani provokovat závist okolí.
Pokles motivace objevovat nové věci a realizovat originální nápady kulminuje zhruba na přelomu prvního a druhého stupně základní školy. Je zarážející, že v České republice a na Slovensku můžeme ztrátu kreativity pozorovat nejen ve veřejném školství, ale také při výuce nejpopulárnějších kolektivních sportů – např. fotbalu a ledního hokeje.

Hanz van Wassem, Fotbalový skaut Ajaxu Amsterodam, poznamenal na adresu našich dětských sportovců toto:
"Když tady u vás pozoruju nejmenší fotbalisty, tak na některých vidím obrovské nadšení a herní kreativitu, tedy to nejhodnotnější, co hledáme. Když se ale podívám na starší žáky, je to prázdné, je to pryč. Váš výchovný systém v dětech zabíjí to nejcennější, kreativní herní projev."
To je velice podobné hodnocení jako v případě našeho školství.

Pro rodiče z toho plyne srozumitelné poučení. Pokud nechtějí, aby se také jejich děti staly obětí současných výchovných systémů těžce klopýtajících a funících za překotným technologickým rozvojem posledních dekád, nemohou jejich osudy ponechat pouze na učitelích a trenérech, ale musí sami v jejich výchově sehrát hlavní, zásadní a naprosto vůdčí roli.

Zvládnu být svému dítěti tím nejlepším učitelem?

Pokud vás leká představa stát se tím nejdůležitějším učitelem v životě svého dítěte, nedělejte si starosti. Stačí, když budete mít jako rodič jasné záměry, které umožní provádět výchovu způsobem, jakým to dnes dělá jen málo lidí. Nebojte se, neznamená to nevyhnutelně, že to bude jen tvrdá práce. Naopak, může to být neuvěřitelně zajímavá a dobrodružná jízda, která bude bavit vás úplně stejně jako vaše dítě. Jen je třeba vytvořit si rámcový plán a toho se držet. Naplánujte si, jak ho postupně budete vystavovat zážitkům, příběhům, objevitelským cestám, nápadům, dovednostem a různým dalším situacím, které mu pomohou objevit jeho vnitřního originálního génia.
Naše univerzita rodičovství vám neposkytne odpovědi na úplně všechny otázky, které byste potřebovali vědět. Nedá vám přesný návod krok po kroku, co dělat. Ale to ani nepotřebujete. Hlavní je správně pochopit princip a podstatu multirozvojové výchovy, o kterou se zde hraje, a pak už jen najít odvahu začít a nechat se vést přirozeným géniem svého dítěte.

Pokud zobecníme metody výchovy Kamevédy, jedná se o vytvoření bezpečného prostředí a navození situací, které nám umožní hry, rozvoj základních a posléze i specifických dovedností a onu neustále zdůrazňovanou kreativitu "ducha i těla". O schopnosti kreativního řešení nejrůznějších situací a kreativitě obecně se toho všude hodně píše, ale už podstatně hůř se tato věc pedagogicky uchopuje a aplikuje.

Ukažme si tedy jednu z tisíce možných tváří dětské bystrosti a schopnosti pružně řešit uměle navozené problémy s pomocí zárodků kreativního myšlení, které můžeme vhodnými cvičeními dále rozvíjet. Vytvoříme si vlastní příběh, modelovou situaci, a vždy v klíčový moment vyzveme dítě, aby se pokusilo najít nějaké dobré řešení. Tím se dítě učí, obohacuje, velice brzy začíná chápat, v čem je vtip a jak mu může schopnost bleskového nalezení klíče k zápletce. V budoucnu mu to usnadní budování jeho pozice v prostředí, ve kterém se chce realizovat.

Modelový příklad

Představme si tuto zajímavou situaci. Do jednoho londýnského obchodu vstoupí muž, zamíří do oddělené zeleniny s tím, že chce koupit pouze půlku hlávky salátu. Chlapec, který je na brigádě a má toto oddělení na starost, mu řekne, že prodávají pouze celé hlávky. Muž ale trvá na tom, aby se na to šel zeptat vedoucího. Chlapec tedy jde do kanceláře a zavolá na vedoucího:
"Jeden starý otrapa chce koupit půlku salátu."
Když větu dokončil, otočil se a zjistil, že ten muž stojí přímo za ním a všechno slyšel...
A teď můžeme vyprávění přerušit a obrátit se na dítě:
"To je nepříjemná situace, že? Myslíš, že je možné ji ještě nějak zachránit?"
Můžeme nechat dítě chvíli přemýšlet a hledat různé návrhy a možnosti řešení. Možná nebude schopno bezprostředně reagovat, možná ze sebe naopak bude chrlit nejbláznivější a nejbizardnější nápady. Určitě se mu za jeho myšlenky neposmívejme. Naopak, oceňme jakoukoliv, byť sebe nereálnější myšlenku. Nakonec můžeme prozradit, jak onen chlapec v příběhu skutečně zareagoval, a pokračujeme.
Chlapec bleskově dodal: "A tento džentlmen byl tak laskavý, že nabídl, že koupí tu druhou půlku."
Vedoucí to schválil a muž spokojeně odešel. Pobaveně se podíval na chlapce a pravil:
"Zaujalo mě, jak ses z té situace dostal. Chceme tady mít lidi, kteří umějí pohotově reagovat. Odkud jsi, chlapče?
"Z Nového Zélandu, pane," odpověděl chlapec.
"Proč jsi odjel z Nového Zélandu?" zeptal se vedoucí.
Chlapec odpověděl: "Tam jsou akorát prostitutky a hráči rugby, pane."
"Skutečně?" odpověděl vedoucí. "Moje manželka je z Nového Zélandu!"
A v tomto okamžiku můžeme opět dát prostor pro návrhy řešení s tím, že na závěr necháme opět pokračovat onen příběh.
Chlapec okamžitě odvětil: "Opravdu? A za koho hraje?"
Tohle nepochybně krásná ukázka rychlého a kreativního myšlení. Můžeme si vymyslet další pokračování, různé situace a dát možnost reakce dítěti. Určitě při tom dost věcí pochopí, na příkladech se mnohému přiučí a kromě toho snad také objeví, že se nemusí vždy vyjadřovat tak, jak to předvedl onen chlapec. Protože stejně tak, jak je užitečné rychle vybruslit ze šlamastiky, je možná ještě užitečnější naučit se chovat tak, aby se do podobných situací člověk vůbec nedostal. V každém případě takové hry zvyšují i sociální inteligenci, jejíž vysoká úroveň je nutným předpokladem úspěšné kariéry. Člověk, který dnes neumí lehce navazovat vztahy v nových prostředích, je v oblasti svého kariérního růstu značně limitovaný.

* Kdo je z hlediska Kamevédy rodič? Obecně užíváme pojem rodič, ale není tím striktně a výlučně myšlen pouze otec nebo matka. Za rodiče je v tomto přeneseném významu považován každý dospělý člověk, který dlouhodobě odpovídá za dítě, pečuje o něj, učí ho dovednostem a vychovává ho tak, aby obstálo v životě. Tedy také prarodiče, teta, strýc nebo jiný stanovený pečovatel.

Článek z 9. srpna 2017