Výuka jízdy na kole

Zvládnutí základů jízdy na kole považujeme za důležitý úspěch v oblasti komplexní pohybové výchovy. Jde o výzvu srovnatelnou s prvním lezením po čtyřech nebo s prvními krůčky. Jakmile se dítě umí rozjet, bezpečně zastavit, vyjet menší kopec a zvládá jízdu v terénu, možnosti jeho rozvoje, výletů do přírody a dalšího pohybu dál od domova se tím významně rozšíří. S pomocí kola můžeme lépe rozvíjet fyzickou kondici, balanční schopnosti, sílu dolních končetin, rukou a břišního středu. Budujeme vytrvalost, zvyšuje se délka pobytu na čerstvém vzduchu a na blahodárném sluníčku.

Zjara během sjezdů z kopce dochází k ochlazení a tím i k budování otužilosti bezpečným způsobem, protože zakrátko zase musíme šlapat po rovině nebo do kopce a dítě se s vynakládáním úsilí zahřeje.

Za sebe preferuji hodně kilometrů na kole a až potom přistoupit k základům jízdy na kolečkových bruslích, na normálních bruslích, na lyžích nebo snowboardu...
Jde to samozřejmě i obráceně, děti vyrůstající v Alpách začínají určitě dříve na sněhu, ale v našich podmínkách se kolo nabízí jako výhodný mezistupeň dalšího sportovně technického rozvoje dítěte. Získaná síla, balance a orientace usnadní zvládání dalších sportů a technických dovedností. Proto je vhodné, abychom s výukou jízdy na kole započali pokud možno co nejdříve.

Můžeme vycházet z platnosti rovnice, že čím dříve se pokoušíme kolo zvládnout, tím náročnější a namáhavější to pro nás - rodiče, je. Ale naše námaha i úsilí dítěte se vyplatí, protože značně navýšíme jeho pohybový potenciál a urychlíme celkový rozvoj.

Monika Hofman v dalším textu popisuje praktický postup výuky jízdy na kole, který před nedávnem absolvovala se svým synem. Hodnotu článku spatřuji v jeho aktuálnosti v současných podmínkách i v tom, že při výuce byly využity technické prostředky, které jsou dnes už běžně dostupné. Ještě před dvaceti roky jsme tyto možnosti neměli, takže pro nás byla tato vývojová etapa mnohem náročnější. Z odstrkovadla nebo koloběžky se přecházelo rovnou na kolo. Museli jsme za dítkem naběhat mnohem více kilometrů nahnutí nad kolem, což je nesmírně namáhavé a hrozně u toho bolí záda.

Při učení je důležité, aby dítě neutrpělo úraz. Může mít přilbu a mnoho chráničů, ale nejméně příjemné jsou nárazy do obličeje, na nos, bradu a zuby, kterým ani přilba nezabrání.

Doporučuji praktikovat učení tak, abychom se pohybovali v takové vzdálenosti, která umožní dítě při kolizi zachytit rukama dřív, než se uhodí. Je to nejnáročnější varianta z pohledu rodiče, pro dítě nejlepší. Pokud ho necháme volně jezdit a pouze ho vždy ošetříme po pádu na zem, dítě zažívá nepříjemné chvíle a může ho to od dalšího učení odradit. Jakmile si osvojí základy této nové dovednosti a trošičku se zorientuje, máme vyhráno. Pak už je jen důležité, abychom mu umožnili několikrát denně si naučené dovedností zafixovat a postupně se posouvat dál. Jakmile se dítě na kolo dostane jednou za týden, učí se pomalu, celý proces se komplikuje a prodlužuje. Myelinizace jeho mozku v takovém případě neprobíhá ideálně.

Osobně jsem při jízdě na kole preferoval minimum ochranných pomůcek, pouze cyklistické rukavice a přilbu, protože nejlepší ochranou je vždy dokonalé zvládnutí určité dovednosti. Jakmile se dítě s kolem sžije a zvládá jízdu, pokouší se o další a další náročné prvky, ale při běžné jízdě při dostatečné praxi prakticky nepadá. Proto je zbytečné škrtit mu ruce a nohy různými chrániči, které obtěžují, snižují komfort a brání v dosažení radosti a požitku z jízdy. Možná se to zdá jako nepodstatné, ale s pocitem dítěte musíme v Kamevédě velice citlivě pracovat, je to pro budoucnost naší vzájemné součinnosti stěžejní komodita. Pokud ho utaháme bezpočtem bezpečnostních opatření a přinutíme ho jezdit doslova ve skafandru, žádnou radost mu to nepřinese. Ale toto si musí na své vlastní riziko zvážit každý rodič sám.

Ještě bych chtěl zdůraznit, že naučit dítě jezdit na kole v útlém věku můžeme považovat za velký úspěch, který bychom měli náležitě ocenit. Například uspořádáním malé oslavy a předání dárku, aby dítě chápalo, že vynaložit úsilí a najít cesty, jak něco náročného zvládnout, se v životě vyplácí. Lze s tím pak při výchově dál pracovat a motivovat dítě k úsilí a k úspěchům. Odměna za snahu, úsilí, za vlastní úspěch dosažený v potu tváře, je skvělou metodou podpory dítěte k aktivitě vynakládané žádoucím směrem.

Věk dítěte

Obecně můžeme vycházet z názoru, že s výukou jízdy na kole lze začít někdy kolem druhých narozenin. Nezáleží tolik na kalendářním věku, větší roli sehrává prostředí v rodině a kvalita předchozího rozvoje dítěte. To, jak jsme se mu věnovali a co vše už předtím dokázalo zvládnout. Podle našich poznatků zvládaly nejšikovnější děti kolo nejdříve v rozmezí dva roky a dva měsíce, až dva roky a čtyři měsíce. V každém případě můžeme vycházet z konstatování, že pokud si tuto dovednost osvojí před svými třetími narozeninami, je opravdu šikovné, vede si velmi dobře a my jsme svoji trenérskou roli zvládli na jedničku.
Přeji hodně trpělivosti při výuce jízdy na kole.

Monika Hofman: praktické poznatky z výuky jízdy na kole

Začíná být konečně vhodné počasí na kola, odrážedla a další aktivity s dětmi.

Protože Vás zajímaly tipy, jak děti co nejrychleji a nejefektivněji naučit jezdit na kole, zkusíme Vám to sepsat a doplnit i našimi zkušenostmi z praxe - co nám i nejbližšímu okolí nejvíce vyhovovalo a fungovalo. Kapitolu o jízdě na kole si můžete také přečíst v knize Strategie úspěšné výchovy.

„Proces" učení na kole je maraton, ne sprint, a pro samotnou jízdu je prakticky nejzásadnější pravidelný trénink. ⏱ Jsou určité milníky, kterými by si dítě mělo projít, než se k vysněnému cíli dopracuje. V dnešní době, díky informačním technologiím, známe i jiná řešení než za našich dětských let, kdy prakticky jedinou variantou bylo dát dítěti kolečka a nechat ho jezdit s nimi a poté je odebrat. Asi každý z nás, rodičů, se tak učil jezdit.

A jaký je tedy „optimální" postup? 

• Krok 1 motorka, odrážedlo – se třemi koly
• Krok 2 balanční odrážedlo
• Krok 3 tříkolka se šlapkami nebo motokára se šlapkami
• Krok 4 kolo

Krok 1 MOTORKA, ODRÁŽEDLO

Na trhu je dnes veliký výběr. Čím bychom začali je výška dítěte. Některé „motorky" jsou totiž vyšší a menší děti tím pádem na nich automaticky musí začít jezdit později a jde jim to hůře.

Pokud je dítko menší, sáhli bychom po klasické plastové motorce (dělá se ve 2 velikostech, např. Yupee odrážedlo). Na ní se klidně může již cca od roku odstrkovat, než si to osahá a přijde na princip odrážení. Až dítě povyroste, můžete koupit její vyšší „sestru". Z okolí vím, že jsou tyhle motorky oblíbené a děti na nich opravdu rády jezdí.
Na trhu jsou také další odrážedla, která jsou ideální právě pro vyšší nebo starší děti. Jsou polohovatelná, tudíž rostou s dětmi a zároveň se dá i kolečko oddělat a je z nich poté balanční odrážedlo (např. Funny wheels)

Nejzásadnější pro jízdu na kole je KROK 2 – BALANČNÍ ODRÁŽEDLO

Je dalším a velice důležitým bodem na naší stupnici. Již se hodně podobá kolu, ale stále ještě je mezikrokem, protože nemá šlapky. Děti na nich skvěle nacvičí právě balanc.

Vybrat správné odrážedlo je oříšek. S brzdou? Bez? Jak vysoké? Jaká kola? Je váha důležitá? Kolik chceme investovat? Na všechny tyto otázky si budete muset odpovědět. Začala bych ale výškou. Je důležité, aby dítě dosáhlo nohama na zem, špičky nestačí. Pokud máte menší nebo mladší dítě, doporučuji Puky. Je to jedno z nejmenších odrážedel, nemá brzdu, ale právě na naučení toho nejdůležitějšího – čímž je balanc – je dostačující. Není příliš do terénu, ale běžné cesty zvládne. My ho měli jako první balanční , našemu divochovi bylo cca 18 měsíců a byl hodně vysoký, takže z plastové motorky odrůstal a už chtěl jezdit rychleji, drandil na ní jako o život. Puky měl do druhých narozenin, kdy dostal FirstBIKE. FirstBiKE zmiňuji proto, že za nás to byla skvělá volba. Má brzdu, což je super k přípravě na standardní kolo. Zvládne bez problému i pump track a je lehoučký. Váha odrážedla by měla být u malých dětí dalším podstatným kritériem. Výběr odrážedla více ale rozebírat nebudu, jelikož 100 lidí, 100 různých názorů a nedá se jednoznačně určit to „nejlepší".

Tak tedy, jak na něj? Nejdříve děti nasednou a prakticky na něm sedí a chodí. Když získají jistotu, začnou se odrážet jako na plastové motorce, ovšem s podstatným rozdílem, je potřeba, aby střídaly nohy. Pokud budou jezdit stejně jako na motorce, budou nestabilní a můžeme je odradit. Jako velice důležitou pouvažujeme MOTIVACI dítěte. Aby jelo, nestálo pořád a nekochalo se okolím. Dobré je vedle něj např. běhat, jezdit na bruslích (pokud jste zdatnější bruslař) nebo např. na longboardu. Cokoliv, na čem dítěti ujedete a ono Vás bude dohánět.

A čeho chceme dosáhnout? Jízdy i zatáčení s NOHAMA NAHOŘE. Spousty NAJETÝCH KILOMETRŮ. Čím víc najezdí, tím bude pro ně tento pohyb přirozenější a na „velkém" kole o něm nebudou muset přemýšlet. Jako další plus zmiňuji zvládnutí brzdy. To trvá, zvlášť mladší děti mají menší ruce a nemusí na brzdu ze začátku dosáhnout. Některá odrážedla ji mají nastavitelnou, tak jako na kole, aby se přizpůsobila jejich malým rukám. Pokud se ji naučí používat již na odrážedle, bude pro ně automatická i na kole.

Lokomoce

Po zvládnutí kroků 1 a 2 se dostáváme ke třetímu kroku. Není kam spěchat, proto opravdu počkejte, až dítě předchozí kroky zvládne bez problémů. Tříkolka/motokára se šlapkami dětem velmi pomůže dostat do podvědomí a zautomatizovat si pohyb jaký dělají při šlapání. Dětem je dobré ukázat, do jaké polohy si šlapky umístit, aby se mohly co nejsnadněji rozjet. Na začátku je popostrčte, než úplný rozjezd zvládnou sami.

A dostáváme se k samotnému NASKOČENÍ NA KOLO. Pokud cítíte, že je dítě připravené, začněte kolo vybírat. Jelikož jsme to řešili nedávno, zkusím Vám napsat kritéria, podle kterých jsme se rozhodovali my. Prvním a prakticky hlavním kritériem byla váha kola. Pro děti je veliký rozdíl naučit se na kole, které váží 6 kg nebo 9 kg. Chcete, aby dítě bylo schopné na kole manévrovat, lehce se rozjet, samo ho zvedlo, vezlo. Malé děti manipulují s kolem neustále, a proto čím lehčí kolo, tím se méně nadřou. Dalším kritériem byla výška dítěte. Není důležitý věk, ale výška celková a výška rozkroku. Každá značka má také jiný rozměr rámu, proto doporučuji detailně porovnat. Ne každá 16", 20" je shodná a dělaná pro stejně vysoké děti. Kolo je vcelku nákladná investice, ale zvlášť u těch nejmenších se vrátí mnohonásobně. V tuto chvíli se láme chleba a rozhodujete o tom, zda si děti v kole najdou zálibu či nikoliv. Na lehkém kole se naučí rychleji a baví je to o hodně víc, než pokud se trápí na těžkém kole, které nemohou ušlapat. To je k výběru asi vše a teď k samotné jízdě.

Může se stát, že to dětem hned nepůjde, začnou se bát, a proto nebudou chtít jízdu opět zkoušet. Nevadí, nevěšte hlavu! Nenuťte je, zájem musí přijít od dětí. I když jste už zoufalí, NEPOUŽÍVEJTE POMOCNÁ KOLEČKA. Pokud je dětem přidáte, vracíte je zase na začátek. Rovnováhu, kterou už zvládaly, opět ztratí. Můžete jim ale pomoct jinak. Buď se ještě na nějakou chvíli vrátí k balančnímu odrážedlu nebo sundejte z kola šlapky a udělejte jim z něj „odrážedlo". Zvyknou si na něj, na posed, výšku, brzdu a až si budou jistější, šlapky zase vrátíte. Dalším úskalím může být rozjezd. Na začátku dětem pomozte, umístěte šlapátko do polohy, kde je pro ně rozjezd nejlehčí a poté je trošku popostrčte. Samozřejmě, nic není hned a je potřeba zkoušet, zkoušet, zkoušet. Pokud se dětem ze začátku nedaří rozjezd ze šlapátek, mohou se zkusit rozjet jako na balančním odrážedle a za jízdy nohy na šlapátka nasadit.

Přejeme hodně štěstí a spoustu příjemně strávených chvil s malým cyklistou.

Článek z 11. května 2021