Rozhodnutí o výběru školky a školy: důležitý krok v dalším směrování dítěte

Blíží se jaro, období zápisů do škol (květen) a školek (duben). Rodiče čeká rozhodnutí o další několikaleté životní etapě jejich dítka.

Nástup do školy je důležitým obdobím. Dítě přechází do jiného režimu, částečně se osamostatňuje, odpoutává od rodičů a zase o něco více začleňuje do společenského života. Získá tímto krokem určitě směrování do budoucna, spolupatřičnost ke skupině lidí, která ho během následujících let v mnohém ovlivní a bude formovat.

Toto období je významné i pro rodiče. I je čeká změna zažitého denního režimu, tedy především toho rodiče, který byl doteď s dítětem doma. A tak stojí za to se před tímto obdobím pozastavit a zamyslet, jakou cestou se vydat a na jaké změny se připravit.

Dnešní doba je pro rozhodování o vzdělávání dětí velmi vstřícná, rodiče mají na výběr různé možnosti:

tradiční státní vzdělávání vázané na místo bydliště. Tento druh škol je nejpřístupnější, ale také je často považovaný za nejméně přínosný pro dítě. Je to především díky velkým počtům žáků na jednoho učitele během hodiny. Učitelům tak většinou nezbude než se vydat po zajetých kolejích hromadného přístupu, který nenechává mnoho prostoru pro individuální rozvoj dětí. Mnohé státní školy a školky však mají nějaké zaměření (sportovní, jazykové, technické), ve kterém se snaží dát dítěti víc než průměr a na modernizaci osnov se neustále pracuje – jen bohužel rychlostí přiměřenou velkému státnímu systému
soukromé a církevní školy – školy, které nezřizuje stát, mají v mnohém vlastní pravidla fungování a osnovy. Mají svou vlastní ideu vzdělávání, blízkou vedení a pedagogům v těchto školách. Ve třídách je na jednoho učitele méně žáků
alternativní školy - jsou to vlastně soukromé školy s daným pedagogickým směrem, který historicky stanovil jejich zakladatel (např. Montessoriovská, Daltonská, Waldorfská nebo Freinetovská škola). Jsou to školy a školky s menšími kolektivy dětí, kde nepřevažuje pevně daná osnova ale rozvoj s ohledem na indivuíduální možností dětí. Některé jsou více zaměřené na intelektuální rozvoj, jiné na rovnoměrný rozvoj znalostí i manuálních zručností a spojení s přírodou (například lesní školky)
vlastní vzdělávání - individuální, většinou domácí vzdělávání, kdy dítě učí sami rodiče nebo soukromý učitel. Individuální vzdělávání je pro rodiče organizačně i obsahově náročnější, dítě však má možnost se rozvíjet v tom, co mu jde a také se dá takováto výuka časově přizpůsobit, například tréninkům. Pravidla a možnosti tohoto vzdělávání jsou dané ministerstvem školství

Při rozhodování o škole však není důležitý jen její druh. Na zvážení jsou také praktické otázky a možnosti rodiny:

vzdálenost od domova – některé druhy škol a školek nejsou v každém městě či obci
finanční možnosti – tato otázka se týká především soukromých a alternativních škol, které bývají zcela nebo částečně hrazené. Také vlastní vzdělávání je finančně náročnější, znamená, že rodič svůj výdělek odloží stranou a bude se věnovat dítěti nebo zaplatí soukromého učitele
připravenost dítěte – např. pokud je dítě už od narození rozvíjeno určitým směrem intenzivněji, bude moct v dané školce/škole navázat na svůj vývoj?

Pokud patříte mezi rodiče, kteří se rozhodli jít cestou Kamevédy, možná pro vás bude zajímavé si přečíst, jak na to šli Hanuliakovi, rodiče malého Miška, kterého z našich stránek už jistě znáte. Nejen výběr školy, ale také plán a harmonogram na školní rok si předem promysleli a naplánovali.

Miško Hanuliak a škola

S manželkou sme sa dlho nevedeli zhodnúť, na akú školu by mal Miško ísť. Ja som skôr preferoval aby ho manželka učila doma, tak ako to robila aj doteraz. Pred nástupom do školy vedel písať aj čítať. Ona s tým ale nesúhlasila, čo som plne chápal. Ďalšou alternatívou bolo, že by sme našli učiteľku a k tomu cca 4 deti a urobili sme si takú malú súkromnú triedu. Aj keď som tomu najprv neveril, podarilo sa nám nájsť šikovnú pani učiteľku, ktorá na skúšku vyučovala Miška cca 2 týždne a celkom dobre to fungovalo. No a keď už sme aj našli priestor na výučbu a mali zorganizovanú aj prvú hodinu s ďalšími deťmi, prišla Korona a všetko sa uzavrelo. Keďže sme to nemohli vyskúšať v kolektíve dlhé mesiace, nakoniec sme od tohto upustili a vybrali Miškovi školu. Chodí do súkromného zariadenia, kde sú v triede iba 3 žiaci a majú obrovskú možnosť efektívne využiť čas každý podľa individuálnych schopností.

Nechceli sme, aby sa od začiatku učil to čo už vie, ako by tomu bolo v štátnom školstve, ale aby napredoval ďalej, lebo inakšie by to bolo len mrhanie časom, ktorý sme doteraz do jeho výučby investovali. Výber školy však stále prehodnocujeme a uvidíme ako to nakoniec dopadne. Každopádne táto téma je tak komplikovaná, že by som ju musel opísať v samostatnom článku.

September je však pre nás najdôležitejšia časť roku, pretože vtedy musíme dobre nastaviť rozvrh a rýchlo sa prihlásiť do tréningových skupín, aby nám to čo najlepšie vyhovovalo. Ak sa to podarí, tak až do leta sa to viac menej nemení.

Myslím, že tento rok nám to celkom vyšlo a tak popri škole sme v týždni:

na ľade minimálne 10 hodín, pričom každý tréning ma iný charakter, od individuálneho s hokejovým alebo krasokorčuliarskym trénerom , cez skupinku 3-5 deti, klubové tréningy s deťmi 2., 3.ročníka a spoločný tréning s otcom na ľade. Striedame 4 hokejové arény, čo spestrí celkovú atmosféru či už iným prostredím, trénermi alebo deťmi...
tenisové tréningy v počte 2 deti a tréner, ktorý má dostatočný časový priestor im odovzdať veľa poznatkov a opravovať chyby
anglický jazyk v škole a súkromne doma s anglickou lektorkou, cca 6-8hodin týždenne

Vyššie uvedený rozvrh je pevný. Mimo toho Miško trávi každý deň v domácej telocvični priemerne hodinu. Chodíme veľmi často do bike parku, kde jazdí intenzívne na dráhe aj 2 hodiny. Spolu chodíme na atletický ovál cca 2x do týždňa. Chodí na gymnastiku, ale tú nemá pevne v rozvrhu. Keď bolo možné chodiť do školskej telocvične, boli sme tam každý týždeň cca 2-3 hodiny.

Pokiaľ to počasie dovoľuje, Miško chodí každý deň do školy na kolobežke, cca 3 km. Na Miška platí, keď sa pomaly oblieka ráno do školy, že ak nebude rýchlo nachystaný, pôjdeme do školy autom. Vtedy začne makať, len aby nešiel autom.

Snažíme sa využívať každú možnosť pohybu. Napr. bývame na 6 poschodí a napriek tomu, že máme výťah, tak ho nepoužívame. A to aj vtedy, keď nesiem veľkú hokejovú tašku alebo nákup. A keďže toto Miško vidí, už ho ani nenapadne, že by mal ísť výťahom a rovno smeruje prirodzene k schodom. Ono sa to nezdá, ale je to cca 100 schodov hore a 100 schodov dole a keď cez deň odídeme a prídeme domov aj 4 krát, tak si dobre zatrénujeme. Ale myslím si, že toto by vôbec nefungovalo, keby sme sa my rodičia vozili výťahom a dieťa posielali peši. Je naozaj veľká pravda, že rodičia by mali ísť príkladom. Potom je všetko oveľa jednoduchšie a zábavnejšie pre dieťa aj pre rodičov.

Michal Hanuliak, jaro 2020

Nábory a kroužky

Spolu s výběrem školy souvisí i výběr budoucích kroužků a mimoškolních aktivit.

Pokud už v této době s dítětem směrujete k nějakému konkrétnímu oboru, stojí za zvážení začlenit také toto do výběru školy a plánovaného harmonogramu. Mnohé školy například spolupracují se sportovními kluby a odbornými organizacemi.

Do některých kroužků se přihlašuje jen během určitých období, proto stojí za to věnovat se tomu s předstihem a nepropásnout přihlášení.

Trochu jinak jsou na tom sportovní kluby a oddíly, které mívají pravidelné nábory během tréninků a individuálně se dá zajít téměř kdykoliv po domluvě. I sportovní náborové aktivity jsou však jsou v předzápisovém období intenzivnější, konají se různé ukázkové akce a dny otevřených dveří, kde rodiče získají spoustu informací a dítě si způsob tréninku vyzkouší hravou formou.

Jedna taková právě nedávno proběhla u libereckých hokejových Tygrů a měla u dětí i rodičů velký úspěch.

Závěrem

Jakkoliv se ohledně vzdělávání dětí rozhodnete, následujte při tom své možnosti, své přesvědčení a také názor svého dítěte, pokud už o to projeví zájem. Zjistěte si o zvažované škole co nejvíce a nebojte se zeptat, pokud vás bude něco zajímat. Ne vždy platí, že druh školy je zárukou (ne)kvalitního vzdělání. I školy jsou především o lidech a jejich přístupu.