Proč je skvělé pořídit dětem zvířátko?

Protože tím většině dětí splníme jejich velké přání a nám rodičům zase domácí mazlíček pomůže s výchovou.

Snad všechny děti touží mít doma nějakého zvířecího mazlíčka. A aniž by si to uvědomovaly, je to výborný nápad - zvířátka jim totiž pomáhají rozvíjet různé schopnosti a vlastnosti.

Které například?

Domácí mazlíček a jeho přínos pro rozvoj dítěte

Když přijde dítě s prosbou o domácí zvířátko, někdy jsou rodiče hned pro - buď sami nějaké měli, nebo si ho přáli. Jindy se zdráhají, nemají zkušenosti nebo se obávají, jak by to stíhali a zvládali. Je to tak v pořádku. Zvířátko není jen radost, ale také starost. Není to věc, kterou můžeme odložit, uklidit do skříně, ale živá bytost, která vyžaduje více či méně pozornosti a péče. Na druhou stranu, přesně tyto "nevýhody" jsou také to, co pomáhá dětem rozvíjet některé jejich důležité schopnosti:

• Zodpovědnost - dítě se učí o mazlíčka starat, pravidelně ho krmit, čistit mu "domeček", chodit na procházky a hlídat jeho další potřeby.
• Ohleduplnost - zvířátka jsou vděčná za každou pozornost, velmi citlivá na ostré hlasité zvuky, na prudké pohyby či necitlivé zacházení. U zvířátek se děti učí ohleduplnosti přirozeně, ze své vlastní zkušenosti, ne díky pokynům nebo poučkám.
• Trpělivost - naučit domácího mazlíčka návykům, získat si jeho důvěru a přimět ho ke spolupráci zabere často velkou dávku času a trpělivosti. Užitečné je to především pro (nej)mladší děti nebo děti, které nemají sourozence vůbec.
• Budování citové složky - každodenní starostlivost o něco nebo někoho většinou znamená, že si k němu časem vytvoříme pouto. Děti mají ke zvířátkům určitý vztah už od narození. Sami je přece nejdříve učíme, jak dělají zvířátka, učíme je poznávat jednotlivé druhy a popisujeme jim vlastní zážitky s nimi. Na totděti můžou navázat a vytvořit si vlastní názory o zvířátkách a také jednu z prvních citových zkušeností s někým "cizím". Spousta dětí, které odmalička vyrůstají s mazlíčkem, si k němu vybudují natolik silné pouto, že jim vydrží až do dospělosti.

Zvířátko jako kamarád a pomocník

Zvířátko však dokáže být také velkým kamarádem a pomoct v těžkých dětských chvílích. Dítě si může zvířátko přitulit, může se mu se vším svěřit, postěžovat si.

Možná vás napadne - vždyť takovýmto kamarádem a útočištěm by měl být pro dítě přece rodič. Ano. Pozorný a trpělivý rodič jistě ve většině situací takovým kamarádem je. S přibývajícími roky se však pomalu vytrácí schopnost vnímat svět dětskýma očima a tak někdy rodič může přehlédnout nebo neodhadnout některé potřeby dítěte.

Také v pozdějším věku, kdy už rodič není tím „celým světem" pro dítě, neví o každém jeho kroku a zážitku, o jeho vztazích s okolím, nemůže mít kontrolu nad všemi událostmi. Především pak v pubertě je mazlíček pro dítě tvorem, kterému se můžou se vším svěřit, který je nijak neodsoudí a který jeho svěřené tajemství vždy stoprocentně zachová.

Pokud dítě tráví spoustu času na sportu, při mikroskopu, za hudebním nástrojem, na cestách nebo se intenzivně věnuje jiné činnosti, na volný čas pro kamarády během dne se někdy nedostane. I v takovýchto chvílích je domácí mazlíček velkým pomocníkem a kamarády dočasně zastoupí.

Rozhodnutí pořídit zvířátko - na co nezapomenout?

Než se pro domácí zvířátko rozhodneme, měli bychom zvážit, jestli se o něj opravdu dokážeme postarat a věnovat mu čas. I když se zvířátko pořídí pro dítě, ze začátku bude potřebné pečovat o něj společně. U menších dětí je potřebné počítat s tím, že hlavní zodpovědnost ponesou rodiče a dítě se postupně bude do péče zapojovat.

Dále bychom měli zvážit výběr zvířátka. Děti sice většinou mají přesnou představu, jaké by to mělo být, ne vždy si však ve svém věku dokážou představit, co za každodenní starostlivost bude potřebovat. Je velký rozdíl např. mezi pejskem a rybičkami – v péči, v nárocích, ve financích, v možnostech odložit je během dovolené nebo během turnajů, zápasů a dalších akcí.

Pokud jsme se tedy rozhodli, že zvířátko chceme a jaké, zjistěme si o něm co nejvíce – z knížek, z internetu, od známých. Zabezpečme mu potřebné zázemí a pak si zvířátko donesme domů.

A co doma?

• nejdříve necháme dítě, aby pozorovalo jak o zvíře pečujeme my dospělí, sem tam ho poprosíme o drobnou pomoc
• postupně se domluvíme na úkolech, podle věku a zkušeností se zvířátky, které si vezme dítě na starosti
• ze začátku důsledně kontrolujme, jestli dítě úkoly splnilo. Pokud dítě z nějakého důvodu úkol splnit nemůže, naučme ho, aby požádalo rodiče nebo sourozence o pomoc, aby zvířátko nezůstalo bez péče