Proč jsou první roky života důležité?

Jezuité neměli možnosti a výsledky bádání z oblasti molekulární biologie o fungování lidského mozku, přesto se díky skvělé intuici, pozorování a zkušenostem z výchovy proslavili pořekadlem, ze kterého po staletí vycházeli:

"Dejte mi dítě, než je mu sedm, a bude mé navždy."

Tvrdí totiž to samé, co dnešní moderní věda. I ona se však stále vyvíjí a proto ke svým myšlenkám z před pár let stále přidává další poznatky.

• Většina mozkové kůry je při narození jako nepopsaná tabule, její povaha je určena dědičností. 
• Co je dobře a správně založeno v malých dětech, také v nich pravděpodobně zůstane. 
• Roky od narození do puberty jsou rozhodujícím obdobím, kdy schopnost učit se je na nejvyšším stupni pohotovosti.
• Růst mozku je spojený s růstem těla. Podpora tělesného vývoje především v období do třetích narozenin podporuje vývoj mozku, tedy intelektu dítěte. 
• Mozek je při narození připravený učit se řeči.
• Člověk si vyvinul velkou schopnost nápodoby a nejmocnějším výukovým nástrojem je příklad rodičů a učitelů.
• Dítě se nejlépe učí z výsledků činů, které samo iniciovalo.
• Všechny druhy her jsou důležité pro rozumový, fantazijní a citový vývoj dítěte a jsou spojovacím prvkem k dalšímu vývojovému posunu.
• Mozku prospívá rozmanitost a stimulace. Jednotvárné prostředí bez impulzů nepodněcuje fantazii, mozek brzy rezignuje.
• Dítě si pamatuje jen ty věci, kterým věnuje intenzivní pozornost. Nic z toho, co pomíjí, zřejmě nezanechává v mozku paměťovou stopu.
• Když dítě nemá dostatek spánku, je na další den unavené. Unavené dítě si nemůže patřičně hrát, objevovat a učit se.

Tyto body už možná znáte z našeho předchozího článku. Jejich autorem je John Brierly. Dnes k nim toho známe zase o něco více, poznatky, souvislosti a umíme přidat také vysvětlení:

Dítě si sebou nese geny od rodičů. Už během těhotenství je však složení bílkovin těchto genů ovlivňováno působením okolím (fyzického i emočního). Je to interakce mezi geny a prostředím, která určuje naše budoucí vlohy, to, jak se navzájem obojí ovlivňuje a jakou skládanku vytvoří. Už v tomto období dítě nabírá svou jedinečnost, osobitost, své první schopnosti a vlastnosti.  

A pak přijde narození - poslední dny těhotenství, porod a první dny života. Toto období je velmi intenzivní. Dítě projde velkou změnou a prožitky z něj v dítěti zůstanou zapsané o mnoho silněji než prožitky ostatních dnů.  

A pak přijdou první roky. Během nich dítě nepoužívá "kritické vědomé myšlení", během nich jakoby spíše "následuje". Mozek dítěte je v tomto období nastavený na fungování při nižší "theta" frekvenci . Dítě je díky němu velmi vnímavé, učenlivé, přirozeně nachází spoustu řešení, jeho intuice je vysoká. O frekvenci theta se mluví jako o frekvenci našeho podvědomí. Co se v této době k dítěti dostane, je tam zapsáno a vydrží i na celý život. 

Všechno, co s dítětem v této době děláme, o čem s ním mluvíme, jak s ním zacházíme, kterým činnostem se věnujeme, se v něm díky "propustnému" způsobu myšlení pevně zachytí. A nejen to. I události a myšlenky, kterým se s dětmi něvěnujeme aktivně,  kterých se dítě účastní jen jakoby mimochodem (rozhovor rodičů ve vedlejší místnosti, roztržka na ulici, placení u pokladny) pojímá dítě se stejnou intenzitou. A bude odsud čerpat pro pozdější řešení svých každodenních situací.

Proto je toto období tak důležité.  

Znamená to tedy, že pokud mělo dítě těžké první roky, nejde s tím už nic dělat?

Po následujících řádcích by se mohlo zdát, že když jako rodiče "promrháme" první roky života dítěte, že když s ním nebudeme dělat všechno "správně", je ztraceno. Není.

Ve stavebnictví se říká, že je mnohem jednodušší postavit nový dům než opravovat starý. Opravovat totiž znamená nejdříve odstranit starý nátěr, někdy i celé zdi, přesunout věci a pak teprve začít s těmi novými. Ale jde to. A tak je to i u nás lidí.

Je velkou výhodou, pokud rodič tuto znalost má a vytvoří pro dítě prostředí, ve kterém si bude moct spokojeně skládat své "životní kostky" pěkně od začátku a naplno. Rozvojem jeho schopností a vlastností, na které má dosah a také později tam, kde přímý vliv nemá, ale může ovlivnit výběr prostředí - například výběr školky nebo školy, kde bude příjemná paní učitelka, k dětem vstřícná, spravedlivá, mnohému je naučí. Nebo budováním kolektivu kolem dítěte. Nebo když bude rodič sám ve svém životě dělat věci, které by později u dítěte rád viděl.

Je mnohem jednodušší dítě učit v jeho prvních letech. Je od přírody připravené nás lehce následovat, je otevtřené, nastavené na přijímání do podvědomí. Pokud nám v této době nepokazí vztah s dítětem přílišný tlak, stres (i okolitý) nebo nedostatek pozornosti, empatie, můžeme toho dítěti opravdu hodně dát. 

Po sedmém roce dítě pomalu začíná měnit své myšlení - mozek začíná používat vyšší frekvence spojené s vědomou částí mozku, vyvozuje příčiny a následky. Neznamená to, že ze dne na den dítě změní. Bude to postupné. S každým dalším přibývajícím rokem se bude dítě více orientovat na nový způsob myšlení a bude navazovat na základové kostky, které si vybudovalo v prvních letech. 

Tak jako se staví zdi na základech, i dítě pokračuje ve svém vývoji dál, na základech z těhotenství a prvních let.

Přebudovat základy je náročnější než je stavět odznova. A je to o to náročnější, pokud už je postaveno více pater (let). Ale je to možné. VŽDY TO JE MOŽNÉ. Jen to bude náročnější. Bude to chtít více energie, více snahy, více opakování, udělat nový zvyk silnějším, než je ten zapsaný z prvních let dětství. 

Těžké dětsví vs. dětství bez Kamevédy

Zdálo by se, že téma těžského dětství do Kamevédy nepatří. Rodiče Kamevédy přece chtějí pro své děti vytvořit bezpečné a láskyplné prostředí, aby se mohly naplno rozvíjet. Ne všechny děti však takovéto rodiče mají. Některé děti vyrůstají bez svých rodičů a blízkých nebo s nimi ale bez jejich zájmu. Z dětství si odnesou mnoho šrámů a negativních návyků, které je pak v životě provází a v mnohém limitují (zdravotně, tělesně i duševně). I z takovýchto dětí však jednou vyrostou dospělí, kteří možná budou mít vlastní děti. A možná to budou chtít udělat jinak než jejich rodiče. A přesto, že neměli možnost v dětství rozvíjet pevné základy, můžou na nich pracovat v dospělosti. KDYKOLIV MŮŽOU ZAČÍT. 

Jak? Nestačí chtít, nestačí přečíst hromadu knih nebo článků, ty totiž čteme jednou. Podvědomí ke svému budování potřebuje OPAKOVÁNÍ. To, co si chceme v sobě upevnit, potřebujeme opakovat každý den. A o to déle, čím později začneme.  

Téma opakování a přebudování základů z dětství vysvětluje například i profesor Bruce Lipton, biolog a epigenetik. Je jedním z odborníků, kterým dnes vděčíme za to, že věda už není tak odtržená, tak laboratorní, ale stále více ladí s reálným a přirozeným životem. Na webových stránkách brucelipton.com se můžeme blíže seznámit s jeho myšlenkami o tom, jak změnit své vhledy z dětství.

Ve videu níže je jeho rozhovor s překladem, ve společnosti slovenské moderátorky Adély Vincze (Banášové). Toto náročné téma oba rozebírají velmi citlivě a přitom s vtipným nadhledem. Na závěr se také dotknou myšlenky, že GENY NEŘÍDÍ A NEURČUJÍ náš život, což by se mohlo zdát na pohled jako nepochopitelné. Na bližší vysvětlení v tomto videu už nebyl daný prostor, najdeme ho však v jiných: geny jsou našim předpokladem, říkají, k čemu máme blízko a naznačují směr, po kterém můžeme jít. Když si ho zvolíme, půjde se nám lehko, protože jsme k tomu vybavení. Nejsou to však geny, které řídí náš život a na které se můžeme "vymlouvat". Geny jsou například jako příbor. Může být různý - lžíce s větší naběračkou nebo s menší, vidlička se třetmi čepelemi nebo čtyřmi, nůž s ostrým hrotem nebo zakulaceným. Příbor samotný nás však nenakrmí - samotný se nepohne. Na nás nebo na našem okolí je, jak jej použijeme, jak s ním naporcujeme jídlo a jak se s ním najíme. 

Tedy i s geny, které se nám nemusí zdát jako "nejlepší" nebo jinak, s "dobrými" geny ale s náročnými dětskými lety (ať už po fyzické nebo duševní stránce), nemusí být všechno ztraceno. 

Nechápejme však těžké dětství jako dětství bez Kamevédy. 

Děti, které vyrostli bez Kamevédy, bez cíleného intenzivního rozvoje, ale v láskyplném a respektujícím prostředí, mají do života dobré základy. I když jejich rodiče neměli informace ze všech oblastí výchovy, už jen tím, že při nich stáli a podporovali je (byť jen v některých směrech), jim poskytli skvělé rozvojové prostředí. Možná ne tak intenzivní, možná ne tak široké,  potřebné principy však dětem vštěpili.  

I když si tyto děti museli na některé věci přijít sami, o něco později, obvykle jim nechybí sebevědomí, rozhodnost a vytrvalost, která je v životě dobře povede. 

Závěrem

Hlavní myšlenkou dnešního článku je vyzvednout a vysvětlit důležitost prvních let života dítěte. Umožňuje nám pochopit, jak a čím nás toto období později ovlivňuje. 

Je opravdu velkou výhodou toto období s dětmi dobře prožít a dát jim skvělou odrazovou plochu do života. Není potřeba však žít s výčitkami, pokud se tak nestalo, protože vždy s tím můžeme ještě něco udělat.