Soustředěnost: dobrý sluha ale zlý pán

Umět se soustředit na činnost a nasměrovat svou pozornost na cíl je důležité prakticky při čemkoliv. Přirozené soustředění je nám dáno už od narození a dítě se díky němu dokáže rozvíjet i bez pomoci druhých. Pokud jsou mu nablízku rodiče (či někdo jiný) a dodávají mu svou aktivní přítomností podněty, učí se dítě intenzivněji.

I soustředění však může někdy vydat nedobrým směrem, může přerůst a pak rozvoj dítěte spíše naopak brzdit a snižovat jeho obvyklé schopnosti. Je to soustředění, které nevychází z dítěte, ale které si dítě přebírá z okolí – od rodičů, od učitelů, z různých zážitků během dne. Jak rozpoznáme, že se dítě nesoustředí přirozeně ale nuceně?

Přirozené soustředění

Děti se od malička dokážou soustředit tak, aby vnímali všechno potřebné kolem své aktivity, ale aby jí přitom nepodlehly a neztratily kontakt s okolním světem (pojem o čase, základní potřeby – hlad, chlad, dění kolem apod.). Někdy se mu říká uvolněné soustředění.

Časem se tato přirozená soustředěnost může změnit na svázanou (uzavřenou) soustředěnost, soustředění s napětím, například vlivem výchovy nebo působením okolí.

Jedním z takových momentů je například škola. Při zápisů se ještě většina dětí vyjadřuje spontánně. Po nástupu však zjistí, že k získání obliby a uznání ve škole se musí naučit nejdřív přemýšlet než něco řeknou. Pokud jsou děti až příliš opravované, směrované bez možnosti vysvětlit své názory, časem si převezmou, že jejich přirozené všestranné myšlení není vítané, ale že je lepší se soustředit na jednotlivé poznávací schopnosti. Takovéto rozdělování však pomalu odděluje jejich rozumové vnímání od intuice, která je právě drží v kontaktu s okolím.

Velkou úlohu v tomto hraje osobnost učitele a jeho přístup k dětem. Všiml si to už Jan Ámos Komenský a snažil se to vysvětlit ve své metodě „škola hrou". Hrou přitom nemyslí, že by každé učivo muselo být schované do nějaké zábavné hry, ale aby při vyučování byla uvolněná atmosféra, na kterou navazuje přirozené (uvolněné) soustředění a vnímání. Hry jsou jen jedním z pomocníků jak takové atmosféry dosáhnout.

Přílišná soustředěnost svazuje dětem ruce i hlavu

Pokud se až příliš soustředíme, např. z obavy že neuspějeme, stahuje se naše energetické pole, zužuje se schopnost našeho vnímání. Jako bychom se uzavírali před okolím. Ze soustředění se stane napětí a mnohokrát pak neumíme odpovědět ani na jindy jednoduchou otázku. U dětí je to vidět už od pohledu – shrbí se, začnou potlačovat dýchání, mrkání a jiné pro ně obvyklé fyziologické funkce. Jen aby jim něco neuteklo nebo aby neudělali chybu.

Pokud se takováto situace objeví občas nebo je dobře vysvětlená, dítě si s ní poradí. Pokud však takovéto soustředění trvá déle nebo se pravidelně opakuje (např. netrpělivý přístup při učení se číst), vytvoří si dítě návyk a může si ho přenést i do jiných aktivit nebo do celého svého chování.

Jak dítě uvolnit z přílišného soustředění?

Nejlepší by samozřejmě bylo, kdyby se děti do stavu staženého soustředění nedostávaly. Svět však přináší různé situace a i s těmito se musíme jak my tak dítě umět vyspořádat. 

Pokud si na dítěti všimneme znaků, které říkají, že je během soustředění v napětí, můžeme mu pomoct se z něj dostat. Ono si tuto situaci zapamatuje, zavnímá, pravděpodobně samo vyhodnotí jako nápomocnou a později se naučí ji takto řešit i bez naší pomoci. 

Každý moment s dítětem je jedinečný i každé dítě je jedinečné. Následující řádku jsou inspirací a doplněním pro vaši obvyklou komunikaci. Sami nejlépe najdete ta správná slova a podněty.

• klidné, pohodové a uvolněné prostředí podporuje přirozené soustředění dětí
• objetí, pohlazení, úsměv
• správné a nesprávné odpovědi – je to vždycky tak jednoznačné? Někdy stačí nechat dítě vysvětlit, proč k určité odpovědi došlo a proč ji tak vidělo. Co když jsou pro nás určité odpovědi jen časem zažité a jiná odpověď by dávala také smysl?
• otázkami – můžu ti pomoct? Je to malý, střední nebo velký problém? Dáš si kousek jablka?
• odvést pozornost dítěte a zkusit nastavit situaci znovu, tak, aby nevyvolávala tlak. Často nám děti samy umí říct, co by potřebovaly