Tvoření s dětmi: hra, učení, kreativita

Kreativita, nápaditost, tvořivost, vynalézavost... Čtyři slova pro ten stejný význam - schopnost člověka najít řešení na rozmanité životní situace, která je součástí samostatného myšlení.

A i ta se dá v dětech podpořit.

Při tvoření a různých zajímavých aktivitách se toho děti spoustu naučí, hravou formou a většinou vlastním přičiněním (bez vnější motivace). 

Pustit se s dětmi přitom můžeme do čehokoliv. Není ani tak důležité, co uděláme a vyrobíme, jestli vymalujeme obrázek, vystřihneme zvířátko z papíru nebo spolu upečeme buchtu. Něco stihneme dnes, něco příště. U všeho je však můžeme naučit aktivnímu přístupu, povzbudit je v jejich snaze, i pokud se hned na poprvé něco nedaří, užít si společný čas a navíc zvládnout i nějaké ty dovednosti. Jak?

Připravme se, vytvořme potřebné podmínky

Aby mohlo být dítě kreativní, objevovat, učit se, potřebuje vhodný prostor, nástroje a materiál. Všechno si dopředu nachystejme, ať se uprostřed nezarazíme a nemusíme se smutnýma očima skončit uprostřed díla.

S tvořením je většinou spojený nepořádek, zkusme s tím (hlavně maminky) být v pohodě. Netrvejme na tom, aby dítko HNED uklidilo rozpracovanou věc, abychom ho neodradili od aktivity napříště – raději vyhraďme místo, kde ji může bezpečně uložit. Zároveň ale učme dítě, jak se o místo, materiál i nástroje starat a udržovat kolem sebe přiměřený pořádek.

Hrejme si, fantazírujme, prožívejme

Povzbuzujme fantazii a tovřivý způsob myšlení, ptejme se dítěte „co by se stalo, kdyby ...". Hrejme s dětmi hry, ve kterých vstupují do různých rolí a které stojí právě na příbězích. Naplno se vložme do her, naučte děti, že pravidla nemusí být vždy úplně pevně daná a že může samo mít návrhy na změnu pravidel, pokud to bude dávat smysl.

Nezapomínejme ani na prožitky a emoce – jsou pravým motorem tvořivosti. Umožněme je, prožívejme je s nimi a také se o nich bavme. Dobře poslouží i zážitky a emoce jiných.

Tvořme společně

Společné tvoření je skvělou příležitostí budovat pevný vztah. Tvoření nám do cesty přinese i řadu překážek, na kterých se učíme hodnotě času, společnému naslouchání, práci s chybou, řešení konfliktů, trpělivost... Vhodné jsou jak drobné, tak dlouhodobé a náročnější projekty. V takovém případě se snažte dát dítěti prostor na vlastní zkoušení (včetně chybování) a plnit roli průvodce, nikoliv šéfa. Některé děti nebudou mít vlastní nápady, vlastní plán, rády se nechají vést. Některé naopak budou chtít spoustu věcí ovlivnit, směrovat si samy a třeba se i čase v tvorbě odpojí a začnou pracovat samy.

Ne všechny aktivity ale musí dělat děti společně s vámi, rodiči. Skvělé zážitky a nové zkušenosti můžou udělat také se sourozenci, s babičkou a dědou nebo v partě kamarádů.

Pomáhejme

I velmi samostatné a přirozeně tvořivé děti potřebují sem tam pomoc dospělého. Nevstupovat do dětských aktivit příliš aktivně, ale spíš nabídnout pomoc v případě zádrhelu. Některé dítě uvítá pomocnou ruku už v začátcích – utřepat nápady, naplánovat co bude dělat nebo si utřídit potřeby. Většinou děti přivítají pomoc při samotné výrobě nebo aktivitě (nejde jim to) anebo prostě jen pro dobrý pocit, že se to dělá společně. Je v pořádku, když dětem něco nejde, často stačí drobná pomoc nebo rada dospěláka.

Nehodnoťme – oceňujme

Neočekávejme od svého dítěte, že bude vytvářet něco, čím by nás nebo ostatní potěšilo. Možná se to tak někdy stane, především kluci u maminek a slečny u tatínků se o to budou občas snažit, vyhovět, ale nedělejme si na to nároky.

Hodnocení nahraďme zájmem. Pokud nás dítě požádá o názor, mluvme o jeho práci, co a jak udělalo, zkusme popsat, co vidíme, vyjádřit, jak to na nás působí, ale nekritizujme příliš. Ptejme se, co dítě k nápadu vedlo, jak se mu tvořilo nebo jestli by něco udělalo jinak. Nechme naše vlastní představy o tom, jak by jejich dílo mohlo vypadat, stranou. Některé výtvory dětí budou krásné, detailní, jiné triviální a nedotažené. Důležitá je aktivita a snaha proměnit nápad ve skutečnost – přílišný důraz na řemeslnou dokonalost může dítě zablokovat.

Nechme dítěti pocit, že ho vidíme jako tvořivou bytost a že věříte v jeho schopnosti. Nesoustřeďme se ani tak na výsledek jeho práce, ale na samotné vyrábění – bude to mít pozitivní vliv na jeho sebevědomí. Všímejte si jeho pokroku, samostatnosti, schopnosti překonat překážky nebo dotáhnout projekt do konce.

Nenuťme ho

Pokud chceme u dítěte podpořit vnitřní motivaci, netlačme, nevnucujme. Vnějším tlakem dítě učíme pravý opak, ačkoliv to myslíme dobře. Dřív nebo později by mohlo přijmout zvyk, že začne něco dělat až po vnějším impulsu. Svoboda volby je velmi důležitou pro sebevědomí dítěte a možnost převzít kontrolu nad svým budoucím životem. Nedokončí práci? Skončí 100x ve fázi bláznivého nápadu? U dětí (a ruku na srdce, nejen u nich) je to normální. Snažme se je pochopit, věřme jim a dejme jim ze začátku čas.

Upozorněme, vysvětleme, motivujme k dokončení ale nedotlačme je silou k činnosti. Někdy je těžké nenutit a současně cíleně dítě vést k dotahování. Nenechat je skončit u první překážky a odejít od nedotažené činnosti. Obecně pomůže laskavá diskuse, podpora, pomoc s překonáním překážky. Všímejte si pokroků dítěte v oblasti dotahování a sami jim ukazujme, jak podobná místa překonáváme a že houževnatost vede k cíli.

Volný čas pro dítě

Je skvělé, když se dítěti věnujeme. Když s ním většinu dne poznáváme nové věci, učíme se, prožíváme dobrodružství, máme spoustu společných aktivit.

Překonejme své nutkání dítěti vyplňovat čas a organizovat mu celý den, víkend nebo prázdniny – nechme mu během dne také nějaký čas pro sebe. Nemusí být dlouhý, ale ať nějaký je. Dítě se tím učí vyplnit a organizovat svůj čas samo, vystačit si.

Je to také čas, během kterého může doopravdy poznat, co se mu líbí a co by chtělo dělat. Není pod vlivem rodiče, žádného plánu ani očekávání. A my můžeme z dálky pozorovat, co je jeho opravdickým zájmem, jaké jsou jeho potřeby. To je dobré uvědomění i pro něj samotné.

Volný čas je užitečný také pro rozvoj vnitřní motivace. Omezme během něj počet pravidel, aby si dítě samo nastavit normy a pravidla. Pokud by se zdálo, že je potřeba do volného času zasáhnout (dítko se rozhodlo, že přeskládá hrníčky v obýváku nebo půjde pokreslit zeď v pokojíku), spíše o tom s ním diskutujme, o hodnotách a našich představách.

Inspirujme

Umožněme dítěti kontakt s inspirativními lidmi. Může to být autogramiáda oblíbeného sportovce, ale také pravidelné návštěvy strýčka, co rád sportuje, tety, která je zapálenou cestovatelkou nebo sečtělého kolegy, který si rád o knihách povídá. Takoví lidé mají velký vliv na probuzení zájmu o určitý obor. Ten největší však máme a budeme mít my, rodiče. Pro své dítě jsme hlavně v prvních letech vzorem. Dělejme nové věci, poznávejme nová místa, neschovávejme se se svým tvořením, opravujme a vylepšujme. A sdílejme svoje pocity při tom, nechme ho pochopit, proč nás to baví nebo nebaví.

Podporujme osobní zájmy

Pokud má dítě o něco zájem, bude šťastné, pokud ho povzbudíme a umožníme mu jeho momentální vášeň rozvíjet. Samo má málokdy možnost si zabezpečit vše potřebné a také děti rády tvoří společně. A to i tehdy, když se zájmy často mění nebo je podle vašeho názoru nerozvíjí tím správným (podle vás) směrem. Je to normální – děti jsou od přírody zvídavé, mají zájem o různé věci a pravděpodobně se jim bude hodit, aby jim to vydrželo co nejdéle. Je výhodou, aby si vyzkoušelo spoustu aktivit a mělo možnost poznat, co ho opravdu baví a naplňuje. Nezrazujme je, ale na druhou stranu před nimi ani neschovávejme, pokud je pro nás některé jeho představy těžké naplnit. Děti tak získají reálný náhled na vlastní potřeby.

Na zájmy dětí navazují jejich znalosti. Není třeba mít obavy z šířky na úkor hloubky. V budoucnu se jim bude hodit, když se budou umět zorientovat v komplexním světě kolem nás. Příliš včasný tlak na specializaci může zarazit zvídavost. Pokud se však dítě samo ponoří do některé z aktivit, je to v pořádku.

Važme si nápadů

Velmi užitečné řešení je založit si krabici, do které budeme dětské výtvory a nápady přidávat. Pokud už jich bude tolik, že jich nebudeme moct více skladovat, tak je alespoň zdokumentujme. Kromě milé památky poslouží také jako připomenutí, jak je nápadité a tvořivé dítě je, když se mu někdy nebude dařit, bude o sobě pochybovat nebo si jinak nevěřit.