Syn nebyl šest let nemocný

Nemít nemocné dítě. To je asi sen každého rodiče. Ano, i já jsem si říkala po narození mého prvního syna, v době, kdy se začal potýkat s prvními rýmami, „jak to mám udělat, aby byl Filípek ušetřen všech těch nemocí, co na něj všude kolem číhají?" A v této době jsem se začala zajímat o stravu nejen svého dítěte, ale i svoji vlastní, jako kojící maminky.

Velmi brzy jsem pochopila, že tajemství není jen ve stravě, ale že je ukryto v celkovém postoji a životním stylu celé rodiny. Na starosti to mají především maminky v době mateřské a rodičovské dovolené. V mém případě to byl často také ale můj manžel. Ukázal mi spoustu jiných cest, které nám nyní dávají dohromady pohodový, vitální a zdravý život.

Najít svou cestu

Možná, že začátky nebyly úplně jednoduché: zavádění nových potravin, návyků, překonání vlivu reklam, vliv kamarádů a jejich návyků pro tělo přímo destruktivních (vytvářených žel s přímou či nepřímou „podporou" jejich rodičů). Uvést vše na pravou míru způsobem přijatelným pro dítě si vyžadovalo určitou námahu. Dnes nám všechno, čím se řídíme, nepřipadá nijak zvlášť složité. Naopak, stalo se to natolik součástí našeho života, že na tom, jak žijeme a jak věci vnímáme a jak se k nim stavíme, nevidíme nic zvláštního. Nicméně, občas při pohledu kolem, si „zvláštní" připadáme.

Žádné těžší onemocnění naše děti nepotkalo - kašel, rýma, zácpy, alergie atd. se našim dětem „vyhýbají". Málokdo je ochoten věřit, že jejich jediná školní absence (v řádu několika let, u jedenáctiletého Filipa plných šest školních let) padá pouze na vrub pravidelných zubních prohlídek a preventivních prohlídek a očkování u dětského lékaře.

Nemám žádnou zázračnou radu a možná se ode mě nedozvíte nic, co byste doposud nečetli nebo neslyšeli. Ale mám za to, že dodržováním zásad zdravého životního stylu, je toho schopna dosáhnout jakákoliv rodina. „Odolat" světu kolem, dát si námahu a vybudovat si svůj vlastní pevný základ – stojí za to. Stojí to určitou námahu, ale v podstatě je to jednoduché a „funguje to". A odměna? Zdravé a odolné dětí za to stojí.

Jaký je náš životní styl a čím se řídíme?

Nekupujeme žádné polotovary, ani nechodíme do fast foodů. V pekárnách si děti vybírají pouze makové a ořechové pečivo, ne smažené koblihy a čokoládové croissanty. V žádném případě ráno nikdy neodcházejí z domu bez snídaně, do školy si nosí svačiny, na oběd ve školní jídelně vybíráme z nejlepších možných variant, např. krůtí kostky, bulgur, špaldová kaše, čočka, těstovinové saláty apod. Po škole mají opět svačinku, v případě sportu svačiny i dvě, a večeře je také nemine. Nesladíme bílým cukrem, ale medem, nekupujeme žádné super barevné limonády, ale nakupujeme 100% čerstvé mošty. Ke každé porci jídla máme kousek ovoce nebo zeleniny, a když mají děti chuť na čokoládu, tak jim ji prostě dám. Ne však mléčnou, ale minimálně 70%, která je zároveň výborným antioxidantem. Peču pravidelně buchty a vaříme dobroty, jako je pudink, domácí vafle, vločkové palačinky a také Míša řezy nebo oblíbené brownies.

Občas si zajdeme na výlet na farmu, odkud si dovezeme domácí vajíčka, mléko jak kravské, tak kozí, nejrůznější sýry a máslo. Ovoce a zeleninu kupujeme převážně od místních pěstitelů a šunky, popř. maso kupujeme pouze z našeho uzenářství, kde máme potvrzenou a ověřenou kvalitu daných potravin, jako je např. používání přírodního koření, min. 90% masa, minimální obsah soli a zvířata jsou z našich krajin. Ostatní potraviny, jako jsou vločky, kaše, a další suché potraviny nakupujeme ve zdravé výživě, popř. v supermarketu, kde se dnes dá vybrat poměrně slušně, pouze však za předpokladu, že čtu etiketu - složení, trvanlivost a další důležité informace.

Součástí životního stylu naší rodiny jsou také téměř každodenní sportovní aktivity syna Filipa. Hraje florbal a tréninky má 3-4x týdně. Někdy ráno v 7 hodin, někdy odpoledne, popř. v podvečerních hodinách. Kromě povinného tělocviku ve škole chodí ještě ve zbývajících dnech hrát fotbal. V obou případech dojíždí buď autobusem anebo jej vozíme autem. O víkendech jsou samozřejmě turnaje. Takže celkem velká fyzická i duševní zátěž, ale dětský organismus se dokáže velice rychle regenerovat - pokud má kvalitní a dostatečně dlouhý spánek.

Spánek je jeden z dalších pilířů, na které doma dohlížíme, a doba spánku je u Filipa striktně daná. Vždy v osm večer zalehne, někdy i dříve, pokud to sám tak cítí, podle potřeby si ještě chvíli čte nebo si v posteli povídáme. Do 15minut usíná a spí pravidelně až do 6.20, kdy ho budím (v případě ranního florbalu má budíček v 5.50). Tento objem spánku je pro něj dostačující a ráno je vždy odpočatý přesně tak, jak to jeho organismus potřebuje. Dokonce i o víkendu, kdy má možnost spát déle, se budí nejpozději v 7 hodin, takže biorytmus jeho těla funguje naprosto dokonale. Ke kvalitnímu spánku patří kvalitní matrace, vyvětraná místnost, žádné zbytečně zvuky a hluk z ulice, ani žádná noční světýlka. Filip si dokonce ani netopí v pokoji, takže tam má stabilně 19°C i přes den. Je to na jeho přání, cítí se tak lépe. Jedenkrát týdně k nám pak dochází lektorka na francouzštinu. Díky dobrému time managementu (nejen u aktivit ale i co se týče odpočinku), se Filip stíhá s dostatkem energie věnovat všemu, co ho baví, a žádné nemoci ho v ničem neomezují.

Spokojená duše

Dle mě je velmi důležitá i psychohygiena a duševní pohoda v rodině. Jednoduše řečeno, povídejte si s dítětem, věnujte se mu, zajímejte se o jeho slabé i silné stránky, podporujte jej, i když se mu zrovna ve škole moc nedaří, dávejte dítěti možnost svobodného výběru v rámci „nějakých" hranic, vysvětlujte mu principy v životě typu „proč?" a berte jej jako svého rovnocenného kamaráda. Neponižujte ani dítě, ani sebe, mějte každý své hranice, za které si nebudete vzájemně chodit. My doma máme pravidelně večeře společné - jako rodina, také máme určené aktivity jen se starším synem a jen s mladším synem, při čemž každému z nich dáváme najevo jeho důležitost. Momentálně u nás frčí vždy po večeři hraní her, konkrétně hrajeme celá rodina karty, člověk by ani nevěřil, kolik legrace u toho můžete zažít. Zkuste to! Užíváme si to opravdu všichni čtyři.

Ve svém životě se držíme těchto, dá se říct „obyčejných" zásad a přístupů, které jsem popsala. Díky nim se nám daří poměrně efektivně ovlivňovat nebo regulovat nepřímo imunitní systém našich dětí a jejich celkovou duševní pohodu, takže výsledkem jsou - dvě spokojené, zdravé, silné a odolné děti, ze kterých, jak doufáme, vyrostou právě takoví dospělí lidé.

Článek z 16. listopadu 2016