Cesta k pevnému zdraví NABOSO

Několik dnů před Vánocemi (2017) jsem šel, vlastně běžel, nakoupit do supermarketu v Jersey City. Syn se před dvěma dny přestěhoval do jiného mrakodrapu a já jsem byl zvyklý nakupovat u jeho původního bytu blízko řeky Hudson o něco blíž k Manhatanu. Bylo pod nulou, trochu pofukoval vítr. Přes ulici na chodníku jsem spatřil běžet mladého muže. Zpozorněl jsem, když jsem na něm uviděl pouze kraťasy, a pak jsem úplně zkoprněl. Běžel naboso. Nebylo tam zase tak čisto, zem byla zmrzlá, úplně jsem se otřepal zimou při pomyšlení, že se pokouším o něco podobného.

Když jsem se vrátil domů do Velkého Meziříčí a šel jsem už v novém roce nakoupit pro změnu do našeho místního supermarketu, u sektoru se zeleninou jsem potkal jiného muže v krátkých kalhotách a bez bot. Hlavou mi problesklo, co že to je zase za novou módu či odrůdu otužování, o které nic nevím. Potkat dva vyznavače bosých nohou v zimě na dvou kontinentech během čtrnácti dnů jsem nepovažoval za náhodu. Proto jsem si o několik dnů později zakoupil knihu o této problematice, abych se dozvěděl víc.

Když dítě přivádíme do přírody, na slunce a čerstvý vzduch, na hřiště, k vodním tokům, do lesů, luk a strání, snažíme se mu zdůraznit, že to je jeho přirozené prostředí, odkud kdysi vyšly všechny děti bez rozdílu. Jde o to, aby si od počátku plně uvědomovalo ten skvělý prožitek, kdy může cítit a vnímat přírodu, její odstíny a projevy všemi smysly a póry svého ještě neopotřebovaného a nezdegenerovaného těla.

Pokud jsem od počátku tvrdil, že Kamevéda rovná se návratu k prapůvodním kořenům a k přírodě, že se jedná o účinnou hráz naší postupující a velice zákeřné a zhoubné degenerace, kterou pokrok a moderní doba, vedle celé řady jistě úžasných věcí s sebou přináší, potom preference pohybu dětí naboso v příhodných terénech a v každé situaci, která to bez rizika umožňuje, může představovat jeden ze stavebních kamenů filozofie i metodiky Kamevédy.

Co nám tedy chůze „naboso" přináší?

Jeho vyznavači tvrdí, že moderní člověk může s botami sundat i jakési neprůhledné brýle a znovuobjevit díky tomu 2000 receptorů umístěných na chodidlech, které nám dokážou zprostředkovat všechny vjemy a informace vycházející z přímého kontaktu s prostředím.
Lidé už po celé generace svírají své nohy do pevných bot, kterým se za cenu sevření, deformací a otlaků musí nohy přizpůsobit. Vzniká tím postupně celá řada problémů, které se neprojevují pouze na chodidlech samotných, ale i na kloubech nohou nebo bolestmi zad.

Výhody "bosování":

zlepšení kondice a držení těla
prevence proti plochým nohám, bolestem kyčlí a zad
stimulace: na chodidlech se nachází množství nervových zakončení, jejichž dráždění v průběhu chůze má blahodárný vliv na vnitřní orgány
otužování proti chladu
hlubší vnímání vnějších podnětů a sepětí s okolním prostředím
pokožka chodidla se postupně adaptuje a zesílí, takže je odolnější
úspora peněz vydaných na obuv
neztrácíme čas obouváním a zouváním, své nohy máme neustále k dispozici, žijí a rostou s námi

I při chození na boso je však potřeba dát na některé věci pozor a nehnat ho do extrémů. U celoročního "bosování" bychom si měli zejména uvědomit, že:

nohy jsou náchylné na prochladnutí a příliš nízká teplota v zimě nemusí bezpodmínečně znamenat otužování
tvrdé povrchy při dlouhodobé a každodenní chůzi mohou mít negativní vliv na nožní klenbu, klouby a páteř
ve městě se chodidla vystavují nešetrným povrchům a špíně, hrozí snadné poranění
kůže na chodidlech postupně zrohovatí, zejména na nejvíce zatěžovaných místech
v zesílené svrchní vrstvě kůže se postupně objevují prasklinky, kterými může do těla vstoupit infekce
zranění chodidla propíchnutím nebo proříznutím ostrým předmětem nám může zkazit prázdniny, dovolenou nebo sportovní soustředění

Povrchy vhodné pro chůzi naboso

Zdravá a příjemná je chůze nebo běh po písčité nebo oblázkové pláži v místech, kde pláž přelévají mořské vlny a povrch je vlhký. Musíme dávat pozor na sklo v turisticky hojně frekventovaných plážích nebo na zbytky mušlí roztříštěných po nárazu o kámen, které mají ostré hrany a jsou schovány v písku.
Velmi příjemná a bezpečná je chůze nebo běh po lesní nebo polní cestě s písčitohlinitým povrchem, kde můžeme dobře vidět nástrahy nebo ostré kamínky, kterým není problém se vyhnout.
Asi nejpříjemnější je chůze nebo běh po krátce střižené trávě, která je pokropená nebo jsou na ní ještě zbytky ranní rosy. Pro děti je ideální tráva na fotbalovém trávníku, kde se nenacházejí ostré nebo jiné nebezpečné předměty. Prozíraví trenéři ordinují malým fotbalistům po tréninku dlouhý výklus v trávě jako malou regenerační kůru po náročném tréninku, během kterého byla dětská noha sevřena a namáhána ve sportovní obuvi. Velice příjemná je také chůze po trávníku na zahradách nebo v přírodě. Kdo jednou poznal ten svěží pocit a masážní efekt chůze v trávě, ten ji už vždy znovu a znovu bude vyhledávat.
Vhodným povrchem pro bosou nohu je mech a jehličí v jehličnatém lese. Je to povrch velice pružný a humózní, kdy vrchní vrstva jehličí je podložena staršími tlejícími vrstvami drobných větviček a jehličí. Je to velice vhodný a příjemný povrch pro chůzi, ale je třeba očima prohledávat terén, abychom nestoupli na ostrou větev, trn nebo kámen. Z tohoto důvodu je vhodné volit při pohybu lesním terénem raději kontrolovanou chůzi než běh, kdy nemáme čas zkontrolovat povrch před došlápnutím.
Chůze po mulčovací kůře je regenerační a příjemná. Dříve byly atletické ovály vybaveny cestičkou vystlanou kůrou, po které atleti vyklusávali po tréninku absolvovaném v tretrách nebo botaskách. Dnes existují tyto stezky vysypané kůrou uměle vytvářeny pro chodce naboso v blízkosti některých měst a rekreačních center.
Drobné oblázky jsou vhodné pro pohyb neobutých dětí. Dnes můžeme objevit oblázkové břehy u jezer, potůčků a řek v rekreačních centrech nebo přírodních rezervacích. Vznikají také oblázkové pěšiny pro chodce, také dětská hřiště jsou v okolí průlezek a houpaček vysypány drobnými oblázky. V tomto prostoru můžeme děti vyzout z bot a dopřát jim rozkoš z pohybu po tomto přírodním povrchu.
Zajímavým přírodním povrchem jsou napůl zetlelé šišky z jehličnanů. Musí být na zemi už delší dobu, protože po čerstvých šiškách by děti zřejmě chodit nedokázaly.
Také chůze po skále je vhodná pro pohyb naboso. Pokud se nejedná o příliš ostré skály na bázi břidlice, může být chodidlo nejvhodnější volbou, protože dokonale přilne ke skále a můžeme cítit všechny úskalí a nerovnosti. Pravděpodobnost sklouznutí se minimalizuje. V takovém případě je důležité nespěchat, promyslet si každý další krok. V opačném případě může každé pochybení způsobit poranění.
Obecně se můžeme řídit pravidlem, že děti necháme naboso dovádět hlavně tam, kde máme důvod předpokládat, že terén je prověřený nebo že by se v něm neměly nacházet skleněné střepy, hřebíky nebo trny a jiné nebezpečné předměty nebo zvířecí exkrementy.
U dětí je důležité zabránit nepříjemným zkušenostem. Někdy se může jevit chůze naboso jako dobrý nápad, ale po chvíli už se z nějakého důvodu může jednat o trýzeň. Proto je důležité mít s sebou vždy v batůžku přibalené boty a ponožky. Jakmile začne být chůze ve zvoleném terénu nepříjemná nebo bolestivá, můžeme si na chvíli sednout a obout boty, abychom takovou zkušenost neprohlubovali a třeba se po chvíli opět můžeme vyzout, pokud bude terén vyhovující.

Erwan LeCorre : Proč bychom měli co nejčastěji chodit naboso?

Rád bych se s Vámi podělil o názor Erwana LeCorre, tvůrce myšlenky MovNat (přirozený pohyb a cvičení venku) a autora knihy The Natural Movement Book (Santa Fé):

"Pohyb obecně můžeme považovat za základ života. Je uznávanou biologickou nutností a bází, se kterou stojí nebo padá dobré zdraví, vysoká míra energie, pocit pohody, houževnatosti, štěstí a tvořivosti. Současná fyzická aktivita je na míle vzdálená tomu, jak se lidé dříve pohybovali.
Oproti svým předkům jsme jako čivavy ve srovnání s vlky. Dnešní člověk není fyzicky silný a jeho fyzická nedostatečnost se už ani nedá označit jako trapná. Většina dnešních lidí by už nedokázala vylézt na strom, obratně proběhnout náročným terénem, unést těžký náklad na dlouhou vzdálenost nebo přeskočit velkou díru. Část dnešní populace sice cvičí v moderních tělocvičnách a posilovnách, ale dostávání se do fyzické kondice tímto způsobem je převážně restriktivní, příliš strojové, izolujeme při tom jednotlivé svaly a svalové skupiny. Jedná se o mechanická, repetitivní, prostě nepraktická cvičení.

Protikladem těchto postupů je návrat k přirozenosti, k funkčním a praktickým pohybům, které jsou spojeny s úkoly a výzvami skutečného života, abychom tak dokázali naplno využívat svůj skutečný životní potenciál. Mám tím na mysli zvýšení tělesné přizpůsobivosti založené na přirozeném pohybu, chůzi, běhu, udržování rovnováhy, skákání přes překážky, plazení, lezení a plavání, zvedání, nošení, házení a chytání, nebo obranné dovednosti úderu, bránění se úderu a zápasení. Hlavními principy přirozeného pohybu jsou praktičnost a adaptibilita.

Zvýšení praktického fyzického potenciálu nepozvedne pouze fyzický prožitek člověka, ale také duševní a citový život. Protože nemylme se – nedostatkem pohybu v naší současné kultuře netrpí pouze naše tělo. Trpí jím i mysl, srdce a veškerý život a naše prožitky. Skutečný přirozený pohyb znamená svobodu – a právě teď jsme dost možná jako zvířata chycená v kleci, která jsou už ale příliš zhýčkaná, zdegenerovaná a pohodlná, aby z ní chtěly vylézt.

Je-li pohyb základem života, pak základ tohoto základu se nachází tam, kde byste ho možná očekávali – v chodidlech. Chodidla v sobě ukrývají nevyužitý potenciál. Většina moderních lidí svoje chodidla uvěznila v kleci. Dítě ještě nezačne chodit a už mu rodiče nasazují boty. Díky kultuře "obutosti" většina lidí nikdy nepocítila neuvěřitelnou škálu smyslových informací, které svět skýtá neobutým nohám, nikdy si neuvědomí úžasnou sílu a pružnost, jichž chodidla mohou dosáhnout.

Nemůžeme dosáhnout efektivních, přirozených pohybů celého těla, jestliže se přirozeně či funkčně nemohou pohybovat naše chodidla. A nemůžeme donutit chodidla, která byla od narození v kleci, aby najednou byla silná a přirozeně funkční."

Je jednodušší vychovat zdravé dítě než léčit zničeného dospělého

A tohle je moment, nad kterým se můžeme zastavit. Je obtížné restaurovat zničená, zdegenerovaná a ochablá chodidla dospělého člověka, ale je naopak velice snadné umožnit dětem od prvopočátku volnou nohu a pohyb naboso v míře, kterou nám náš současný život a životní prostředí umožní. Pokud chtějí dospělí zlepšit stav svých chodidel, musí začít postupně, od opatrné chůze rovným terénem. Ale dítě, to se učí chtě nechtě krůček za krůčkem pohybu a jeho náročnějším a složitějším modifikacím, takže úměrnou posloupnost zajišťuje už samotný přirozený charakter růstu a rozvoje dítěte. Pokud mu umožníme otužovat se, pohybovat se v terénu a chodit naboso, naučí se správně a přesně vycítit podklad, jeho teplotu a strukturu, jeho tělo a smysly se budou bez omezení přirozeně rozvíjet, rozvine svoje balanční schopnosti a bude mít správné držení těla. Všechny orgány v jeho těle budou dostávat stejné impulsy ze země jako naši prapředkové a díky tomu se podaří zahájit proces přirozeného růstu, který je dnešním dětem v drtivé míře odpírán. Dáme tím dítěti zdravý a pevný základ, což je pro Kamevédu prioritním úkolem dětství a mládí.

Představme si dítě, kterému rodiče umožní pravidelně po určitou část dne žít a rozvíjet se jako malý Tarzan, dopřejí mu potřebnou stravu, budování odolnosti, otužilosti a vysokého stupně rozvoje důležitých forem inteligence. Když se takto přirozeně silné a zdravě rostlé dítě jednoho dne obuje do treter a stoupne si na start atletického závodu s dětmi, které jejich rodiče ponechali napospas popisované brutální "digitální" degeneraci, jak asi takový nerovný souboj může dopadnout?

A v současném světě, kdy už samotný fakt, že někdo dokáže rychle běžet, vysoko nebo daleko skákat, výjimečně plavat, obratně bruslit nebo ovládat míč, můžeme na tento popisovaný způsob přirozené výchovy pohlížet nejen jako na rozvoj příjemnější, zdravější a efektivnější, ale také jako na přípravu na atraktivní a dobře ohodnocené povolání.

Tímto způsobem výchovy můžeme dětem dopřát úžasné a šťastné mládí plné přirozených prožitků, což možná mnohým rodičům nemusí znít natolik atraktivně, aby zpozorněli. Ale my si pouze nehrajeme, neztrácíme v rámci Kamevédy čas hloupostmi. My přece současně s tím vším vysoce kvalifikovaně připravujeme úrodnou půdu pro jejich budoucí kariéru. Dnešní svět ohodnocuje lidi bez nějakých omezujících formulí. Už téměř třicet let nežijeme v rovnostářské společnosti. Zvykněme si na svět, ve kterém ten úspěšný vydělá za týden tolik, jako jeho méně úspěšný spolužák za tři roky každodenní přítomnosti v zaměstnání. To je obtížné si představit, ale ještě obtížnější je tento stav plně akceptovat v případě, že jsme v kůži velké většiny těch méně úspěšných. Kamevéda se snaží tímto článkem, stejně jako celou svou metodikou a filozofií, být vodítkem k dosažení takového výsledku výchovy, který vaše děti zařadí mezi jedince nesoucí obecné označení - "ti úspěšní". A snaží se je na tu roli, i na dlouhou cestu vedoucí k této metě co nejlépe připravit. Podle mého názoru hraje velice důležitou roli v přípravě na budoucí kariéru dítěte už jen fakt, že někteří rodiče dokážou své děti prozíravě ochránit od celé řady drobných nebo vážných zdravotních problémů. Součástí takovéto přípravy je mnoho každodenní detailů, např. i takových jako je pohyb dítěte v přírodě co nejvíce naboso.

V konečném součtu je pevné zdraví v celém průběhu mládí tak významnou výhodou, že determinuje do značné míry další životní dráhu každého člověka. Existuje mnoho geneticky i jinak ovlivněných chorob a problémů, za které rodiče nemohou a nedostali šanci je ovlivnit. Současně je třeba obecně změnit pohled na zdraví podobně jako na talent.

Zdraví: základ úspěšné kariéry i celého života

Zdraví je veličina, která není něčím neovlivnitelným, co tady buďto je anebo není. Naopak, talent i zdraví lze sofistikovaně a systematicky budovat krok za krokem od narození dítěte. Záleží pouze na rodičích, zda si tento fakt uvědomují a zda jsou díky tomu schopni postupovat v souladu s nejlepšími zájmy svého dítěte.

Naprosto trefně vyjádřila tuto problematiku Katy Bowmanová:

"Nechápeme, že téměř všechny z obrovského množství potíží dnešních lidí pramení z problémů naší kultury: existuje jistá základní míra pohybu, kterou my všichni postrádáme, a naše těla na tentýž nedostatek pohybu různými způsoby reagují. Jakmile tento pohyb do svého života navrátíme, tělo si znovu obnoví rovnováhu čili homeostázi a odstraní přitom problémy, které nám mohou připadat velice specifické."

Kamevéda ve svém důsledku postupně přivádí dítě do stavu, ve kterém díky návratu ke své přirozené podstatě dosahuje harmonie těla a mysli. To umožní ideální růst a rozvoj, založení silné imunity a dosažení vysokého stupně obecné i specifické pohybové inteligence. Vedle této výhody dochází k vytvoření potenciálu v oblasti ostatních druhů inteligence, které dítě podporují v kariéře v oboru, který byl v procesu výběru vyselektován jako individuálně nejvhodnější.

Mohli bychom sebevědomě tvrdit, že pokud bychom dítěti neumožnili ani krok naboso, tak i bez toho by pravděpodobně dokázalo být podobně úspěšné, a možná bychom nebyli daleko od pravdy. Ale našim úkolem je informovat rodiče a pedagogy o možnostech. O každém drobném kamínku mozaiky úspěchu, který může sehrát roli v průběhu dlouhé cesty výchovy člověka, v budování jeho zdraví a maximálního potenciálu. Cílem je přimět rodiče k přemýšlení o těchto jednotlivých podnětech a ke zvážení, zda je zařadí do portfolia své vlastní originální výchovy. Těch zajímavých podnětů je veliké množství a další každým dnem přibývají. V reálu snad ani není možné využít všechny ve své výchovné praxi. Ale pokud budeme mít stále před očima tu pestrou škálu možností, kterými můžeme naplnit program svého dítěte v tento den, potom je pravděpodobné, že v konečném součtu budeme mnohem úspěšnější, než kdybychom tuto možnost neměli.

Současně bychom si měli připustit, že vůbec nejsme schopni posoudit reálně děje, které se každý den odvíjejí v nesmírně složitém mikrosvětě jednotlivých orgánů lidského těla a v jejich souznění v rámci celku. Nepostřehnutelné detaily, které ani nedokážeme svým okem zachytit a svou myslí odhadnout či jinak zpracovat, mohou ve skutečnosti sehrávat mnohem významnější roli, nežli jí dnes přisuzujeme. Tím, že prsty nohou a celé chodidlo odmalička sevřeme do klece pevných bot, oslabíme nesmírně rozmanité svalstvo chodidla a omezíme volnost všech 33 kloubů v naší noze. Tím narušíme přirozený a správný vývoj všech nervů v chodidle, omezíme stimulaci nervových zakončení všech lidských orgánů. Zahájíme proces, během kterého naše svaly, kluby a nervová zakončení atrofují a postupně ztrácejí svoji funkci, odumírají. Naše tělo díky tomu získá jiný profil, změníme postoj, držení těla i důležité děje v nitru našeho těla. A to může postupně způsobit tak dramatické změny, že po vyhodnocení všech možných hledisek a dopadů už se nám ani z laického pohledu nebude jevit problematika chození naboso jako triviální a zbytečná, naopak.

Zdroje:

Katy Bowban, Celým tělem naboso. Zdárný přechod na minimalistickou obuv. DharmaGaia 2017
https://www.naboso.cz/Blog/Zdravi/Deti-naboso
http://www.zijnaboso.cz/clanek/myty-a-povery-o-bose-chuzi_5
https://zijememinimalismem.cz/muj-rok-chozeni-naboso-cast-prvni/
https://www.myboxx.cz/bosonozci-aneb-zijeme-naboso/

Článek z 25. ledna 2018