Nejvzácnější věc

Pro někoho peníze, zlato, diamanty, pro někoho půda jako zdroj obživy, pro někoho práce, společenský život, pro někoho děti, které nade vše miluje.

A pak je jedna „věc", která se nám při prvním pomyšlení na vzácnost nejspíš nevybaví.

Přesto je to něco, bez čeho se my lidé, ani žádné naše vzácnosti, neobejdeme. Je to naše Země.

Místo, ze kterého pochází všechny ty cenné věci, místo, které nám dává obživu, kde dýcháme, smějeme se, kde čerpáme zdroje a energii, místo, kde vychováváme děti.

Země nám dává všechno. A nemá to s námi zrovna lehké. Dáváme jí pořádně zabrat – těžba, průmysl, skládky, výroba nových látek a prvků, které jsou pro ni cizí a spousta dalších. To všechno působí na její části – na řeky, na moře, na vzduch, na půdu, na zvířata, na rostliny a i na nás. Přesto všechno je Země statečná, snaží se vždy ze všeho oklepat a pořád to s námi zkouší.

Ne, nebojte se, nebude to další smutný článek o to, jak je to tu všechno znečištěné a kam jsme to dopracovali. Je to článek o tom, jak každý z nás může každodenně přispět k tomu, aby se té naší přetížené Zemi alespoň trochu ulevilo. A také o tom, jak to naučit naše děti. Protože konec konců – lepší a zdravější Země znamená lepší a zdravější život pro nás a pro naše děti.

Čím více pečujeme o své prostředí, tím lepší podmínky připravujeme svým dětem do budoucna

Často se v médiích uvádí, jak se na summitech projednávají různé kvóty a limity pro znečištění. Jak bych se mělo něco zakázat, kdo by s čím měl přestat. Které státy, které firmy, které činnosti můžou za to znečištění. Je to takový velký a vzdálený podhled na životní prostředí – takový, na který se ukáže a za pár dní zase zapomene, protože není jednoduché něco takové jen tak zakázat a zároveň umět pohlídat, aby se to dodržovalo.

A pak je druhý pohled na životní prostředí – ten náš „drobný" každodenní, který je vlastně velmi jednoduchý a přitom může hodně ovlivnit. Jsme to přece nakonec my, lidé, pro které se většina těch věcí vyrábí a kteří je spotřebovávají. Miliony malých rukou dokážou pohnout obrovským kamenem.

Zkusme si představit jen takovou drobnost jako je igelitový sáček.

Jak často se nakupují potraviny? Někdo jednou za týden, někdo po drobnostech každý den. V průměru každý druhý den – 180 dnů v roce. Jeden sáček na rohlíky, druhý sáček na chleba, třetího sáček na cibuli, čtvrtý sáček na mrkev. Sáčky, které se doma po vybalení vyhodí. Když dobře, alespoň do plastů, Česká a Slovenská republika se může pochlubit tím, že patří mezi vzorné třídiče (nejen) plastů. Asi polovina těchto plastů se však nerecykluje ale vyhodí, protože na jejich zpracování není dost kapacit.

Pokud bychom alespoň jeden z pytlíků v každém nákupu ušetřili – spojili cibuli s mrkví nebo rohlíky s houskami, bude to na jednu domácnost 180 sáčků za rok. V České republice při 4 270 717 domácnostech to bude 768 729 060 sáčků za rok. Skoro miliarda. V malé zemi jako je ta naše. Taková jedna malá drobnost. Kolik podobných bychom dokázali ušetřit, kdybychom se na to trochu zaměřili?

Je to jednoduché

Není to nic náročného. Většinou jde jen o to všimnout si, uvědomit a vzpomenout si dřív, než sáček utrhneme. A když už utrhneme, pokusit se ho využít více než jedenkrát.

Sáčky, které si přineseme domů, pokud nejdou umazané, můžeme použít znovu v domácnosti. Nebo si je vzít s sebou na další nákup. Že by se to mohlo zdát nehygienické? Pečivo se dováží v děrovaných přepravkách, přesypává do košů na prodejnách, lidé se kolem něj pohybují, většinou se vybírá holýma rukama. Přirozené a v pořádku. Pokud není sáček navlhlý a zatuchlý, nakupovanému pečivá nemá čím novým „ublížit".

Další možností je nosit vlastní pratelné pytlíky. Je jich všude kolem spousta, dají se koupit v bezobalových obchodech, mají je v obchodech u váh s ovocem.  Můžou se přidat do běžného praní a pokud se nosí v kabelce nebo v nákupní tašce ještě v plastovém obalu, nemusí se ani po každé prát. Na pečivo, na ovoce, zeleninu, na jiné vážené potraviny. A rázem je z jednoho ušetřeného sáčku pět nebo i více. Pět krát skoro miliarda. Jen malý sáček, kterých týdně někteří nakupující vypotřebují i desítky.

A teď si představme, že by to nebyla jen Česká republika, ale celý svět. Kolik těch nul by bylo za prvními čísly! Nul, které svět samy o sobě nezachrání, určitě mu ale uleví.

Maličkost, co nic nevlivní?

„Jeden ušetřený sáček nikoho nezachrání, je to přece taková drobnost. Co všechna ta malá balení jogurtů, tyčinek, mlék, sýrů, šunek, plasty v autech, v domácnosti a další?" dalo by se namítat.

V porovnání s nimi se to opravdu může zdát jako drobnost. I když to však není velká úspora, je to skoro každodenní součást nákupů a v součtu už udělá hodně. Je to také dobrý začátek. Když si z něj uděláme zvyk, další už se navážou samy. Podobně jako když sportovci pořád dokola opakovaně trénují základní údery nebo kopy. Už je časem ani nevnímají a další, složitější cviky, se naučí o to lehčeji.

Tím, že nás při nákupech pozorují naše děti, jsme jim v tom přirozeným vzorem a jednou si tento návyk odnesou do své domácnosti. Vzorem a inspirací můžeme také být pro další nakupující kolem nás.

Snažit se bez výčitek

Pokud se do šetření se sáčky pustíte, možná se vám stane, že si na to tak zvyknete, že když je pak jednou vlastní pytlík (nebo ten opakovatelný) zapomenete, raději z obchodu odejdete bez nákupu. Může se to zdát spíš vtipné, spousta „pytlíkářů a bezobalistů" vám to potvrdí. Tento návyk je chytlavý. Když vnímáte Zemi jako zdroj všeho kolem nás, takovéto pocity opravdu můžou časem přijít. Jako třeba když si běžec zapomene tretry a nejde si zaběhat, protože v běžných botech nemá navyklou nohu. A také ho to mrzí.

Není potřeba si však dělat výčitky a ani zůstat večer bez pečiva, když se zapomene pytlík. Sáček se nemusí vyhodit, jde použít napříště znovu nebo na cokoliv dalšího v domácnosti.

Jsou sáčky a plasty špatné?

Plast je lidský výrobek, který volně v přírodě nenajdeme, jako spoustu jiných (sklo, papír, slitiny..). Příroda se s nimi vyspořádává hůře nebo to neumí vůbec. Na druhou stranu plasty pomohly lidem rozšířit jejich možnosti, zjednodušit a hodně zlevnit spoustu věcí. Je jich však už příliš moc a nahrazují se jimi prakticky všechny ostatní, přirozené, materiály - plast jako květináč, plast namísto dřevěných hraček, plast namísto kovu a dřeva v kuchyňských potřebách...  

Plasty daly lidem spousty možností, narušili však rovnováhu životního prostředí. Je jich opravdu velmi mnoho a příroda ani člověk je neumí přiměřeně rychle k jejich výrobě i likvidovat/recyklovat/rozložit. Plasty Zemi stále více zahlcují. Ne samotné plasty, ale jejich neúměrné množství a nakládání s nimi je pro Zemi nebezpečné. 

Co pro to můžeme udělat?

Spoustu toho můžeme změnit už v našich domácnostech. Často si to ani neuvědomíme, stačí opravdu jen maličkosti, které když se stanou zvykem, skoro ani nevnímáme jako něco omezujícího. Není potřeba dělat všechny, stačí si vybrat třeba jen jednu:

• nákup větších balení - není to tak vždy, ve velké většině však platí, že čím menší balení kupujeme, tím na stejnou váhu výrobku připadne více obalů. Znamená to sice někdy víc práce, zabere o něco více místa, ale také většinou znamená i úsporů peněz. Malý obal také o něco hůř najde doma další využití než ten velký
• vlastní nákupní tašky - do auta, do kabelky, většina tašek je dobře skladná a ty  "kabelkové" dokonce nezaberou více místa než dva papírové kapesníky. Vlastní pytlíky pro zeleninu, ovoce a jiné vážené potraviny, dokonce i čerstvé maso se dá nakoupit do vlastní krabičky. Ve velkých řetezcových obchodech se tomuto použití snaží vyhýbat, je to však jen legislativní nepohodlnost. Úřad pro hygienu to dovoluje, jde jen o to, aby se krabička nedostala do kontaktu s jinými potravinami nebo na místo, kde se jiné potraviny připravují/skladují (např. aby se nepoložila na vyložené kusy masa nebo na porcovací prkno) a aby to jako možnost bylo zaznačeno v podmínkách prodeje (HACCP). Prodávající to však neovlivní, majitelé v Česku většinou nemají a k řídícím zaměstnancům se také nedostanou. V menších obchodech, kde jsou prodávající zároveň majitelé, v masnách, u farmářů nebo na trzích jsou však k tomuto vstřícní    
• nákup v bezobalových obchodech - tyto obchody nakupují zásoby do vratných/vyměnitelných obalů nebo ve velkých baleních. Znamená to sice, že si nákup musíme předem promyslet a nosit si sebou vlastní obaly, ale znovu je to jenom o zvyku. I když se to nepodaří pravidelně, s každým takovýmto nákupem je to pro Zemi úleva. Stačí si opět třeba najít jen jednu surovinu, kterou budeme nakupovat "bezobalově" a tu si udržovat. Některé suroviny jsou v bezobalových obchodech dražší. Při stejné kvalitě potraviny je to tím, že velkovýroba některých potravin je i po zahrnutí obalů levnější než malovýroba a takovýmto výrobcům se nevyplatí dodávat velká množství výhodněji. Většinu výrobků bezobalové obchody však mají od malovýrobců a farmářů, kteří dokážou bezobalově dodávat skoro cokoliv a kvalita jejich potravin vyšší ceně odpovídá
  
• nákup potravin bez obalu - někdy i v běžných obchodech najdeme vedle sebe stejné potraviny, jedny v obalu a jedny bez obalu - pytlíková mrkev/volná mrkev, buchta nebo koláč v sáčku/koláč volně. Snahou zabalených potravin je prodloužit jim trvanlivost a hezký vzhled, aby na prodejnách vydržely déle. Takové potraviny však většinou obsahují í více konzervačních látek. Důvodů pro zabaleno/nezabaleno je více - někdy je to třeba jen snaha podpořit nákup většího množství (např. jablka). Je na nás, které potravině dáme přednost a tím podpoříme její prodej. Obchodníci budou nakupovat to, co se jim více bude prodávat        
• opakované využití plastových výrobků v domácnosti - např. pytlíky z velkých balení nebo z nákupů oblečení jako sáčky do odpadkového koše 
• nahrazení jednorázových plastových výrobků - krabičky na svačinu namísto pytlíků, skleněná brčka
• návrat k původním materiálům - vařečky, keramické nádobí, dřevěné schůdky, dětský nábytek 
  
• zásobník na jednorázové obaly - pokud to velikost bydlení dovolí, velkým pomocníkem při domácím opakovaném využívání obalů (nejen těch plastových) je jejich "zásobník", místo, kam je budeme ukládat (část z nich). Může být schovaný ve skříňce nebo vypadat jako hezký doplněk v nevyužitém rohu místnosti