Ani Mount Everest nejde zdolat za jediný den

Určitě se Vám to už také přihodilo. Zasnili jste se na okamžik při představě, že se vám podařilo něco opravdu nevšedního, mimořádného. Chvíli se necháte opájet tím úžasným pocitem, až vám postupně začne docházet, jak neskutečně těžké by bylo něčeho podobného dosáhnout, že je to vlastně v reálu nemožné. Takže přestanete létat v oblacích a jdete dál svou původní cestou.

Geniální osobnosti mají schopnost vtěsnat své veskrze geniální myšlenky do jedné nebo dvou vět. Jako například Henry Ford, když pronesl svůj slavný výrok:

"Nic na světě není příliš těžké nebo nemožné, pokud si to rozdělíte na malé části."

Skvělé, že? Možná se v ten okamžik některým rozzářily oči, protože od této chvíle už se nemusí omezit pouze na krok č. 1, platonické snění, ale současně mohou udělat i krok č. 2, vydat se na cestu.

Ano, i nejlepší horolezci musí zdolat Mount Everest po etapách. Podobně platí, že cestu směrem  k titulu atletického  mistra světa, k zápasu na kurtu č. 1 ve Wimbledonu nebo ke smlouvě v NHL je nutné zahájit dnem, kdy poprvé začneme pořádně trénovat.

Stačí si jen říct:

"Zítra se pokusím dělat všechno tak, jako bych skutečně směřoval k něčemu podobnému." Takže v tréninku vletím do každého cvičení tak zběsile, jako by mě pronásledoval roj sršňů. V půlce už sotva stojím na nohou, ale urvu to až do konce. Na lekci angličtiny se soustředím tak, jako bych se už zítra stěhoval do Ameriky  a dnes mám poslední den, kdy se ještě v klidu mohu připravovat a na nejasnosti se dotazovat rodilého mluvčího. Peníze ušetřené na koncert uvalím z poloviny v obchodě za drahé, ale kvalitní suroviny potřebné k opravdu zdravé a vydatné večeři, před kterou se ještě totálně odrovnám na basketbalu s kamarády, kdy opět hraju s úsilím, jako bychom hráli ruletu o život.

Večer nastává čas k zamyšlení, jestli jsem schopen a ochoten prožít zítra znovu takový den. Byl to moc těžký den, ale přitom se cítím  povzneseně, dává to smysl, cítím jakousi blaženou vnitřní spokojenost a vyrovnanost.

Ano, byl to těžký den, ale určitě to nebyl zbytečný den, jako mé mnohé dny předešlé. Přistihnu se, že cosi uvnitř touží pokračovat v něčem, co má skutečný smysl.

"Tak dobře," zazní vnitřní hlas, "zítra se to pokusím dát znovu..." a to je moment, od kterého je už jen krůček od finále Wimbledonu, protože to  nejdůležitější, správné vytyčení trasy a první krok správným směrem, to už vlastně bylo vykonáno.

Dál už je to jen rutina, přijímání turnajových titulů a tučných dolarových šeků...

Rodiče & Vrstevníci

Rodiče

Dítě v jeho vývoji ovlivňuje daleko víc to, co vidí, než to, co slyší. To znamená, že víc potřebuje vhodný vzor než kritiku. Na počátku, zejména v raných obdobích života, jsme těmito vzory hlavně my rodiče. Proto je tak škodlivé z této role utíkat tím, že se dítěte i své role zbavíme třeba už ve dvou letech jeho odsunem do školky.

Děti napodobují své příklady, silně vnímají to, co vidí a následně prožívají. Musíme tedy pečlivě zvažovat a kontrolovat to, co jim předkládáme a jak jim to předkládáme.

Prostý fakt, že my, matky a otcové, máme naprosto určující vliv na své děti, je jednak přirozený, ale především zavazující. Klade vysoké nároky na naši zralost a hlavně zodpovědnost. Svými reakcemi a chováním dáváme dětem návod co a jak dělat, jak se zachovat v určitých situacích, jak se stavět k povinnostem a jak řešit různé problémy. Náš styl života a každodenní životní rytmus si děti ukládají hluboko do své paměti a je velice pravděpodobné, že se jednou budou chovat velice podobně.

Proto je úplně nesmyslné nadávat na učitele, trenéry, školu, na poměry nebo na vládu, protože zásadní vliv máme "MY".

Vrstevníci

Se vstupem do školních institucí nebo sportovních oddílů přichází na scénu další důležitý element - vrstevníci.

Je třeba mít na mysli, že zatímco vliv rodičů s věkem slábne, s vrstevníky je tomu naopak a v době dospívání je mnohdy jejich vliv silnější, než ten rodičovský. Proto bychom od počátku měli učit děti rozlišovat, co je správné a co ne, učit je obhajovat své názory a hodnoty i pod tlakem vrstevníků. U slušných dětí to často probíhá tak, že když už byly zneužity kamarádem k provedení špatné věci, tak tento kamarád většinou včas mazaně zůstane v pozadí a nenese za způsobený prohřešek odpovědnost ani následky. To, že se tato věc dětem občas stane, je do jisté míry v pořádku, protože mu to může posloužit k poučení. Chybou je, pokud podléhá negativnímu tlaku vrstevníků příliš často.

Vrstevníci a Kamevéda

Pokud jako rodina od počátku podporujeme své dítě v systematické tvorbě komplexního potenciálu a důležitých dovedností a případně se vydáváme za nějakým konkrétním cílem, potom zahajujeme proces, během kterého se svým pojetím hodnot, organizací času a vykonávaného úsilí začneme odlišovat od většiny ostatních rodin v okolí. Někdy máme velké štěstí, že se někdo ze sousedství vydá podobnou cestou a rodiče i děti si v tomto spolu rozumí a mohou se vzájemně podporovat, ale mnohem častější bývá opačný případ. Začínáme se postupně vyčleňovat a náš životní styl s naplněným každodenním rozvrhem a častým cestováním dítěti ani nedává prostor pro bližší kontakty se spolužáky či kamarády v bydlišti. Postupem času zjišťujeme, že vrstevníci, kterým se rodiče příliš nevěnují, mohou dítěti vedenému v duchu Kamevédy málo co nabídnout k jeho obohacení a spíš hrozí, že ho stáhnou k činnostem, které nic světoborného ani pozitivního nepřinášejí. A my jako rodiče jsme pak v tomto směru logicky velmi ostražití. Naše děti spíše navazují vztahy tam, kde tráví nejvíc času a kde existuje společný zájem a program, například během cest na turnaje, zápasy nebo soustředění, kde lze navázat mnohem  bližší vztahy podpořené společným zájmem.

Kariéra a kamarádi se příliš neslučují

Obecně lze shrnout, že děti usilující o nějakou kariéru mají mnohem méně opravdu hlubokých vazeb na své školní vrstevníky než děti, které vedou tak říkajíc běžný život, kde jsou společné akce s kamarády mnohdy hlavní náplní volného času. Někteří  sportovci jdou ve své snaze ochránit si soukromí, když odmítají všechny vztahy a nabízená kamarádství, aby se nestali zranitelní, až skoro do extrémů, jako například Maria Šarapovová. Ta přímo uvedla, že si ostatní holky na okruhu vůbec nepřipouštěla k tělu, ignorovala je a vlastně je i svým způsobem psychologicky zastrašovala.

"Až skončím s tenisem, tak potom můžeme chodit na kafe, klábosit a kamarádit se, ale teď by mě to mohlo vůči ostatním oslabit, a to nehodlám dopustit..." napsala o svém vztahu k ostatním tenistkám na okruhu WTA ve své nedávno vydané knize.

Každé dítě si nakonec vytvoří svůj postoj k vrstevníkům. My rodiče mu můžeme sdělit svůj názor a ozřejmit různá rizika. Prostě, měli bychom dodat zkušenosti a informace a pak do jisté míry nechat na svém potomkovi, aby si vytvořil tu svoji vlastní stopu životem v souladu se sociálními preferencemi. Protože cílem není dopuštění sociální neohrabanosti, ale naopak, dosažení excelentní úrovně sociální inteligence.

Sebekázeň je nejdůležitější schopnost úspěšných lidí

Jedná se o umění být tvrdý sám k sobě. Když jdeme za nějakým cílem a věci momentálně nejdou podle plánu, sebekázeň člověka přinutí pokračovat v systematickém úsilí, umožní překonat překážku a nakonec vstoupit do cíle. Je to schopnost umožňující zvládání procesu dosahování cílů - tedy dosahování úspěchů. Nevzniká sama od sebe, není to vrozená vlastnost, je produktem promyšleného výchovného procesu nebo silně vnímaného a kopírovaného vzoru.

Pro správnou výchovu dětí není vůbec dobré, když mají všechno, ve vrchovaté míře, a hned!

Přepych a nadbytek "korumpuje" sebekázeň dítěte, bere mu motivaci snažit se, protože svých cílů dosahuje bez snahy a námahy. Určité odříkání a nepohodlí umožňuje vytvářet charakter, protože děti vede k umění zvládat obtíže bez ztrát sebekontroly.

Dnešní děti jsou ve srovnání s dětmi před padesáti roky mírně řečeno změkčilé, už malá míra diskomfortu je úplně vyvádí z míry. Mají velice nízkou úroveň sebekázně, což je vlastně schopnost být přiměřeně přísný sám na sebe. Sebekázeň je dar, který každému dítěti přibližuje vysněné cíle, jedno v jakém oboru. Hodně dětem pomáhá vedení ke sportu, kde se učí jít vždy o kousek dál, překonávat již dosažené výkony, překonávat dosažené hranice, umět si sáhnout na dno. Tak lépe poznávají sebe samotné a skutečnou úroveň svých schopností.

Tomáš Baťa o sebekázni:

"Ve svém životě jsem poznal tisíce lidí všech národů. Shledal jsem, že v životě vládne jedna zákonitost: svět patří ukázněným, těm kteří se dokážou ovládat. Shledal jsem, že když se dostal do rukou člověka neukázněného kousek nebo kus moci, tu dříve nebo později vyběhla mu tato moc z rukou, padla na něho a učinila ho nešťastnějším, nežli byl dříve. Jeho neukázněnost ho znovu přivedla pod vládu člověka ukázněného, k prospěchu celku i jeho vlastnímu. Podobně je tomu u obchodních firem, bankovních domů, ba celých národů a států. Kázeň je život, nekázeň je smrt."

Také Kamevéda vychází z vysoké míry sebekázně.

Musí být nejprve přítomna u rodičů, aby mohla být v procesu výchovy úspěšně implantována na děti. To v konečném důsledku přináší nemalý prospěch oběma - rodičům i dětem.

Jesle chlapcům nesvědčí

Pokud je to alespoň trochu možné, chlapec by měl minimálně do svých tří let (raději do věku alespoň tři a půl roku) zůstat s jedním z rodičů doma, kde se cítí jistě a v bezpečí. Vědecké studie potvrdily, že chlapci obecně trpí v tomto věku většími traumaty z odloučení než dívky, které snášejí pocity odloučení mnohem lépe.

Traumata na celý život

U chlapců může tento předčasný pobyt v předškolních zařízeních vést k traumatické uzavřenosti, omezení komunikace a pocitům ukřivděnosti. Tyto stavy mohou posléze přecházet do neklidného až agresivního chování vůči okolí. Jakmile si podobné vzorce chování chlapec osvojí, může si je přenést do školního věku a do dalšího života.

Nepostradatelnost péče milující osoby

Mnohem vhodnější než docházka do jeslí je pro správný sociální a psychický vývoj chlapců péče citově blízké milující osoby. Matky, otce, prarodiče nebo chůvy. Nejvhodnější osobou je určitě matka, předškolní věk bývá z pozice chlapců označován jako "VĚK MATKY". Ale tuto pozici může podobně dobře zastat i otec - také se tak stále častěji děje, pokud je ale připraven se na tuto roli náležitě koncentrovat. Záleží totiž zejména na tom, aby někdo z blízkých lidí projevoval dítěti lásku a učinil ho středem svého zájmu. Pro pozitivní vývoj dítěte je nezbytné, aby mohlo většinu času  trávit s blízkými lidmi, u kterých si může být naprosto jisté, že je pro ně důležité a výjimečné. Musí cítit, že pečující osobě na něm opravdu záleží, že je miluje a je mu k dispozici.

Prvními důležitými zkušenostmi, které si chlapci odnášejí do života z mládí, jsou:

BLÍZKOST

DŮVĚRA

LÁSKYPLNÝ VZTAH

SMYSL PRO HUMOR

A VLÍDNOST

To všechno jsou atributy, které jim přetížená předškolní zařízení nejsou schopna poskytnout.

Goji - kustovnice čínská. Bylo by velkou chybou opomíjet ji v systému výživy dítěte v rodině.

Při tvoření systému výživy dítěte můžeme použít tato východiska:

Rodiče a prarodiče

Rodiče jsou hlavním garantem kvalitní výživy dítěte. Nemůžeme chtít po nezletilém juniorovi, aby pochopil obrovský vliv výživy na jeho zdraví a kvalitu života a aby si sám nastudoval množství údajů o správné výživě, které unikají i většině naší dospělé populace. A potom dokázal toto vše nakoupit, připravit a správně použít.

Škola či restaurace to za nás nevyřeší

Neočekávejme, že do výživy dítěte bude prozíravě investovat peníze, čas a energii kdokoliv jiný než rodiče nebo prarodiče. Jen ti dnes jednají v jeho nejlepším zájmu, pokud se chtějí dokonale zhostit tohoto úkolu. V našich podmínkách to nebude ani státní školka, škola, jídelna na střední či vysoké škole, stravovací zařízení ve sportovním klubu nebo běžné restaurační zařízení. Všechny tyto podniky a služby jsou vázány především na ekonomické ukazatele stravování a pro skutečně špičkovou kvalitu stravy a dosažení její maximální nutriční hodnoty nemají velký prostor. Plnit takové přísné požadavky na kvalitu u nás ani není tradicí nebo zvykem.

Drahé a exotické není vždy to nejlepší a nejzdravější

Velmi odpovědní rodiče zase někdy dělají chybu v tom, že pořizují dítěti velmi drahé doplňky stravy, ovoce a zeleninu, a úplně pomíjejí jiné hodnotné potraviny, které mají vysoký obsah cenných nutričních  látek a jsou při tom snadno finančně dostupné. Mám konkrétně na mysli například doma nakládané zelí, lněné semínko nebo kustovnici čínskou.  

Původ potravin hraje významnou roli  

Při nákupu kvalitních plodin máme ještě starost s tím, jak zjistit, zda byly správně pěstovány, nebyly při tom použity zdraví škodlivé chemikálie, zda nebyly poškozeny při sklizni, skladování, zpracování či transportu. Je tu tedy stále dost možností jak může i velice kvalitní plodina pozbýt část nebo většinu své nutriční hodnoty.

Ideální varianta - vlastní produkce

Tomu můžeme předejít jediným způsobem - vypěstováním svépomocí. Jedině tak můžeme získat všechny důležité informace o konzumované stravě. Takto lze pěstovat kanadské borůvky, kanadské ostružiny, rakytník, kustovnici čínskou, bylinky a mnoho dalších rostlin. Keř kustovnice čínské  je v našich podmínkách plně mrazuvzdorný, sazenice jsou v obchodech k dostání, pěstování samotné není náročné, takže před námi v tomto ohledu nestojí žádná nepřekonatelná překážka. Stačí mít alespoň metr čtverečný vlastního prostoru,  na kterém můžeme kustovnici pěstovat. V současné době je pro tento záměr, výsadbu sazenic,  ta nejvhodnější doba, keř může růst společně s naším dítětem a z části pokrýt jeho požadavky na vynikající výživu.

A ještě jednu výhodu má vlastní produkce Goji. Nejsme odkázáni jen na sušené plody nejistého původu, ale můžeme je konzumovat i syrové a trhat je ideálně dozrálé přímo z keře. Vše ostatní už lze dostudovat v odborné literatuře.

zdroje:

- SUPERIMUNITA, kniha

https://bylinky.zdrave.cz/zazrak-jmenem-kustovnice-cinska-goji/

https://www.vylectese.cz/5-zazracnych-ucinku-goji-kustovnice-cinske/

https://www.kustovnice.cz/pestovani-kustovnice-goji/

Jak se v rychlosti zorientovat na webu Kamevéda ?

V české verzi má dvě části - veřejnou a pro členy klubu.

Veřejná část

Volně přístupné jsou krátké články v rubrice "AKTUALITY"  a menší část kratších a méně hodnotných článků v ostatních rubrikách. Tato část webu slouží k tomu, aby si příchozí mohli udělat obrázek o tom, jak web provozující Univerzitu rodičovství funguje, čemu se tematicky věnuje a v čem se vás snaží podporovat. Součástí je možnost objednat si vydané knihy pro hlubší pochopení metod a principů Kamevédy, případně tělocvičnu pro rozvoj pohybové inteligence nejmenších dětí nebo osobní konzultace. Veřejná část může trvale uspokojit návštěvníky s pouze povrchnějším zájmem o výchovu a cílené směrování dětí k nějaké formě osobního rozvoje. 

Placená část

Hodnotné a obsáhlejší články nacházející se v jednotlivých rubrikách, které jsou maximálně otevřeně a zabíhají více do hloubky jednotlivých témat, jsou přístupné pouze členům klubu Kamevéda a Univerzity rodičovství. Po zaplacení vstupního poplatku (v prvním roce činí 1070 Kč, ve druhém roce 800 Kč a v dalších letech 500 Kč) je členům poskytnut přístup k veškerému obsahu webu Kamevéda, dále certifikát a odznak člena klubu.

Klub Kamevéda je určen rodičům a pedagogům s opravdovým a hlubokým zájmem o veškeré otázky spojené s úspěšnou, moderní  a komplexní výchovou, která může mít podtext ve snaze podporovat dítě v úspěšné kariéře v oblasti, ve které se u něho podařilo dosáhnout už v útlém mládí největší progrese a ke které si dítě dokázalo vytvořit nejsilnější vztah.

Zde mohou uspokojit svůj hlad po kvalitních informacích všichni ti, jejichž zájem o oblast výchovy je skutečný a hluboký.

Klub je vhodný pro rodiče, kteří si uvědomují jak náročnou, složitou a přitom životně důležitou disciplínou je dnešní praktická výchova dítěte a jak významným pomocníkem a rádcem pro ně může být tento soubor informací o komplexní výchově.

Klub je určen hlavně těm rodičům, kteří už na samém počátku své významné životní role dokážou vnímat, jak nesmírně se vyplácí být vzdělanými, obětavými a dobrými matkami a otci svých dětí.

Muži se ve 21. století musí změnit!

Svět se mění v současné éře téměř skokově a spolu s ním jsou nuceni ke stejně rychlé změně svého založení, schopností a postojů i muži. Moderní svět potřebuje vyzrálé, komunikativní a plně lidské osobnosti, žádné roboty na "práci a válku". Jde nám o svobodomyslné, kreativní  a zvídavé lidi s čistou myslí a odvážným srdcem.

První generace novodobých mužů už se přizpůsobují, jsou radostnější, otevřenější, sebejistější a vyrovnanější, než byli jejich předchůdci. Daří se jim být univerzální  a flexibilní, dokážou otevřeně mluvit o svých pocitech, umí vařit, hrají si se svými dětmi, angažují se pro nadčasové aktivity a odmítají být pouhou chodící peněženkou, jak se to od nich dříve očekávalo. Mezi tím, jak zvládají dnes žít, a tím, jak viděli kdysi fungovat své otce, je propastný rozdíl.

Většinu můžů ale stále ovládá stereotyp minulosti.

Současně existuje početná skupina mladých mužů, kteří mnoho z uvedeného stále nezvládají a ocitají se ve stále větší společenské izolaci. Klíčem k jejich lepší adaptabilitě a snadnějšímu zařazení do různých společenských komunit je ale opět už výchova v rodině, která by měla umět reagovat na chlapecké zvláštnosti a stimulovat jejich silné stránky, současně ale musí splnit nároky na to, aby byla výrazně univerzálnější a komplexnější, než bylo dřív běžné. I velice úspěšné osobnosti, které excelkentně ovládají nějaký obor, nemusí provázet aura naprosté nekompetentnosti mimo jejich hlavní záběr, která jim dokáže trvale komplikovat život. Pro budoucí společnost budou typické vysoké požadavky na flexibilitu, kreativitu a komunikační schopnosti. A to vše lze nejlépe rozvíjet ještě v útlém věku.

Pro rodiče z toho plyne jediné. Je nutné o výchově přemýšlet a už do her s nejmenšími dětmi přinášet stimuly, které budou tyto potřebné schopnosti rozvíjet a postupně budovat jako stabilní součást komplexní osobnosti.