Problém jako příležitost

Opravdu bych si přál, abychom v rámci Kamevédy dokázali předat rodičům tvůrčí a pozitivní pohled na okolní svět. Můžeme si to ukázat na současné situaci ve světě.

Většina lidí byla celosvětovou pandemií doslova paralyzovaná. Ovládl je strach a obavy. S napětím očekávali další a další zprávy, stresovali se víc a víc hrozbami možného vývoje. Vypadalo to, jakoby všichni byli na jedné lodi, objevovaly se krásné příklady solidarity i sebeobětování. Nicméně, abychom okolním procesům dokázali skutečně porozumět, je třeba si nejprve přiznat, že ve vnímání situace existovaly značné rozdíly. Velká část obyvatel v moderních státech se doslova strachovala o přežití, protože přišli o zdroje příjmů a neměli žádné rezervy. Další velká část obyvatelstva těmito rezervami disponovala, ale přesto i oni zaznamenali citelné ztráty, omezení a komplikace. A potom je zde ještě malá část populace, ta její bohatá a vlivná část, která na vzniklou situaci může pohlížet jako na příležitost k dalšímu zbohatnutí. Můžeme je odsuzovat, můžeme je kritizovat, ale to nám v ničem nepomůže a nikam nás to neposune. Kapitalistická společnost je založena na rozdílech mezi lidmi a na silách trhu, kapitálu a byznysu, které ji pohánějí kupředu.

Dovolím si tvrdit, že pandemie byla a je v jistém smyslu příležitostí pro každého. Bylo možné upadnout do jakési letargie a odevzdaně čekat, jak to dopadne. Nebo využít šance a s velkým zaujetím pracovat na potenciálu svých dětí - a pokud je nemáte, tak třeba na tom svém osobnostním potenciálu. Protože až vše po delší době odezní, bude velký rozdíl mezi těmi, kteří nedělali nic, a těmi, kteří se mezitím hnali vřed jako o závod. V pomyslné soutěži dnešních dětí toto období dokonce může jednou rozhodnout o úspěchu či neúspěchu jejich kariéry.

Téměř devadesát pět procent rodičů bylo v úzkých z té dlouhé doby, kdy se museli o děti starat doma a víc se jim věnovat. Doslova je to zdecimovalo, protože neměli žádnou smysluplnou motivaci takovou příležitost využít. Chtěli to jen vydržet, nějak zvládnout, ale myslím, že většinu takto nastavených matek a otců to tak říkajíc nezačalo bavit. Pokud by to pojali jako šanci k růstu svých dětí, jako dar z hůry, který je třeba uchopit a využít, bylo by to úplně jiné. Práce s dětmi by je bavila a ten čas by naopak utekl jako voda. Možná by je to poznamenalo natolik, že by se vážně zabývali myšlenkou, jak i do budoucna zvýšit svůj podíl na učení svých dětí všemu tomu, co považují za důležité pro život.

Naučme se proto pohlížet na každou sebehorší zprávu jako na výzvu a impulz. Je to dovednost, kterou si lze uvědomit a naučit, jako každou jinou. Předejme tuto expozici i svým dětem, protože těch skutečně užitečných a univerzálních dovedností není v životě člověka nikdy dost.

Pavel Zacha

Příchod letního slunovratu je nejlepším obdobím pro upevnění imunity, pevného zdraví a skvělé kondice dítěte.

Období přelomu června charakterizují první dozrávající bobuloviny.

Na zahrádkách už je dostatek zdravé zeleniny, i přes deštivé počasí letošního června je možné vystavovat v některých dnech děti sluníčku v dostatečném množství pro tvorbu vitaminu D. Díky těmto možnostem by děti mohly být ve výborné kondici, takže je nejlepší čas začít s otužováním a upevňování celkové odolnosti.

Prožíváme i nejdelší dny v roce,

což umožňuje provozovat outdoorové aktivity, dlouhé výlety na kolech či kolečkových bruslích, lze poznávat přírodu a rozvíjet přirozenou výchovu. Pokud už bereme některý ze sportů "smrtelně" vážně, je třeba pilovat dovednosti a vše, co může zvýšit potenciál v daném sportu. Děti, které provozují zimní sporty, v tomto období začínají růst doslova před očima. Může za to právě sluníčko, uvolnění zátěže i dostatek čerstvého ovoce a zeleniny.

U letních sportů,

jako je například tenis, jdeme naopak do hlavní turnajové sezóny, takže je třeba na kurtech trávit co nejvíc času, - drilovat a drilovat a drilovat. Ale nezapomínejte, že v dětském věku to ještě nemusíte brát tak vážně a vždy by měl být program týdne dostatečně pestrý a zajímavý, aby se samozřejmě i rodiče, ale hlavně děti měly na co těšit.

PZ

Velký den mladých fotbalových brankářů

Je to vždy tak trochu svátek, když můžete někde ukázat, na čem
s dětmi celý rok pracujete. Zejména pokud se tam podaří skloubit píli a dobrou náladu.

Minulý víkend jsem měla možnost se jedné takové akce zúčastnit, probíhala pod taktovkou brankářské fotbalové školy Just4keepers CZ.

S odhodlaným srdcem a v duchu fair play se tu utkala téměř stovka mladých brankářských nadějí z celé republiky v soubojích 1:1. Soustředěnost i zábava, radost z výhry i slzy po vyřazení, velké emoce
a především skvělé výkony – to vše bylo k vidění na stadionu TJ Slavoj Třešť v neděli 14. června 2020.

Dětské letní hry Kamevédy 2020 letos nebudou

Mnozí z Vás už tu informaci získali dříve, oficiálně pro všechny ostatní tímto potvrzujeme rozhodnutí v roce 2020 Letní hry nepořádat. Je to dáno současnou situací u nás i ve světě, která podobným akcím nenahrává. Věříme, že to nikterak neovlivní vaši pohybovou výchovu, nepolevíte v úsilí a v příštím roce na Letních hrách 2021 to na Vašich dětech bude vidět. O podrobnostech kolem pořádání příštího ročníku Letních her vás budeme dopředu informovat. 

Když nemůžeme trénovat společně

Vzhledem k současné situaci a karanténě nemůžou mladí sportovci trénovat společně. 

Podobně jako dostávají děti individuální domácí úkoly ze školy, přistoupili již také mnohé kluby k individuálním tréninkům. Trénovat lze na zahrádce, v lese, na louce
a dokonce i za humny (s rouškou).

Koukněte třeba na video s mládežníky hokejových energetiků, jak skvěle se s novými podmínkami popasovali!

https://www.instagram.com/p/B99R7IHh1dm/?utm_source=ig_web_button_share_sheet

Zdroj:

https://www.instagram.com/mladezhce/

Strach: dobrý sluha ale zlý pán

Strach a obavy patří k životu. Jsou součástí emocí, se kterými se naše děti postupně po narození seznamují.

Prvně je to strach intuitivní – z odloučení (po porodu), z cizích lidí a všeho z neznámého, z nadpřirozena a smrti. Tyto psychickým vývojem podmíněné strachy dítěte postupně zeslábnou a zmizí. Každé dítě si je tak jako tak musí odžít.

Časem pak přichází na řadu strach racionální, vyvolaný děním v okolí. Je do určité míry potřebný a zdravý, posunuje nás vpředu, učí nás, pomáhá zmoudřet, a paradoxně, pokud ho překonáme, posiluje nás.

Strach však může být také nebezpečný. Když se nahromadí, když přeroste v paniku, když se jeho průběh nezvládne. Dokáže paralyzovat, odstavit od společnosti a normálního života.

K takovým strachům patří také hromadný strach. Je sice vyvolaný objektivními příčinami, ale znásobený davovým působením. Ten pak může být doslova životu nebezpečný, protože dokáže organizmus vyčerpat. Fyzicky i psychicky. A oslabený organizmus je pak lehkou kořistí i pro drobné zdravotní neduhy.

Na nás rodičích je, abychom děti naučili se vypořádat i s tímto druhem emocí. Abychom je naučili rozeznávat realitu a i s tou negativní realitou se popasovat.

Pojďme nadcházející týdny využít jako výzvu. Výzvu ke zvládnutí strachu. A ještě více než kdy jindy dětem vštěpovat, že nejlepší ochranné patření před čímkoliv je odolnost organizmu – fyzická i mentální.

Cizí jazyky: včas a pozitivně

Znalost cizích jazyků je v dnešním globálním světě důležitá, ať už si dítě vybere jakoukoliv životní cestu.

Znalost a používání cizích jazyků v rodině je přitom velkou výhodou a je tak trochu "nakažlivá". Děti odmala vidí výhody takovýchto znalostí a přirozeně se také snaží své vzory napodobit. Pokud alespoň jeden z rodičů vládne (byť jen částečně) cizím jazykem a občas ho doma použije, mají děti k jeho rozvoji blíž. Děti se dnes běžně setkávají především s angličtinou na internetu i ve veřejném školství, v rámci rodiny však lze s osvojováním cizojazyčného prostoru začít mnohem dřív, už ve velice útlém věku. A přitom to nemusí vždy být intenzivní každodenní učení.

Inspirace

Příkazy a nařizování mohou přimět dítě k aktivitě, nejsou však spojeny s pozitivní emocí a nezanechávají z dlouhodobého hlediska funkční návyk. Mnohem lepší se v tomto ukazuje vlastní příklad, který děti možná nevtáhne hned, ale z dlouhodobého hlediska pomáhá získat pozitivní přístup. Pro průběžné vzdělávání v jazycích je tedy ideální zkombinovat obojí. Přihlásit dítě do kurzu (jako to udělali např. v rodině vědce Antonína Holého) a zároveň ho podporovat v jeho učení i doma – občasnou společnou komunikací (jako dědeček v rodině Olgy Štěpánkové) či alespoň rozhovorem o tom, co se na kurzu učí.