Přirozené prostředí podporuje kreativitu
Dětská hřiště jsou skvělá - jsou blízko, jsou po ruce, vybízejí k pohybu. Tohle je na houpání, tohle na klouzání, tohle na lezení, tohle na točení, ...
Přesto ale dětem jednou svou vlastností ubírají na přirozené kreativitě. Hřiště (a celkově moderní život) je totiž vedou po až příliš bezpečných, předurčených cestách. Učí je věci spíše používat a spotřebovávat, než aby samy něco vymýšlely a tvořily.
Maximální ambice v oblasti vzdělání vystihují podstatu Kamevédy
Z pohledu rodiče bychom toto téma mohli odbýt tvrzením, že české školství nevytváří platformu vhodnou pro ty nejvyšší ambice v oblasti vzdělání. Současně s tím můžeme konstatovat, že podobně i český sport čelí robustnímu kvalitativnímu propadu. Ale přesto z něj občas vzejdou osobnosti celosvětového významu nebo jedinci schopní uplatnění v nejlepších profesionálních soutěžích na světě.
Jak naučit děti cizí jazyk?
Malé děti mají úžasné schopnosti učit se jazyky. Můžou se zároveň učit i více než jeden a všechny pak dokážou s lehkostí zvládnout jako rodilý mluvčí.
Nejlepším věkem pro začátek takového učení jsou první tři roky dítěte. A možností je řada - děti se mohou učit doma, v mateřských školách, na jazykových kurzech nebo ve speciálních jazykových školách, které nabízejí výuku i pro velmi malé děti.
Pavel Zacha podepsal nový kontrakt NHL s Bostonem
Pro Pavla, pro rodinu, agenty a všechny přátele, kteří mu během jeho dosavadní kariéry pomáhali a kteří ho podporovali třeba už i jako malého kluka, je to další důležitý moment jeho kariéry, důvod k oslavě a k ohlédnutí za řadou událostí, které naplňovaly tu téměř šestadvacetiletou pouť za hokejovým snem. Podpisem kontraktu na 19 miliónů dolarů dochází se stvrzení, že jsme před více než čtvrtstoletím učinili správná rozhodnutí a nastartovali smysluplnou a úspěšnou cestu za sportovním i životním úspěchem.
„Tohle nikdy nebudu potřebovat!"
Největší skok ve způsobu myšlení u dítěte, přechod na vlastní kritické myšlení, přichází u dětí kolem dvanáctého až čtrnáctého roku. Přestávají naslouchat rodičům, vidět v nich své vzory a naopak se někdy snaží vymezit. My rodiče to vnímáme jako začátek něčeho, co jsme nazvali pubertou. Děti si prochází pro ně náročným obdobím a je to znát i ve škole.
Co mají společné paměť a svaly?
Není nad to, když moudré a užitečné myšlenky umí člověk podat tak, že nejsou nudné a že je ten komu jsou mířené přijme rád a s úsměvem a zanechají v něm potřebnou stopu. Jedním z takových byl i vynikající italský spisovatel Umberto Eco (1932–2016). Svůj život miloval a také si ho dostatečně vychutnával. Cokoliv dělal, dělal do hloubky, muselo mu to dávat smysl. Kromě psaní románů se věnoval i studiu společenských věd a oboru komunikace, stal se v těchto oborech profesorem a působil na univerzitě v Boloni a San Marinu. Byl také členem italské akademie věd, svými myšlenkami si získal mnoho uznání nejen ve své zemi.
Jedna z jeho myšlenek, životních poznání, patří paměti a jejímu vlivu na náš život, na naše zdraví. Tuto svou myšlenku vložil do dopisu svému vnukovi – školákovi. Sobě vlastním způsobem velmi trefně a přitom zábavně, chvílemi skoro ironicky, popisuje dnešní dobu internetovou, trendy v ní a doporučení, jak ji zvládnout. Stojí za přečtení:
I hádky jsou pro děti prospěšné
Vztah mezi rodičem a dítětem je trochu jiný než mezi dětmi navzájem. S dítětem většinou dokážeme mluvit s určitým nadhledem, proto se lehčeji dohodneme. Děti spolu však mluví svým dětským rovnocenným způsobem a tak i když se budeme snažit sebe víc, aby se děti nehádaly, občas se mezi nimi nějaký ten zádrhel objeví. Je to v pořádku. Nevybýbejme se jim. I tyto situace se děti potřebují naučit zvládat. Je to dobrá příležitost ukázat jim, jak se s konfliktem vypořádat. Na děti v životě dříve nebo později nějaké totiž čekají.
Babičky a dědové můžou být velkou oporou ve výchově
Rozhovory s vámi, rodiči, jsou vždy zajímavé. Často jsou si také velmi podobné. Do témat, které se opakují, patří například i babičky, dědové a jejich podpora při výchově dětí.
O jeden z vašich zážitků se dnes se svolením podělíme. Tatínek sedmileté Marušky, Mirek, jistě není sám, kdo podobně úsměvné chvíle zažívá. Třeba bude jeho příběh pro vás, vaše babičky či dědy inspirací:
Sport lidi vždy spojoval. Dokáže to i dnes?
Sportovci byli vždy synonymem fér play, usměvaví, spokojení, miláčci národů. Ani oni to dnes však nemají lehké. Dění ve světě se točí kolem hádání, bojů, hodnocení co a jak by mělo být, co je a co není správné.
I sport se tím zdá být dotčený, jako by se dostával na druhou kolej. Jako bychom v něm už dosáhli takovou úroveň a takové cíle, že samotný není zajímavý a věnuje se spíš ideám a politice.